27 C 133/2021-44 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se domáhali, každý zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že se měli dne [datum] účastnit letu u společnosti žalovaného na let č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [obec], a tento let byl zrušen. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, (dále jen„ Nařízení“), jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů každému z žalobců dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 400 EUR. Žalobci uvedli, že svůj nárok postoupili na [právnická osoba] [anonymizováno], jež vůči žalovanému dne [datum] nároky uplatnila. Vzhledem k tomu, že soudní praxí byly v ostatních obdobných případech smlouvy o postoupení shledány jako neplatné, postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] oba nároky zpětně na žalobce a žalobci prostřednictvím svého právního zástupce pak nárok vůči žalovanému uplatnili dne [datum], avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný namítnul, že nároky žalobců jsou promlčeny, neboť postoupení pohledávek je nutno považovat za neplatné. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 25 Co 221/2020, v němž byla obdobná formulářová smlouva týkající se [právnická osoba] [anonymizováno] shledána neplatnou a výzva k úhradě žalované částky, tak byla učiněna subjektem, který nebyl věcně aktivně legitimován, resp. nebyl platným nositelem předmětných pohledávek. Následná výzva právní zástupkyně žalobců byla učiněna po 6 měsíční promlčecí lhůtě, stanovené § 2553 odst. 3 o. z. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobci měli letenku na let žalovaného z [anonymizováno] do [obec] na den [datum]. Dále má soud za prokázané, že žalobci postupně ve dnech [datum], [datum] a [datum] podepsali formulář o postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno], s tím, že postupuje jakýkoliv nárok na finanční náhradu a odškodnění dle Nařízení, dle Montrealské úmluvy, dle brazilského spotřebitelského zákoníku a brazilského zákona o letectví nebo jakéhokoliv právního předpisu o právech cestujících v letecké dopravě nebo jako gesto dobré vůle v souvislosti s výše uvedeným provozovaným letem identifikovaným číslem rezervace. Dále je ve formuláři uvedeno, že v případě, že by postoupení bylo prohlášeno z jakéhokoliv důvodu za neplatné, bude formulář považován za plnou moc udělenou ze strany postupujícího [právnická osoba] k právnímu zastupování, obdržení informací, zahájení vyjednávání, apod. Dále má soud za prokázané, že všichni žalobci dne [datum] podepsali formulář označený„ Zpětné postoupení pohledávky“, dle jehož obsahu [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [jméno] [příjmení], postupuje pohledávku ve výši 400 EUR z titulu náhrady škody dle Nařízení vůči žalovanému, zpět na každého z žalobců. 4. Žalobci dále tvrdili, že [právnická osoba] oba nároky vůči žalovanému uplatnila formou emailové komunikace dne [datum] a k tomuto předložili listiny v anglickém jazyce, s tím, že dodali český překlad, jež zjevně obsahově nekoresponduje s anglickým originálem. Z těchto listin však soud bez dalšího neučinil žádný skutkový poznatek. 5. Soud má dále za prokázané právní zástupkyně žalobců uplatnila nárok vůči žalovanému dne [datum]. 6. Po právní stránce soud zhodnotil nároky uplatněné žalobou následovně: s ohledem na skutečnost, že žalovaný namítnul promlčení obou nároku dle ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., se soud zabýval nejprve včasností uplatnění nároku. Předmětný let se měl uskutečnit dne [datum] uskutečnil dne [datum], šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku tak skončila dnem [datum]. Aplikace ustanovení § 2553 odst. 3 o. z. je zcela namístě, podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaného pod č. j. 18Co 265/2019 – 62, vydaného dne 23. 10. 2019, v němž otázka, zda Nařízení Rad (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z. Shodně Městský soud judikoval i v rozhodnutí sp. zn. 15Co 426/2021 ze dne 8. 