28 C 141/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se na žalované domáhala návrhem ze dne [datum] zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž žalovaná obdržela částku 12 000 Kč, jíž se zavázala uhradit spolu se souhrnnými poplatky v celkové částce 19 968 Kč formou 52 týdenních splátek po 384 Kč. Úvěr žalovaná čerpala v hotovosti. Pohledávka byla postoupena ze dne [datum]. Ke dni postoupení žalovaná uhradila pouze částku 6 686 Kč, která byla započtena na příslušenství pohledávky. Žalovaná tedy dluží na jistině částku 12 000 Kč. 2. Ve znění žalobního návrhu vydal soud dne [datum] Elektronický platební rozkaz, který se žalované nepodařilo doručit. Soud ve věci rozhodl rozsudkem bez nařízeného jednání po poučení účastníků podle § 115a o. s. ř., který byl vyhlášen při jednání soudu dne [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) je písemné zdůvodnění tohoto rozsudku vyhotoveno ve zkráceném rozsahu podle § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Pohledávka z půjčky byla postoupena zahraniční osobě, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a soud se tak zabýval otázkou pravomoci a otázkou rozhodného práva. Podle § 87 zákona o mezinárodním právu se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí. Vzhledem k tomu, že jde o postoupení pohledávky vzniklé na území České republiky mezi českými subjekty, je logické, aby se postoupení řídilo právním řádem České republiky. Pravomoc je pak dána pod podle § 6 citovaného zákona, neboť žalovaný má místně příslušný soud na území České republiky ve smyslu ust. § 84 a následujícího o. s. ř. Postoupení pohledávky se řídí § 1879 a následujícím nového občanského zákoníku. Podle něj může věřitel svoji pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Protože žalobce se svým předchůdcem uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, přešly práva ze smlouvy o půjčce na jeho osobu. 4. Soud v předmětné věci zjistil skutkový stav jednak ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum] a výzvy ke splacení úvěru ze dne [datum]. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti. 5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20 00 Kč splatná v 53 týdenních splátkách po 680 Kč, dohodnut poplatek ve výši 13 920 Kč, RPSN v okamžiku poskytnutí půjčky 206,8%, žalovaný byl tedy povinen splatit 33 920 Kč. Žalovanému byla vyplacena sjednaná částka, avšak v žalovaném rozsahu nebyla vrácena, když žalovaná zaplatila pouze částku 16 110 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána tj. [datum]. 6. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12 000 Kč, přičemž si sjednali, že žalovaná kromě této částky vrátí částku označenou ve smlouvě jako„ souhrnný poplatek“, ve výši 7 908 Kč. V tomto bodě se však smlouva příčí dobrým mravům, neboť v ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru je skryt smluvní úrok za poskytnutí úvěru, a to ve výši 66,4 %, tedy takový, který několikanásobně převyšuje průměrnou výši úroků uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době sjednání smlouvy (viz. konstantní judikatura Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 236/2005, 33 Cdo 212/2014, 32 Cdo 2773/2009, 26 Cdo 1587/2015), podle které v rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného k posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku, je třeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutí k okolnostem daného případu, kdy soud zohlednil, že se jedná o bezúčelový úvěr poskytnutý domácnosti žalované na spotřebu. Pokud smluvený úrok takto převyšuje průměrnou výši úroku uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 7. Vzhledem k tomu, že si původní účastníci smlouvy sjednali extrémně vysoký faktický úrok z půjčky, dospěl soud k závěru, že v tomto rozsahu je smlouva v rozporu s dobrými mravy a v tomto rozsahu je i neplatná. Proto soud dospěl k závěru, že věřitel má právo pouze na vrácení půjčené částky, snížené o to, co již dlužník vrátil a vzhledem k tomu, že žalovaná již vrátila částku 6 686 Kč, soud rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě I., neboť se týká pohledávky, která s ohledem na rozpor s dobrými mravy nebyla přiznána. 8. Po právní stránce soud věc posoudil dle podle § 657 starého obč. zák. (s odkazem na § 3028 odst. 1,3 o. z.) dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věc, mimo jiné peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí doby věc stejného druhu. Přitom lze sjednat i úroky. Podle ust. § 3 citovaného zákona nesmí být výkon práv a povinností z občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně (46, 68%). Úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.