11 C 301/2020-129 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se elektronicky podanou žalobou dne 14. 5. 2020 domáhal po žalovaných solidárního zaplacení částky 571 992 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. Dle žalobních tvrzení neměl žalobce v letech 2006 až 2019 svůj bankovní účet, a proto po ústní dohodě s žalovanými (synem a bývalou snachou), uzavřené začátkem prosince 2006, průběžně uschovával část svých finančních prostředků na účtu 1. žalovaného č. [bankovní účet] (dále jen„ účet 1. žalovaného“) s tím, že je následně bude čerpat dle svých potřeb (dále jen„ Dohoda“). Dohoda trvala až do března 2019, doba úschovy sjednána nebyla. Za období 2006 až 2016 žalobce takto celkem vložil na účet 1. žalovaného částku 4 979 740 Kč, a to konkrétně dne 13. 12. 2006 v hotovosti částku 399 995 Kč představující kupní cenu utrženou žalobcem za prodej jeho pozemku v k. ú. [obec], dne [datum] bezhotovostně částku 1 552 000 Kč představující kupní cenu získanou žalobcem z prodeje jeho bytu v [obec a číslo], dne 15. 4. 2013 bezhotovostně částku 27 745 Kč utrženou žalobcem za prodej jeho starožitností přes aukční síň a naposledy dne 12. 10. 2016 bezhotovostně částku 3 000 000 Kč představující kupní cenu získanou žalobcem za prodej jeho nemovitostí v k. ú. [obec] Tyto uschované finanční prostředky žalobce průběžně čerpal až do celkové výše 4 407 708 Kč, a to do roku 2009 částku 400 000 Kč na doplacení hypotečního úvěru na byt [ulice], kdy se dle žalobce jednalo o dar synovi - 1. žalovanému; v květnu a listopadu 2015 částku 100 000 Kč na koupi garáže v ulici [název] [anonymizováno] v [obec a číslo]; v období 2013 - 2017 částku 59 508 Kč na splátky kupní ceny za podíl žalobce na pozemku domu [číslo] v ulici [název] [anonymizováno] v [obec a číslo]; v období srpen 2018 - leden 2019 částku 30 000 Kč jako dar 1. žalovanému na pořízení kuchyně v jeho nemovitosti; v období 2013 - 2015 částku 940 000 Kč na rekonstrukci bytu žalobce [číslo]; v říjnu 2016 částku 600 000 Kč jako dar 1. žalovanému na část kupní ceny bytu [číslo] [název]; v období prosinec 2017 - srpen 2018 částku 200 000 Kč jako dar 1. žalovanému na rekonstrukci téhož bytu [číslo]; v roce 2017 částku 497 240 Kč na pořízení koupě vozu [značka automobilu] do vlastnictví žalobce. Poslední čerpání proběhlo dne 13. 3. 2019 ve výši 1 581 000 Kč. Uvedeného dne si totiž žalobce, s ohledem na rozpory v manželství žalovaných, založil vlastní účet č. [bankovní účet] (dále jen„ účet žalobce“), a 1. žalovaného vyzval k vrácení veškerých do té doby nevyčerpaných finančních prostředků v souhrnné výši 2 152 992 Kč. Z účtu 1. žalovaného mu však byla bezhotovostně převedena na jeho nově založený účet pouze uvedená částka 1 581 000 Kč s tím, že zůstatek ve výši žalované částky 571 992 Kč mu nebyl dosud vrácen, a to ani na základě následných písemných předžalobních výzev, adresovaných oběma žalovaným. Žalobce současně požádal o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. V replice žalobce odmítl procesní obranu 2. žalované a označil ji za účelovou, vedenou snahou 2. žalované získat v rámci vypořádání společného jmění po rozvodu manželství žalovaných (dále také jen„ SJM“) co největší majetek. Dle žalobce si 2. žalovaná byla Dohody vědoma, věděla o tom, že jsou na účtu 1. žalovaného ukládány finanční prostředky žalobce, byla si vědoma významné finanční a jiné hmotné podpory žalobce ve vztahu k oběma žalovaným za trvání jejich manželství, a rovněž věděla o tom, že mu žalovaní vrátí z účtu 1. žalovaného nevyčerpané finanční prostředky. O transakcích na účtu 1. žalovaného věděla i proto, že mu v rámci jeho podnikatelské činnosti zpracovávala účetnictví. Žalobce výslovně uvedl, že nežádá zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaných, ale z titulu vrácení jím nevyčerpané části finančních prostředků uschovaných pro něj žalovanými na účtu 1. žalovaného. Jelikož doba trvání úschovy nebyla mezi účastníky dohodnuta, mohl žalobce dle § 2404 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), o vydání uschovaných finančních prostředků žádat kdykoliv a jeho žalobní nárok tak nemůže být promlčen. Námitku relativní neplatnosti Dohody, kterou vznesla 2. žalovaná, označil za nepřípadnou. V tomto směru uvedl, že 2. žalovaná o všem věděla, nikdy proti tomu nic nenamítala, naopak byla za tuto možnost ráda a spolu s 1. žalovaným využívala finanční prostředky žalobce uschované na předmětném účtu, přičemž mezi účastníky byl opakovaně řešen způsob, jak a kdy jimi využité prostředky na předmětný účet 1. žalovaného tito vrátí. Důvodem pro požádání o výplatu zůstatku finančních prostředků žalobce na účtu 1. žalovaného byl vznik sporu mezi žalovanými v souvislosti s rozvodem jejich manželství a dále fakt, že 2. žalovaná začala popírat svou vědomost o žalobcem poskytnutých finančních prostředcích a současně se začala domáhat vypořádání všech položek, které byly hrazeny z prostředků žalobce. Proto žalobce požádal o vydání svých finančních prostředků a z tohoto důvodu mu 1. žalovaný dne 13. 