2. 2022. 7. Lze v tomto bodě doplnit, že otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby. 8. Žalobci tvrdili, že po dobu, kdy věřitelem pohledávky byla [právnická osoba] [anonymizováno], došlo k uplatnění nároků vůči žalovanému a to emailovou komunikací dnem [datum], tzn. v rámci šestiměsíční lhůty. Aniž by byla dána potřeba se zabývat, zda skutečně byly uvedeným dnem [právnická osoba] [anonymizováno] nároky uplatněny, soud se nejprve zabýval platností postoupení všech nároků prostřednictvím formulářů o postoupení, podepsaných žalobci, jež žalobci předložili i s neověřeným překladem do českého jazyka. Vzhledem k tomu, že v uvedených formulářích nebyla provedena volba práva, jímž by se měl závazkový vztah mezi postupníkem a postupiteli řídit, soud jej dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, posuzoval dle českého práva. 9. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o. z. o právní nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Soud má v uvedeném případě za to, že postoupení pohledávky shora uvedeným formulářem je zdánlivým právním jednání, pro svou neurčitost, neboť v době podpisu, tzn. v době projevů vůle obou žalobců (podepsáním formuláře) nelze s určit, zda jde o postoupení pohledávky či zda jde o udělení plné moci. Buď v době podpisu byla vůle žalobců postoupit pohledávku anebo udělit plnou moc, přičemž jednak obé vedle sebe nemůže obstát, neboť jde o zcela jiné právní úkony, jednak takové právní jednání nesplňuje podmínku určitosti. 10. Dále je třeba aplikovat ustanovení § 1879 o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Smlouva vzniká projevem souhlasné vůle s učiněnou nabídkou dle ustanovení § 1740 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že na předmětném formuláři o postoupení zcela absentuje projev vůle osoby, která by byla oprávněna za postupníka jednat, nelze tak uvedenou listinu posoudit jako smlouvu, z níž by došlo k platnému postoupení pohledávky. 12. Žalobci žádali o poskytnutí lhůty k doplnění dalších tvrzení a důkazů, když tvrdili, že je třeba postoupení pohledávek posoudit dle německého práva. Soud této žádosti nevyhověl, neboť v řízení nenastala situace, předvídaná ustanovením § 118a o. s. ř., kdy by buď tvrzení z hlediska uplatněného nároku byla neúplná a bylo byla potřeba je doplnit, tak, aby mohlo být žalobě vyhověno, ani situace, kdy by tato potřeba nastala z důvodu odlišeného právního posouzení uplatněných nároků ze strany soudu oproti zjevnému právnímu posouzení žalujících, příp. že by právně významné skutečnosti, které by v případě jejich prokázání vedly k úspěchu žalobce, nebyly dostatečně prokázány a bylo by na místě dle ustanovení § 118 odst. 3 o. s. ř. žalobce vyzvat ať předloží či označí jiné důkazy, jež takové skutečnosti prokáží. 13. Lze doplnit, že i v případě, že by vztah postupitelů a postupníka bylo třeba posoudit podle německého práva, (ačkoliv z obsahu formuláře se taková skutečnost v žádném případě nepodává), nebylo by možné takové postoupení ani v takovém případě posoudit jako platné a to z následujících důvodů: 14. Podle § 126 odst. Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen BGB) v případě smlouvy musí být strany podepsány na stejném dokumentu. 15. Podle § 126 odst. 1 (BGB) vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem. 16. Podle § 126 odst. 1 (BGB) vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem. 17. Podle § 126 odst. 1 (BGB) vyžaduje-li zákon písemnou formu, podepíše dokument zhotovitel podpisem jména, nebo notářským podpisem. 18. Podle § 134 (BGB) právní úkon, který je v rozporu s právním zákazem je neplatný, nestanoví-li zákon jinak. 19. Podle § 138 (BGB) právní úkon odporující morálce je neplatný. 20. Podle § 138 odst. 2 (BGB) zejména právní úkon, kdy osoba využívající nucení nezkušenosti, nedostatku úsudku nebo vážného nedostatku vůle jiné osoby nebo třetí osoby, slibuje nebo poskytuje výhodu ve vztahu ke službě, která je ve značném nepoměru se službou, je nepla