ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2025:7.C.164.2013.332 Datum: 2025-04-11 Předmět: o náhradu nemajetkové škody Ustanovení: ["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 7 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 8 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 15 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 ["náhrada nemajetkové újmy""smlouva kupní""odvolání""správa soudnictví""překážka litispendence""výkon rozhodnutí""dokazování""náhrada nákladů""nemajetková újma""následek""náklady řízení""lhůty""přerušení řízení""podjatost""výživné""zadostiučinění / satisfakce"]
O co šlo: o náhradu nemajetkové škody (["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 7 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 8 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 15 z)
1. Žalobou došlou soudu dne 8. 8. 2013 se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky 100 000 Kč jako nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení o vyplacení nevyplacení části jeho platu a vydáním nezákonného rozhodnutí o přerušení předmětného správního řízení vydaného ředitelem vojenského zpravodajství č.j. 210-11/2012-4730 ze dne 6. 11. 2013 (dále jen rozhodnutí o přerušení řízení). Svou žalobu odůvodnil tím, že podáním ze dne 5. 6. 2011 bylo zahájeno řízení o vyplacení jeho nevyplacené části platu (dále jen předmětné správní řízení). Usnesením ředitele vojenského zpravodajství ze dne 6.11.2012, č.j. 210-11/2012-4730 bylo řízení o návrhu přerušeno. K odvolání žalobce bylo usnesením předsedy vlády a ministra obrany ze dne 5. 2. 2013, č.j. 2186-7/2012-1140 usnesení o přerušení řízení zrušeno a věc převzata předsedou vlády, resp. ministrem obrany, do jeho dispozice pro nečinnost příslušného správního orgánu. Rozhodnutím vlády a ministra obrany č.j. 2186-8/2012-1140 ze dne 7. 2. 2013 bylo rozhodnuto ve věci samé. Správní řízení tak trvalo od 5. 6. 2011 do 8. 2. 2013. Průtahy v řízení vedeném ředitelem Vojenského zpravodajství onačil za šikanózní a diskriminační. Ve svém podání ze dne 26. 8. 2020 (č.l. 128) pak svůj návrh doplnil, resp. upřesnil tak, že se žalované částky napříště domáhá pouze z titulu nesprávného úředního postupu způsobeného průtahy v řízení (tedy nikoliv již způsobené vydání nezákonného rozhodnutí o přerušení řízení, to označil jen za důvod a příčinu způsobených průtahů), kdy nově uvedl, že správní řízení trvalo od 5. 6. 2011 (datum podání návrhu) až do 25. 11. 2013, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 14. 11. 2013, č.j. 2186-21/2012-1140 o rozkladu žalobce ze dne 4. 3. 2013 proti rozhodnutí předsedy vlády a ministra obrany č.j. 2186-8/2012-1140 ze dne 7. 2. 2013, přičemž zdůraznil, že správní řízení před orgánem prvního stupně tak trvalo od 5. 6. 2011 do 7. 2. 2013, řízení před odvolacím správním orgánem pak od 4. 3. 2013 (podání rozkladu) do 25. 11. 2013 (nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 18. 11. 2013 o rozkladu žalobce). Tvrdil, že správní orgán prvního stupně se tak dopustil průtahů od 5. 8. 2011 (od uplynutí lhůty dvou měsíců pro vydání rozhodnutí - od podání návrhu žalobcem dne 5. 6. 2011) do 5. 2. 2013 (vydání rozhodnutí v prvním stupni), dále tvrdil, že odvolací správní orgán se dopustil průtahů v době od 4. 4. 2013 (uplynutí lhůty 1 měsíce od podání rozkladu) do 25. 11. 2013. Lhůty pro vydání rozhodnutí tak byly překročeny správní orgánem prvního stupně o 18 měsíců, odvolací správní orgán pak překročil lhůtu pro vydání rozhodnutí o 7 měsíců. Celkové průtahy tak činily podle žalobce 25 měsíců, kdy za každý měsíc požadoval zaplatit 4 000 Kč. V podání ze dne 22. 6. 2021 pak doplnil, že v důsledku čekání na rozhodnutí o doplacení krácené části platu byl vystaven extrémní nejistotě o výsledku řízení, psychostresu a finanční tísni způsobené tím, že byl povinen platit žalované 7 800 Kč měsíčně částku dle kupní smlouvy na nemovitost, v níž bydlí, a současně byl povinen platit výživné na dceru 5 000 Kč, přičemž jeho výsluhový příspěvek činil toliko 18 192 Kč. Při jednání dne 23. 6. 2021 žalobce svá tvrzení opět změnil tak, že svůj nárok na zaplacení žalované částky odvíjí od nepřiměřeně dlouhého správního řízení vedeného před správní orgánem prvního stupně od 5. 6. 2011 do 8. 2. 2013, na těchto tvrzeních pak setrval i při jednání dne 28. 3. 2025. Přesto v podání ze dne 11. 4. 2025, doručeném soudu 40 min. před časem nařízeného jednání ve věci na 11. 4. 2025 od 13:00 hod., svá tvrzení opět změnil v souladu s původními tvrzeními obsaženými v žalobě, že částky 50 000 Kč se domáhá z titulu nepřiměřené délky správního řízení před správním orgánem prvního stupně, a částky 50 000 Kč pak z titulu vydání nezákonného rozhodnutí o přerušení řízení (viz. shora). Na tomto skutkovém vymezení žalovaného nároku se skutková tvrzení žalobce ustálila před vydáním rozhodnutí ve věci samé.2. K žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Učinila nesporným, že podáním ze dne 5. 