7 C 330/2021-56 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala stanovení povinnosti žalovanému tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že jako pronajímatel společně s Ing. [příjmení] uzavřela dne [datum] smlouvu s [jméno] [příjmení], [IČO] (dále jen„ původní nájemce“), předmětem smlouvy předmětem byl nájem nebytových prostor o celkové výměře 12 m² v přízemí domu [adresa] v [obec a číslo], v k. ú. [část obce], na adrese [příjmení] [příjmení] semináře 8 (dále jen„ prostory“). Smlouva byla původně uzavřena na dobu určitou, následně prodloužena na dobu neurčitou. Složená kauce byla na začátku smlouvy započítána na nájemné. Na základě dodatku smlouvy ze dne [datum] do postavení původního nájemce vstoupila žalovaná. Na základě dodatku č. N [číslo] ze den [datum] došlo ke změně čl. II odst. 6 smlouvy, dle nějž byla nově výše nájemného každoročně k 1. lednu valorizována procentuální hodnotou indexu cen vyhlášenou ČSU za uplynulý kalendářní rok. Žalovaná byla od roku 2019 povinna platit měsíčně splátku na celkové roční nájemné za užívání prostor ve výši 24 188 Kč měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 5. dne měsíce, za který se nájem platí. Žalovaná však na nájemném za měsíce březen 2020, květen až září 2020, prosinec 2020, leden až duben 2021 a červenec až srpen 2021, tj. za 13 měsíců, ničeho neuhradila. Dále žalovaná za měsíce listopad 2020, květen a červen 2021 uhradila pouze polovinu nájemného. Žalovaná přes upomínky na dluhu ničeho neuhradila. 2. Žalovaná nesporovala uzavření předmětné smlouvy. Doplnila, že účelem nájmu bylo užívání prostor jako prodejny upomínkových předmětů vycházejících z tradic našich zemí. Předně namítala započtení složené kauce 87 210 Kč s tím, že tato nebyla žalobkyní dosud započtena. Dále uvedla, že minimálně v období od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] byla nucena prostory uzavřít z důvodu opatření či unesení vlády či ministerstev k zamezení šíření koronaviru, kterými byl na území ČR mj. zakázán maloobchodní prodej a poskytování služeb. Jelikož prostory byly pronajaty za účelem prodeje upomínkových předmětů, který byl v důsledku opatření v uvedeném období zakázán, neměla žalobkyně jako pronajímatel z objektivních důvodů možnost řádně plnit své povinnosti z nájemní smlouvy, tj. poskytnout žalované jako nájemci prostory k nerušenému užívání ke sjednanému účelu, neboť nebylo možno za tímto účelem předmět nájmu vůbec užívat. Žalované tak ve vymezeném období nevznikla povinnost platit žalobkyni nájemné. Dále uvedla, že opakovaně žádala žalobkyni o poskytnutí slevy z nájmu či o prominutí nájmu s ohledem na přijatá opatření, v jejichž důsledku došlo k takové změně okolností, které žalovaná nemohla rozumně předpokládat a která založila v právech a povinnostech stran nájemní smlouvy hrubý nepoměr. Závěrem uvedla, že smlouvu vypověděla s uplynutím výpovědní doby ke [datum]. Dodala, že žalobkyně jednala v rozporu s dobrými mravy, když požadovala uhrazení celého nájemného, bez přihlédnutí k celosvětové pandemii. Nadto jiné společnosti slevu z nájmu poskytla. Dodala, že část nájemního mohla být uhrazena v hotovosti. Upozornila též na skutečnost, že žalobkyně se domáhá celého nájemného, přesto, že spoluvlastníkem prostor je též Ing. [příjmení]. 3. Žalobkyně k vyjádření žalované nad rámec žalobních argumentů uvedla, že kauce 87 210 Kč byla započtena na nájemní již [datum], ještě za původního nájemce, od vstupu žalované do vztahu není kauce evidována. K nemožnosti hrazení nájmu z důvodu pandemie uvedla, že žádné usnesení vlády nezbavovalo nájemce povinnosti platit nájemné a nárok na slevu z nájmu nájemce obecně nemá. K rozporu s dobrými mravy uvedla, že je pravdou, že jiné společnosti slevu z nájmu poskytla, tato jiná společnost však splnila podmínky pro slevu, které žalovaná nesplnila. Dodala, že žádné nájemné nebylo žalovanou hrazeno v hotovosti. Závěrem uvedla, že vztah mezi Ing. [příjmení] a žalobkyní, jakožto spoluvlastníky prostoru, je pro věc irelevantní, neboť z uzavřené smlouvy je zřejmé, že dlužné nájemné je oprávněn vymáhat„ pronajímatel“, tedy společně a nerozdílně jak žalobkyně, tak Ing. [příjmení]. 