3. 2019 zaslal na jeho nově založený účet částku 1 581 000 Kč, tedy o žalovanou částku méně. Dle žalobce tedy až od uvedeného dne 13. 3. 2019 mohla počít běžet promlčecí doba pro vydání žalované částky. Pro případ, že by soud shledal žalobní nárok promlčený, označil žalobce vznesenou námitku promlčení ze strany 2. žalované za zneužití jejího práva na úkor žalobce, resp. uplatnění práva v rozporu s dobrými mravy. S odkazem na konkretizovanou judikaturu, zejména nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 643/04, že 2. žalovanou coby tehdejší manželku 1. žalovaného bral po celou dobu jako součást rodiny, důvěřoval ji a měl za to, že k sobě budou vždy čestní a poctiví tak, jak to má v rámci nejužší rodiny být. Namísto vděku za to, že žalovaným vylepšoval jejich životní standard, však 2. žalovaná namítá promlčení. Dle žalobce takovéto zneužití v rámci nejužší rodiny představuje zásadní případ porušení dobrých mravů, pro které by soud neměl přihlížet k námitce promlčení, neboť její uplatnění by pro něj znamenalo nepřiměřenou tvrdost ve srovnání s tím, co po žalovaných požaduje. Po čtrnáctileté maximální finanční a hmotné podpoře oběma žalovaným se aktuálně, ve svých [číslo] letech, musí domáhat vrácení zbylých finančních prostředků, které jsou pro něj coby starobního důchodce zásadní. Žalobce dále navrhl, aby pro případ zamítnutí jeho žaloby, nebyla žádnému z žalovaných přiznána náhrada nákladů řízení, a to s ohledem na chování 2. žalované a založení jejího úspěchu pouze na promlčení žalobního nároku. 2. Žalovaný1. učinil nespornými všechna žalobní skutková tvrzení a rozhodnutí ve věci ponechal na úvaze soudu s tím, že uplatněný žalobní nárok neuznal pouze z toho důvodu, že by takové uznání bylo vůči němu použito v řízení o vypořádání SJM žalovaných po rozvodu jejich manželství, které je vedeno u zdejšího soudu (pozn. soudu - pod sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný výslovně prohlásil, že si je vědom závazku vrátit žalobci z titulu Dohody částku 571 992 Kč s příslušenstvím, a za sporná naopak označil veškerá skutková tvrzení 2. žalované, která tato vůči žalobnímu nároku uplatnila v rámci své procesní obrany. 3. Žalovaná 2. neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila, že v období od 24. 11. 2006 do 21. 5. 2020 byla manželkou 1. žalovaného, který je synem žalobce, a že v současné době probíhá u zdejšího soudu řízení o vypořádání SJM žalovaných, které nebylo dosud skončeno. Namítla nedostatek své pasivní legitimace ve sporu s tím, že ona sama tvrzenou Dohodu neuzavřela, tj. nebyla účastníkem této Dohody O jejím údajném uzavření mezi žalobcem a 1. žalovaným neví a nevěděla, natož, aby s ní kdy vyslovila souhlas. Účet, na který měly plynout finanční prostředky žalobce dle této nepravidelné smlouvy schovací uzavřené výhradně mezi žalobcem a 1. žalovaným., je účtem 1. žalovaného. 2. žalovaná k němu nikdy neměla a nemá přístup, možnost výběru či využití elektronického bankovnictví, ani k němu nikdy nedisponovala platební kartou. Jediným oprávněným subjektem k nakládání s tímto účtem byl vždy výlučně 1. žalovaný. Z tohoto důvodu tak 2. žalovaná ani nemohla být účastníkem Dohody, neboť neměla k účtu 1. žalovaného zřízeno jakékoliv dispoziční oprávnění. V souvislosti s údajným uzavřením Dohody mezi žalobcem a 1. žalovaným pak vůči nim uplatnila námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 714 odst. 2 o. z., neboť v případě závazku navrácení žalobcem požadované částky z ní vyplývajícího se nejedná o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Žalovaná popřela nejen existenci Dohody, ale zpočátku popírala i fakticitu uložení všech tvrzených finančních prostředků žalobce na účet 1. žalovaného, posléze již jen hotovostní částky 399 995 Kč a bezhotovostní částky 27 745 Kč. Znovu zopakovala, že i pokud by žalobce za trvání manželství účastníků vkládal na účet 1. žalovaného své finanční prostředky, učinil by tak pouze a jen se souhlasem a vědomím 1. žalovaného, nikoliv 2. žalované, která o