11 C 99/2022-137 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 30. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 636 628,20 s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. Dle žalobních tvrzení účastníci uzavřeli dne 1. 11. 2009 smlouvu o postoupení pohledávky e. č. , Anonymizováno, (dále také jen „postupní smlouva“), na jejímž základě žalobkyně postoupila na žalovanou svou pohledávku za společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále také jen „, právnická osoba, “ nebo „dlužník“) ve výši 3 242 470 Kč s příslušenstvím (dále také jen „postoupená pohledávka“), přičemž žalovaná se za toto postoupení zavázala žalobkyni uhradit úplatu ve výši 83 % z částky inkasované od dlužníka v souvislosti s úhradou jistiny a ve výši 50 % ze skutečně vymoženého příslušenství (dále také jen „úplata za postoupení“ nebo také jen „úplata“). Činnosti spojené s vymáháním postoupené pohledávky (náklady soudního řízení a náklady související s exekucí) žalovaná fakturovala žalobkyni fakturami ze dne 29. 3. 2011 a 30. 5. 2012. I přes dotazy žalobkyně odmítla žalovaná sdělit, zda a jakou částku z postoupené pohledávky vymohla, a to přesto, že u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekuční úřad , adresa, , probíhala exekuce pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „předmětná exekuce“ nebo také jen „exekuční řízení“) na spoludlužníka , jméno FO, (dále také jen „spoludlužník“). Žalobkyně dne 23. 2. 2022 nahlédla do exekučního spisu sp. zn. , spisová značka, a zjistila, že v rámci předmětné exekuce žalovaná inkasovala na postoupenou pohledávku částku ve výši 767 021,93 Kč sestávající z platby 748 682,14 Kč ze dne 16. 8. 2013, platby 6 743,16 Kč ze dne 6. 9. 2013, platby 3 921,23 Kč ze dne 14. 3. 2014 a platby ve výši 7 675,40 Kč ze dne 31. 10. 2017. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalované částky představující 83 % z takto inkasovaného plnění. K úhradě této částky žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2022, na kterou žalovaná reagovala přípisem ze dne 23. 3. 2022 s tím, že nic nedluží. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila uzavření postupní smlouvy mezi účastníky a posléze i inkasování částky 767 021,93 Kč od exekutora na postoupenou pohledávku. Namítla však, že již dne 4. 9. 2013 poukázala na účet žalobkyně částku 587 522 Kč, kterou dle svého přesvědčení zcela vypořádala nárok žalobkyně na zaplacení sjednané úplaty za postoupení dle postupní smlouvy. V tomto směru, s odkazem na příslušnou právní úpravu a konkretizovanou soudní judikaturu, rozsáhle argumentovala o přednostním vyrovnání příslušenství dluhu platbami provedenými povinným v exekučním řízení, tj. o správnosti započtení vymožených plnění v exekučním řízení s tím, že tato se měla nejdříve zaúčtovat na příslušenství exekuované pohledávky a teprve poté na její jistinu, a jelikož v daném případě přesahovala výše exekuovaného příslušenství částku milion Kč, mělo být v exekuci vymožené plnění ve prospěch žalované ve výši 767 021,93 Kč v celém rozsahu započteno výlučně na toto příslušenství. Za takové situace by pak žalobkyni nevznikl žádný nárok na úplatu za postoupení, neboť dle výkladu smluvních jednání o úplatě, provedeného žalovanou, měla žalovaná hradit úplatu z vymoženého příslušenství pouze tehdy, pokud bylo plněno i na jistinu postoupené pohledávky. Jelikož tedy na jistinu nebylo vymoženo ničeho, nevznikla žalované žádná povinnost k úhradě úplaty. Při výkladu dotčených smluvních ujednání příznivějším pro žalobkyni by pak, dle názoru žalované, vznikl žalobkyni nárok na úplatu maximálně ve výši 383 510,945 Kč, který odpovídá 50 % z vymoženého příslušenství 767 021,93 Kč. Úhradou částky 587 522 Kč dne 4. 9. 2013 tedy žalovaná na úplatu zaplatila žalobkyni více, než kolik byla povinna.Do zůstatku žalobního nároku ve výši 49 106,20 Kč s příslušenstvím vznesla žalovaná námitku promlčení s tím, že od platby ze strany žalované ze dne 4. 9. 2013 do podání žaloby uplynulo více než 9 let, žalobkyně mohla od uvedeného data kdykoliv nahlédnout do exekutorského spisu sp. zn. , spisová značka, a zjistit skutečnosti rozhodné pro uplatnění jejího nároku, pokud se domnívala, že žalovanou uhrazená částka neodpovídala úplatě za postoupení, a nikoliv až v roce 2022. Tato flagrantní liknavost žalobkyně nemůže jít k tíži žalované. Z důvodu úhrady úplaty provedené žalovanou tak, dle názoru žalované, uplynula subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva žalobkyně již v roce 2016. Marné uplynutí promlčecí lhůty přitom způsobila žalobkyně svou pasivitou, neboť i pokud v roce 2013 přehlédla úhradu úplaty ze strany žalované, neospravedlňovalo jí to v tom ohledu, že od roku 2010 až do roku 2020 neprojevovala zájem o zjištění výsledku vymáhání předmětné pohledávky. Žalobkyně mohla a měla zjistit relevantní skutečnosti už dávno a nebyl důvod vyčkávat s podáním žaloby až do roku 2022.