7 C 356/2016-206 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 21.12.2016 se právní předchůdkyně žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že bytový dům [adresa] postavený na pozemku p. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], [obec a číslo], rozdělený na základě prohlášení vlastníka z 19.9.2007 na jednotky označené, jak uvedeno ve výroku shora, je ve vlastnictví žalobkyně jako celek nerozdělený na jednotky. Žalobu odůvodnila s tím, že byla vlastníkem ideální části předmětného bytového domu, později získala zbývající část domu a stala se tak výlučnou vlastnicí této nemovitosti jako celku. V souvislosti se získáním celé nemovitosti jí poskytovala právní pomoc žalovaná jako advokátka. Po získání nemovitosti do výlučného vlastnictví provedla rozsáhlou rekonstrukci, která byla dokončena v roce 2007. Došlo k tomu, že oba žalovaní projevili zájem o získání dvou bytů v předmětném domě a nabídli, že je od žalobkyně odkoupí za kupní cenu 5 milionů Kč za oba byty s ujištěním, že se jedná o cenu za oba byty přiměřenou a obvyklou. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytovala žalobkyni právní služby i v jiných případech, měla k ní žalobkyně bezmeznou důvěru a s prodejem bytů souhlasila, ač k prodeji neměla důvod, například že by potřebovala získat peněžní prostředky. V souvislosti s jednáním o prodeji bytů žalovaná informovala žalobkyni o tom, že je třeba pořídit institut prohlášení vlastníka, který do té doby byl pro žalobkyni zcela neznámý, jinak, že nebude možné uzavřít ohledně jednotlivých bytových jednotek samostatnou kupní smlouvu. Žalobkyně se vším, co jí žalovaná sdělila, souhlasila, neboť žalované věřila a jako právní laik jí poskytla veškeré podklady (plány domu, posudky atd.). Žalovaná na vyřízení celé věci spěchala, takže žalobkyně se ocitla v časové tísni a pod nátlakem, nemohla přezkoumat věcnou správnost prohlášení vlastníka, ani zjistit cenovou hladinu za byty obdobného druhu, měla snahu žalované ve všem vyhovět, a proto také podepsala prohlášení vlastníka i předmětnou kupní smlouvu ohledně jednotek [číslo] které se následně staly součástí společného jmění manželů [příjmení], jakož i podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] v rozsahu [číslo]. Nesprávnost svého rozhodnutí přistoupit k prodeji dvou bytů seznala poté, kdy oproti předchozímu ujišťování, že po získání bytu se v domě nic nezmění, žalovaní bez souhlasu žalobkyně zahájili v bytové jednotce [číslo] rekonstrukci a došlo pak následně ke zhoršení vztahů mezi žalobkyní a žalovanými. Žalobkyně zdůraznila, že veškerá svá jednání vedla v bezmezné důvěře k žalované i jejímu manželovi, její psychický stav, ve kterém se v té době nacházela, v podstatě odpovídá tísni a nápadně nevýhodným podmínkám. Tíseň spočívala ve zvláštním vztahu mezi ní a prvou žalovanou, kdy se jednalo o vztah závislosti a sdílení intimního tajemství, kterým je logicky za následek stav, kdy by žalovaná případné odmítnutí prodeje musela vnímat jako jednání, které by způsobilo narušení tohoto stavu a tato situace u ní vyvolávala tísnivé a úzkostné pocity. Stejně takto bylo v případě navrhované ceny kupní a souhlasu s Prohlášením vlastníka. Žalobkyně má tedy za to, že Prohlášení vlastníka ze dne 19.9.2007 je neplatné, neboť údaje v něm uvedené nesouhlasí se skutečným stavem v domě (uvedené bylo specifikováno v žalobním podání). Žalobkyně uvedla, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení z důvodu, že Prohlášení vlastníka je neplatné a nedošlo k řádnému vzniku bytových jednotek v domě na základě něho a rovněž kupní smlouva, na základě které žalovaní se stali vlastníkem bytových jednotek [číslo] [číslo] získali spoluvlastnický podíl na pozemku, je v důsledku toho neplatná a došlo k neplatnému nabytí vlastnictví uvedených jednotek stranou žalovanou. 2. Prvá žalovaná žádala zamítnutí žaloby s tím, že není pravdivé tvrzení žalobkyně ve smyslu vyvíjení nátlaku na ni či jiného jednání, které by mohlo u žalobkyně vyvolat tvrzenou tíseň, jakož i údajné profesní pochybení při zajištění zpracování Prohlášení vlastníka a přípravě listin pro vlastnický převod jednotek. Je pravdou, že v uvedeném období zajišťovala právní zastoupení žalobkyně v soudních sporech i řadě dalších věcí, k čemuž žalobkyně nikdy neměla jakékoliv námitky nebo připomínky, naopak její činnost oceňovala kladně a chovala se k žalované přátelsky. Dle jejího názoru Prohlášení vlastníka netrpí tvrzenými vadami, pokud by nějaké vady existovaly, mohla žalobkyně jako vlastnice domu na ně upozornit, neboť s obsahem Prohlášení vlastníka a popisem jednotek i společných částí domů se seznámila a neměla připomínek. Prohlášení vlastníka i vlastnické právo k jednotkám na základě kupní smlouvy byly vloženy do katastru nemovitostí před 1.1.2014, takže případné vady prohlášení, jímž byly v budově vymezeny jednotky, lze odstranit postupem dle § 1168 OZ. Prvá žalovaná dále ve svém písemném vyjádření namítla, že projednání věci brání překážka věci rozhodnuté s poukazem na řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 150/2008. 