6. 2011 uplatnil žalobce u ředitele vojenského zpravodajství nárok na vyplacení nevyplacené části platu, toto podání bylo žalované doručeno dne 8. 2. 2011. Touto žádostí však žalobce uplatnil celkem 11 dalších nesouvisejících nároků, z toho důvodu namítala složitost věci. Tato žádost byla ředitelem vojenského zpravodajství (dále jen „VZ“) odmítnuta přípisem č.j. 6-26/2011-4730-VB ze dne 21. 6. 2011, proti kterému podal žalobce odvolání, a to až těsně před uplynutím lhůty 90 dní. Namítala, že tehdy žalovanou zastávaný právní názor, že formalizované správní řízení (zakončené správním rozhodnutím) se vede jen ve věcech služebního poměru vojáku z povolání uvedených v § 145 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (ZoVP), byl judikaturou správních soudů překonán, když bylo soudy ve správním soudnictví konstatováno, že ust. § 145 ZoVP obsahuje demonstrativní, nikoliv taxativní, výčet rozhodovaných věcí, na podkladě toho pak ředitel Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany zaujal (s ohledem na dosavadní judikaturu soudů ve správním soudnictví) sjednocující stanovisko ze dne 8. 12. 2011, č.j. 1378-7/2011-1070 na jehož základě byly nároky vznesené žalobcem opětovně projednány. Dopisem ze dne 16. 12. 2011, č.j. 1888/2011-1140 byl ředitelem Kanceláře ministra obrany (dále jen „MO“) vydán příkaz k odstranění nečinnosti. Na ten žalobce reagoval podáním ze dne 23. 12. 2011 návrhem na opatření proti nečinnosti, na jehož základě ministr obrany vydal příkaz k odstranění nečinnosti č.j. 1888-15/2011-1140 ze dne 10. 1. 2012, kterým přikázal ve věci vydat rozhodnutí do 31. 3. 2012. Ministr obrany rozhodnutím ze dne 14. 6. 2012, č.j. 1888-32/2011-1140 rozhodnutí ředitele VZ č.j. 6-26/2011-4730-VB zrušil a věc vrátil k novému projednání. Ředitel VZ usnesením ze dne 6. 11. 2012 č.j. 210-11/2012-4730 přerušil řízení o nároku na doplacení části platu od 31. 5. 2010, neboť nebylo rozhodnuto o dočasném zproštění žalobce služby a jeho vzetí do dispozice rozkazem ředitele VZ ze dne 31. 5. 2010. K odvolání žalobce proti tomuto usnesení o přerušení řízení odvolací orgán – předseda vlády a ministr obrany vydané rozhodnutí o přerušení řízení zrušil rozhodnutím ze dne 5. 2. 2013, č.j. 2186-7/2012-1140 a vzhledem ke složitosti převzal věc k rozhodnutí ze své úrovně, kdy o věci samé pak rozhodl rozhodnutím ze dne 7. 2. 2013, č.j. 2186-8/2012-1140, kterým žalobci přiznal doplatek kráceného platu ve výši 101 964 Kč. Tvrdila, že správní řízení tedy trvalo od 8. 6. 2011 (datum doručení žádosti žalobce žalované) do 8. 2. 2013, průtahy tedy činily 21 měsíců. K průtahům v odvolacím řízení uvedla, že tyto nelze odškodňovat, neboť rozklad žalobce byl zamítnut. Žalovaná dále namítala překážku litispendence, kdy tvrdila, že totožné nároky uplatnil žalobce v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 10 C 75/2013, sp. zn. 11 C 339/2013 a sp. zn. 4 C 265/2014. Současně namítala, že konstatování porušení práva je v případě odškodnění žalobce s ohledem na specifika věci (složitost, jednání žalobce, význam řízení pro žalobce) dostačující, k tomu došlo rozhodnutím ministra obrany ze dne 14. 6. 2012, č.j. 1888-32/2011-1140, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ředitele vojenského zpravodajství č.j. 6-26/2011-4730-VB. K neustálým změnám ve skutkových tvrzeních žalobce, zda částku požaduje pouze z titulu nepřiměřené délky správního řízení nebo i (částečně) z titulu vydání nezákonného rozhodnutí o přerušení řízení, pak namítla promlčení nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o přerušení řízení, neboť tohoto nároku se žalobce začal domáhat až v podání ze dne 11. 4. 2025.3. Soud věc projednal, a na základě nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů, které hodnotil postupem podle § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.4. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že předmětné správní řízení bylo zahájeno na základě žádosti žalobce o vyplacení nevyplacené části platu ze dne 5. 6. 2011. Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že o této žádosti žalobce bylo prvně rozhodnuto až dne 7. 2. 2013 rozhodnutím předsedy vlády a ministra obrany č.j. 2186-8/2012-1140.5. Z předběžného uplatnění nároku na č.l. 26 spisu soud zjistil, že touto listinou žalobce u žalované uplatnil nárok na nemajetkovou újmu v souhrnné výši 100 000 Kč z titulu nepřiměřené délky předmětného správního řízení o vyplacení nevyplacené části platu žalobce a nezákonného rozhodnutí o přerušení tohoto řízení. Předběžné uplatnění nároku bylo žalované zasláno emailem ze dne 8. 8. 2013, tedy ve stejný den, kdy byla podána projednávaná žaloba, a téhož dne bylo přijetí předběžného uplatnění potvrzeno žalovanou.6. Z žádosti o vyplacení nevyplacené části platu ze dne 5. 6. 2011 má soud
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.