14 C 39/2023-248 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Podáním doručeným soudu dne 27.1.2023 ve znění doplnění ze dne 22.6.2023, 15.12.2023 a ze dne 19.7.2023 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že před uzavřením manželství si pořídili do podílového spoluvlastnictví (o velikosti podílu každého ideální ½) nemovitosti - pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemek parc. č. , Anonymizováno, , orná půda a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , orná půda, vše zapsané v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Kupní smlouvou ze dne 17.6.2015, uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, coby prodávajícími na straně jedné a manželi , jméno FO, a , jméno FO, došlo k převodu vlastnického práva ke shora specifikovaným nemovitostem (s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne 22.6.2015), a to za kupní cenu ve výši 3.165.000 Kč. K vypořádání úhrady kupní ceny došlo pak níže uvedeným způsobem. Před uzavřením citované kupní smlouvy ze dne 17.6.2015, žalobce a žalovaná, coby budoucí prodávající společně s manželi , jméno FO, , coby budoucími kupujícími dne 29.5.2015 uzavřeli Smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Na základě čl. 2. odst. 4.1. této smlouvy, zaplatili budoucí kupující na účet žalované č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částku ve výši 50.000 Kč, představující zálohu na úhradu kupní ceny za prodej předmětných nemovitostí. Na základě článku 3. odst. 3.5. Kupní smlouvy ze dne 17.6.2015 zaplatili kupující na úhradu části kupní ceny předmětných nemovitostí na účet žalované č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částku 395.000 Kč a na základě článku 3. odst. 3.7.2. Kupní smlouvy zaplatili kupující na úhradu části kupní ceny předmětných nemovitostí, prostřednictvím své úvěrující banky, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. na účet žalované č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částku 677 970,65 Kč. Tedy za prodej nemovitostí z podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované, obdržela žalovaná na svůj účet celkově částku 1.122.970,65 Kč. Pro úplnost žalobce uvádí, že rozdíl mezi sjednanou celkovou výší kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 17.6.2015 ve výši 3.165.000 Kč a částkou zaslanou na účet žalované, jak shora uvedeno, představovala platba ve výši 1.992.029,35 Kč, která byla z hypotéčního úvěru strany kupující vyplacena ve prospěch , právnická osoba, ., na úhradu dlužného úvěru žalobce a žalované (čl. 3 odst. 3.6. Kupní smlouvy) a dále pak platba ve výši 50.000 Kč, představující úhradu odměny realitní makléřky (čl. 3 odst. 3.7.1. Kupní smlouvy). Tyto částky nejsou předmětem žalobního nároku žalobce dle této žaloby. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětné nemovitosti vlastnili (a prodávali) žalobce a žalovaná ve spoluvlastnictví rovným dílem, náležela od počátku každému z nich polovina částky odpovídající úhradě kupní ceny. Tomuto odpovídá i znění čl. 3 odst. 3.1. Kupní smlouvy, pojednávající o podílu každého z prodávajících ke kupní ceně. Žalobci tedy od počátku náležela a nadále náleží polovina úhrady zbylé části kupní ceny (po úhradě úvěru a odměně realitní makléřce) shora specifikované, tj. ve výši 561.485,325 Kč. Žalovaná žalobci předmětnou částku nikdy nevydala, jeho podíl na inkasované kupní ceně nevyplatila. V souvislosti s prodejem předmětných nemovitostí žalobce dále uhradil za žalovanou daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 63.300 Kč (stejnou částku zaplatil žalobce i za sebe). Ani z této platby žalovaná žalobci nikdy nic zpětně neuhradila. Žalobce se opakovaně v minulosti snažil s žalovanou na vyplacení jeho podílu z kupní ceny a kompenzaci za žalovanou žalobcem uhrazené poloviny platby daně z nabytí nemovitostí domluvit, bohužel neúspěšně. Dopisem ze dne 9.1.2023 žalobce, prostřednictvím právní zástupkyně, vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v podobě poloviny částky kupní ceny, jež byla uhrazena na její účet a poloviny částky platby daně z nabytí nemovitých věcí, celkem částky ve výši 624.785,325 Kč, to vše ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Výzva adresovaná do sídla právního zástupce žalované byla doručena dne 10.1.2023. Ke dni podání této žaloby žalovaná bezdůvodné obohacení nevydala, požadovanou částku žalobci neuhradila. Pokud žalovaná tvrdí, že došlo ke zkompenzování finančních prostředků, pak takovémuto kroku nebyla oprávněna. Žalobce vymezil