3. Druhý žalovaný žádal zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ve věci není pasivně legitimován, neboť v mezidobí došlo k tomu, že v současné době je výlučnou vlastnicí obou bytových jednotek pouze žalovaná, což dokládal aktuálním výpisem z katastru nemovitostí, z něhož tato skutečnost vyplývá. 4. Ze spisu zdejšího soudu 13 C 150/2008 soud zjistil, že žalobkyně se žalobou došlou soudu 16.6.2008, která byla podána vůči žalovaným 1), 2), domáhala určení, že je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v [obec a číslo] v [část obce], kdy uplatněný nárok opírala o tvrzení, že jako výlučná vlastnice domu [adresa] v [obec a číslo] - [část obce] v Prohlášení vlastníka ze dne 19.9.2007 vymezila podle zákona č. 72/1994 Sb. bytové jednotky [číslo] [číslo] následně kupní smlouvou z 24.9.2007 je prodala žalovaným a žalobou se domáhá určení vlastnictví k těmto bytovým jednotkám z důvodu, že kupní smlouva je absolutně neplatná, neboť tyto bytové jednotky nebyly nabídnuty ke koupi na základě předkupního práva ve smyslu ustanovení § 22 citovaného zákona nájemcům těchto bytů. Soud prvého stupně rozsudkem z 10.11.2008 žalobu zamítl poté, kdy na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že bytová jednotka [číslo] byla obsazena nájemníky, avšak nájem k tomuto bytu byl ukončen dohodou ke dni 18.9.2007. Rovněž byt [číslo] byl obsazen nájemníkem, jehož nájemní vztah byl ukončen dohodou ze dne 4.8.2007, tedy žalobkyně vymezila bytové jednotky až po skončení obou nájemních vztahů, kdy se na ně nevztahoval režim ustanovení § 22 zákona č. 72/1994 Sb. a kupní smlouva z 24.9.2007 byla uzavřena platně. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které Městský soud v Praze jako soud odvolací neshledal důvodným a rozhodnutím z 16.9.2009, č.j. 13 Co 244/2009-45 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a konstatoval, že soud prvého stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po právní stránce. Řízení pravomocně skončilo dne 26.10.2009. Rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně napadla dovoláním, které Nejvyšší soud ČR usnesením z 18.9.2012 odmítl. O ústavní stížnosti podané žalobkyní rozhodl Ústavní soud ČR usnesením z 28.1.2013, č.j. IV.ÚS 146/13-74, tak že ústavní stížnost odmítl jako nedůvodnou. S ohledem na uvedený obsah spisu 13 C 150/2008 soud konstatoval, že zde není dána překážka věci rozhodnuté (res iudicata), neboť v řízení 13 C 150/2008 byla věc řešena na základě jiných skutkových tvrzení a právních skutečností, nežli je věc projednávaná v tomto řízení. 5. Usnesením z 5.8.2019 soud nařídil účastníkům mediaci, mediátorem určil [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V průběhu mediace žalobkyně a žalovaná jedna jednaly, kdy byl předpoklad, že jejich jednání vyústí uzavřením dohody, k dohodě nakonec nedošlo. 6. Vzhledem k úmrtí žalobkyně v průběhu řízení soud toto řízení přerušil dle § 109 odst. 1 písmeno c) o. s. ř., po skončení dědického řízení vedeném pod sp. zn. 32 D 1435/2020 v řízení pokračoval se synem a jediným dědicem žalobkyně, jako jejím právním nástupcem [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno], který na žalobě podané svou matkou trval a žádal o projednání věci. 7. V další fázi řízení účastníci jednali mimosoudně. V rámci mediačního řízení se právní předchůdkyně žalobce a žalovaná dohodly na určitém vypořádání spočívajícím v tom, že žalovaná by předmětné bytové jednotky prodala žalobkyni, nakonec k podpisu dohody nedošlo, žalobce měl zájem v jednání o této dohodě pokračovat, jakož i žalobkyně. Vzhledem k tomu, že účastníci se nedohodli o kupní ceně, tak k mimosoudnímu vyřešení předmětu sporu nedošlo. 8. Na základě provedeného dokazování jsou zjistil následující pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [katastrální uzemí], soud vzal za prokázané, že žalovaná jedna je zapsána jako vlastník jednotky [číslo] [číslo] žalobce na základě dědického rozhodnutí nabyl vlastnictví k ostatním jednotkám v domě, oba s vymezenými podíly n