4. O věci bylo rozhodováno na jednání konaném dne [datum], k němuž soud předvolal obě strany. Žalovaná (resp. její zástupce) se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 6. Žalobkyně a Ing. [příjmení] uzavřeli dne [datum] smlouvu s [jméno] [příjmení], [IČO], na jejímž základě přenechali nebytové prostory v celkové výměře 12 m² v domě [adresa], [obec a číslo], k. ú. [část obce], adresa [ulice a číslo], původnímu nájemci k užívání jako„ prodejny upomínkových předmětů vycházejících z tradic našich zemí“ (zjištěno ze smlouvy o nájmu ze dne [datum]). [příjmení] 87 210 Kč byla započtena na nájemné v roce 2002 (zjištěno z předpisu plateb za roky 2001 a 2002). Od [datum] vstoupila na místo původního nájemce žalovaná (zjištěno z dodatku ke smlouvě č. N [číslo]). Od roku 2019 činil nájem 24 188 Kč (zjištěno z dopisu Zvýšení nájemného – valorizace ze dne [datum], včetně doručenky). Žalovaná v období měsíců březen, květen, červen, červenec, srpen, září, prosinec 2020 a leden, únor, březen, duben, červenec, srpen 2021 neuhradila na nájemném ničeho. Za měsíce listopad 2020, květen a červen 2021 uhradila na nájemném pouze polovinu, tj. 12 094 Kč (zjištěno z evidence předpisu a plateb ze dne [datum]). Žalovaná žádala o snížení nájmu v souvislosti s pandemií (zjištěno z dopisů ze dne [datum] a [datum]), nebylo jí však vyhověno (zjištěno z dopisu ze dne [datum]). Ani přes upomínky žalobkyně žalovaná na dluhu ničeho neuhradila (zjištěno z upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum], včetně dodejek). 7. Po provedeném dokazování soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 8. Žalobkyně a Ing. [příjmení] přenechali žalované k užívání prostor, žalovaná však za jeho užívání nehradila sjednané nájemné. 9. Po právní stránce zhodnotil soud věc následovně: 10. Podle § 3074 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. 11. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 12. Mezi stranami byla sjednána nájemní smlouva, na jejímž základě žalovaná coby nájemce užíval prostor a byla povinen hradit nájemné včetně záloh na služby spojených s užíváním. Mezi stranami je nesporné, že žalovaná ve výše uvedených obdobích nájemné neplatila, příp. platila částečně, není spor ani o výši dlužné částky. Žalovaná však měla za to, že vzhledem k celoplošným opatřením souvisejícím s pandemií covid-19 měla nárok na slevu z nájmu. K tomu soud uvádí, že nájemní vztah, je vztah založený na vůli účastníků, kdy práva a povinnosti lze sjednat dispozitivně, v projednávaném případě se jednalo o pronájem prostor sloužícího podnikaní, žalovaná je právnickou osobou s předmětem podnikání prodej, tedy se nejedná o slabší smluvní stranu, tak jak jí zákon předpokládá v pozici nájemců bytů. Žalovaná měla jasně definovánu povinnost k placení nájmu, a to řádně a včas. Přijatá opatření v rámci zamezení šíření koronaviru, v jejichž důsledku fakticky nemohla žalovaná prostor využívat pro prodej, nelze přičítat k tíži žalobkyně a vyvozovat z nich, že právě žalobkyně způsobila nemožnost užívání prostoru. Navíc zákaz prodeje neznamená zákaz užívání. Žalovaná měla v uvedených obdobích prostor nadále k dispozici, a tedy ho užíval, nájemní vztah neskončil. Proto byla žalovaná stále povinna platit nájemné. Nemůže jít k tíži žalobkyně, který umožnil užívání prostor, že žalovaná měla v rámci své podnikatelské činnosti zakázán prodej. Nejedná se zde o žádnou ze situací předvídaných § 2210 a § 2211 o. z., v nichž má nájemce nárok na slevu z nájmu. Ostatně Parlament České republiky schválil zákon č. 210/2020 Sb., o některých opatření ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání, kde byla mimo jiné zakotvena povinnost uhradit všechny pohledávky vzniklé v rozhodné době, tedy od [datum] do [datum] nejpozději do konce ochranné doby, tedy do [datum]. Zákon přijatý ke zmírnění dopadů tedy nikterak nezbavoval nájemce povinnosti nájemné uhradit. Navíc je všeobecně známo, že ke zmírnění dopadů přijatých opatření byla zejména pro podnikatele připravena řada programů, kde mohla být poskytnuta minimálně částečná kompenzace. 13. Soud dále uvádí, že bylo pouze na žalobkyni, jakožto pronajímatelce, aby zvážila a rozhodla, zda žalované poskytne či ne