zájmové období sporu, co do použití finančních prostředků, tj. od získání peněz z prodeje domu v červnu 2015 do 9.1.2017, kdy se žalovaná v e-mailu žalobci již tázala „kolik ti dlužím", případně do března 2017, kdy žalovaná opakovala své žádosti o vyčíslení dluhu, neboť v dubnu 2017 došlo k rozpadu vztahu a všechny otázky, které se žalovaná snaží vmísit do tohoto sporu, se staly předmětem jiných, již pravomocně ukončených, soudních řízení. Žalobce poukázal na skutečnost, že k úhradě kupní ceny na účet žalované došlo v červnu 2015. Žalovaná v dané době nežila (sama ani se společnými dětmi žalobce) v Austrálii a ani zde nestudovala. Finanční prostředky žalobce z prodeje nemovitostí byly zaslány na účet žalované, bez určení jejich využití, z čehož nebyla žalovaná oprávněna usuzovat, že je bez dalšího může “coby manželka” využít. Žalovaná byla v době této finanční transakce manželka žalobce a nelze tak označit za jakkoliv nestandardní, že finanční prostředky, ve svém celku, byly zaslány pouze na účet jednoho z manželů jako platební místo.2. Podáním ze dne 29.5.2023 ve znění doplnění ze dne 9.7.2023 žalovaná navrhla žalobu, jako nedůvodnou, zamítnout s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanou nadále trvá manželství (poznámka soudu: manželství během řízení bylo pravomocně rozvedeno dnem 18.9.2023) a nedošlo k žádnému zúžení nebo úpravě společného jmění manželů. Celý proces ohledně prodeje nemovitostí (specifikovaných v žalobě) - byl na žádost žalobce v jeho režii. Žalovaná mu dokonce na jeho žádost vystavila plnou moc ke všem úkonům souvisejícím s prodejem nemovitostí a byla tak pouze pasivním účastníkem, který pro sebe nemohl jakkoli získat prospěch oproti žalobci, ať již bez jeho vědomí nebo v rozporu s jeho vědomím, úmyslem či opomenutím. Pasivní pozici žalované také dokazuje fakt, že v přiložené komunikaci žalovaná byla pouze v kopii emailové korespondence nebo když sama přímo komunikovala, tak pouze na základě pokynů žalobce. Finanční prostředky z prodeje nemovitostí byly již od začátku míněny k použití na zaplacení nákladů spojených s přestěhováním se rodiny účastníků, včetně jejich tří dětí, do Austrálie, jelikož v roce 2015 byla žalovaná přijata na magisterské studium klinické psychologie v Austrálii a které se zrealizovalo v roce 2016. Žalovaná byla v Austrálii přijata na několik univerzit a společně s žalobcem vybírali univerzitu podle nejnižšího školného , právnická osoba, . Žalobce o všech krocích žalované věděl a schvaloval je, resp. je sám aktivně prováděl. Žalobce také věděl, že kvůli náročnosti denního studia žalované nebude žalovaná mít zaměstnání a že rodina bude potřebovat finance na vízum, pobyt a další náklady spojené s přestěhováním do Austrálie, kam se měl přestěhovat i žalobce. Žalobce tak byl srozuměn s tím, že veškerý výnos z prodeje nemovitostí, tedy jak polovina žalobce, tak i žalované, bude využita na zaplacení nákladů spojených s přestěhováním rodiny do Austrálie. Bez finančních prostředků z prodeje nemovitostí by nebylo možné přestěhování rodiny a studium žalované realizovat. Žalobce v této souvislosti mimo jiné zamýšlel, či dokonce již sdělil svému zaměstnavateli úmysl, ukončit své zaměstnání v ČR a přestěhovat se společně s rodinou. V souvislosti se stěhováním do Austrálie žalovaná dále také z těchto prostředků za žalobce zaplatila vízum, rodinné zdravotní pojištění a letenku do Austrálie. Dále také žalovaná zaplatila životní pojištění za žalobce. Z účtu žalované, na který byly převedeny prostředky z prodeje nemovitostí, byla kryta většina nákladů na chod domácnosti v Austrálii. Žalobce měl svůj bankovní účet oddělený a jednou měsíčně posílal částku na běžný chod domácnosti. Finanční pomoc žalované poskytla také její matka. Se stěhováním do Austrálie byly spojeny finanční náklady (nákup letenek, poplatky za víza, očkování před odletem, zdravotní pojištění v Austrálii, ubytování v Austrálii či náklady na školné). Žalobce schvaloval pobyt žalované v Austrálii, dokonce na její dotaz, jestli se má i s dětmi vrátit zpátky do Prahy trval na tom, ať žalovaná v Austrálii zůstane, že „Praha není budoucnost". Při tom si žalobce musel být vědom finanční nákladnosti takového rozhodnutí. Finanční výnos z prodeje nemovitostí byl použit k uspokojování potřeb rodiny v rámci společného jmění manželů s vědomím a souhlasem žalobce. Skutečnost, že o bezdůvodné obohacení nemůže jít, dokazuje také to, že žalobce nechal finanční výnos z prodeje nemovitostí zaslat dle kupní smlouvy na účet žalované a nikoli rozd