Žalovaná rovněž odmítla kolizi uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy. S odkazem na další konkretizovanou soudní judikaturu zdůraznila, že k vyslovení rozporu námitky promlčení s dobrými mravy má být soudy přistupováno pouze ve zcela výjimečných situacích, kdy je uplatnění námitky promlčení na úkor účastníka řízení, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a kdy zánik nároku, k němuž dojde v důsledku námitky promlčení, by pro něj byl nepřiměřeně tvrdým postihem. V dané věci se však žalobkyně nechovala jako řádný hospodář, nepečovala řádně o svou pohledávku, kterou v důsledku vlastní neaktivity uplatnila až v roce 2022. Žalovaná se přitom nedopustila žádné vědomé činnosti za účelem oddálení podání žaloby, jejímu včasnému podání ze strany žalobkyně nic nebránilo. Navíc promlčení nároku 49 106,20 Kč s příslušenstvím není pro žalobkyni nepřiměřeně tvrdým postihem s přihlédnutím k její neaktivitě, charakteru promlčeného nároku (peněžitého plnění) a k tomu, že žalobkyně již přijala od žalované částku ve výši 587 522 Kč.Ohledně sjednané informační povinnosti žalované v postupní smlouvě žalovaná namítla, že tato se vztahuje pouze na přijetí částek od dlužníka, z nichž měla být vypočtena úplata za postoupení. Jelikož od dlužníka však žádná částka přijata nebyla, nevznikla žalované žádná informační povinnost. Žalovaná částkou 587 522 Kč ze dne 4. 9. 2013 plnila žalobkyni primárně na základě své vlastní vůle a zájmu na zachování dobrých obchodních vztahů účastníků.Bez vlivu na žalovanou částku pak označila to, že firma spoludlužníka měla zvýhodnit žalovanou realizovanými stavebními zakázkami, když navíc smlouvy na ně byly uzavřeny s jinou společností, než je žalovaná.3. S ohledem na procesní obranu žalované vzala žalobkyně (před zahájením jednání) podanou žalobu zpět do částky 587 522 Kč s příslušenstvím s tím, že skutečně dohledala úhradu této částky, kterou žalovaná provedla v její prospěch v září 2013. Nadále se tedy žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 49 106,20 Kč s příslušenstvím z titulu sjednané úplaty za postoupení pohledávky vymožené v exekučním řízení vedeném proti spoludlužníkovi.Další procesní obranu žalované žalobkyně odmítla. Předně akcentovala, že v rámci předmětné exekuce byly všechny úhrady započítány na jistinu postoupené pohledávky, tudíž jí za postoupení vznikl nárok na úplatu 83 % v exekuci inkasovaného plnění. Uplatněnou námitku promlčení zůstatku žalobního nároku pak žalobkyně označila za rozpornou s dobrými mravy v důsledku porušení informační povinnosti žalované sjednané v článku III. postupní smlouvy, podle kterého byla žalovaná povinna informovat žalobkyni o provedení úhrady dlužníkem. Tuto povinnost, byť smluvně nesankciovanou, žalovaná řádně nesplnila. Žalobkyně se v průběhu doby, dopisy ze dne 21. 1. 2020 a 25. 3. 2020, dotazovala žalované na výši částky, kterou inkasovala z titulu postupní smlouvy, resp. na stav vymáhání postoupené pohledávky. Žalovaná však tyto skutečnosti tajila, v e-mailu z 11. 5. 2020 dokonce nepravdivě sdělila, že exekutor vše žalobkyni uhradil, a v dopisu z 23. 3. 2022 uvedla, že nic žalobkyni nedluží. Žalobkyně se obrátila písemně i na spoludlužníka , jméno FO, dopisem z 26. 11. 2021 s žádostí o poskytnutí informací ohledně vymáhání postoupené pohledávky, ovšem bez zpětné reakce. Žalobkyně tak sama musela iniciativně nahlížet do rejstříku exekuce a tyto skutečnosti zjišťovat, ač se mohla ve smyslu postupní smlouvy spoléhat na to, že jí případná informace bude v souladu s povinností žalované poskytnuta. Tyto okolnosti tak, dle názoru žalobkyně, způsobují rozpor žalovanou vznesené námitku promlčení s dobrými mravy. V závěrečném návrhu pak žalobkyně namítla, že žalovaná díky svému postavení věřitele postoupené pohledávky uplatnila vůči dlužníkovi minimální neformálním postupem svůj nárok tak, že byla zvýhodněna při plnění stavebních zakázek, které pro ni, resp. pro společnost , jméno FO, , právnická osoba, ., realizovala stavební firma spoludlužníka , jméno FO, , jenž byl v řízení slyšen jako svědek, ne