7 C 172/2020-307 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 6. 10. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 578 265 korun s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že je podílovým spoluvlastníkem jednotky č. , hodnota, a jednotky č. , hodnota, , garáž, v budově č. p. , hodnota, , to vše v obci a katastrálním území , adresa, (dále též jen Byt v , adresa, ), když spoluvlastnický podíl žalobce na těchto nemovitostech je id. 1/6 vzhledem k celku. Dále žalobce tvrdil, že je podílovým spoluvlastníkem jednotky č. , hodnota, a jednotky č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, (dále též jen , právnická osoba, ), když spoluvlastnický podíl žalobce na těchto nemovitostech je id. 1/6 a konečně pak žalobce tvrdil, že je spoluvlastníkem pozemku parcelní č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, (dále též jen Dům , adresa, ), když spoluvlastnický podíl žalobce na těchto nemovitostech činí id. 1/3. Dále žalobce tvrdil, že uvedené nemovitosti byly v období let 2015 až 2019 pronajaty a příjem z pronájmu byl hrazen na účet žalované, s čímž žalobce nikdy nesouhlasil, žádnou nájemní smlouvu neuzavřel a neobdržel poměrnou část z inkasovaného nájmu. Za dobu pronajímání uvedených nemovitostí bylo na účty žalované z pronájmu zaplaceno za Byt v , adresa, v roce 2015 částka 78 000 Kč, roce 2016 částka 78 500 Kč, v roce 2017 částka 90 000 Kč, v roce 2018 částka 93 500 Kč a v roce 2019 částka 114 000 Kč, dále pokud jde o Byt , adresa, , byla na účty žalované z pronájmu zaplacena v roce 2015 částka 96 000 Kč, v roce 2016 částka 144 000 Kč, v roce 2017 částka 144 000 Kč, v roce 2018 částka 155 000 Kč a v roce 2019 částka 204 000 Kč, a konečně pokud jde o Dům , adresa, bylo z jeho pronájmu na účet žalované zaplaceno v roce 2015 částka 240 000 Kč, v roce 2016 částka 240 000 korun, v roce 2017 částka 269 400 Kč, v roce 2018 částka 146 900 Kč a v roce 2019 částka 240 000 Kč. Žalovaná částka je pak tvořena součtem součinu nájemného a podílu žalobce na uvedených nemovitostech v žalovaném období. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 28. 8. 2020 k zaplacení žalované částky, tato však na výzvu nijak nereagovala. Podáním ze dne 22. 12. 2022 žalobce rozšířil svou žalobu o částku 119 083 Kč příslušenstvím, když tvrdil, že tato částka byla na účet žalované z titulu pronájmu nemovitostí uhrazena v roce 2020.2. Ve věci byl vydán dne 5. 11. 2020 platební rozkaz č.j. 7 C 172/2020-23, který byl k podanému odporu žalované zrušen.3. V rámci odporu se ve věci vyjádřila žalovaná podáním ze dne 24. 11. 2020, v němž uvedla, že uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Tvrdila, že podle ústní dohody měla žalovaná uvedené nemovitosti spravovat a zajišťovat nové nájemce a nájemné bylo placeno na její účet, a z něj pak hradila podle dohody svou odměnu a náklady spojené s činností žalované. Poukázala na to, že do 26. 2. 2018 byl žalobce jednatelem žalované, a je tedy s podivem, že se domáhá bezdůvodného obohacení za rok 2015 až 2018, když si jej mohl jako jednatel sám vyplatit. Poukázala na to, že to byl žalobce, který bránil formalizování ústní dohody o správě nemovitostí uzavřené spoluvlastníky před rokem 2008, na základě které by mohlo dojít k výplatě inkasovaného nájemného spoluvlastníkům nemovitosti, čímž žalobce konzervoval stav ústní dohody, na základě které bylo potřeba souhlasu všech spoluvlastníků k výplatě částek zaplacených na nájemném na účet žalované. Žalobu proto označil za předčasnou. V závěru svého podání pak žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce. V obnoveném řízení před soudem prvního stupně pak k započtení navrhovala svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobce spočívající v tom, že žalovaná za žalované období vynakládala prostředky na správu nemovitých věcí, což doložila svazkem faktur údajně hrazených nákladů.4. Na procesní obranu žalované reagoval žalobce podáním ze dne 3. 12. 2020, v němž uvedl, že zásadně odmítá, že by měla existovat ústní dohoda žalobce, žalované a dalších (tehdejších) spoluvlastníků ohledně správy společných nemovitostí, zvláště pak za situace, kdy pro takovou činnost žalovaná nedisponuje příslušným oprávněním. K námitce žalované, že žalobce byl do roku 2018 jednatelem žalované, uvedl, že mu jako jednateli nebyl poskytnut přístup k účetnictví ani dalším dokumentům žalované. V podání ze dne 22. 1. 2021 pak žalobce doplnil, že přístupu k dokumentům žalované se domáhal, avšak ten mu nebyl umožněn, proto byl nucen své právo na poskytnutí informací o žalované uplatnit u soudu. K možnostem vyplatit si příjmy z pronájmu z pozice jednatelství žalobce uvedl, že nikdy neměl oprávnění disponovat s finančními prostředky na účtu žalované. Výkon funkce jednatele mu byl fakticky znemožněn ostatními jednateli. Pokud jde o žalovanou uplatněnou námitku promlčení, tu žalobce označil pro její obecnost jako neurčitou a dále uvedl, že až do roku 2020 nevěděl, zda a v jakém rozsahu jsou platby na nájemné z pronajatých nemovitostí placeny právě žalované, a z tohoto důvodu nemohl svůj nárok uplatnit u soudu dříve. Namítl, že námitka promlčení vznesená žalovanou je z těchto důvodů v rozporu s dobrými mravy.5. Soud o věci rozhodl prvým rozsudkem soudu ze dne 17. 5. 2024, č.j. 7 C 172/2020-175, a to tak, že žalobě vyhověl co do částky 50 750 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí postavil na závěru, že v dané věci se jedná o spor z bezdůvodného obohacení za nadužívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu ostatními spoluvlastníky nad rámec jejich podílu, kdy aktivně a pasivně legitimovanými v takové věci jsou spoluvlastníci společné věci, přičemž není rozhodné, že příjmy z nájmu jsou hrazeny na účet třetí osoby (žalované), který je pouze platebním místem. Jinak tomu je však v případě Domu v , adresa, , který byl původně pronajat na základě neplatné nájemní smlouvy (neplatnost z důvodu nedostatku ve způsobu jednání žalované zapsaného v obchodním rejstříku), a v takovém případě se lze s úspěchem domáhat vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání, které vzniklo žalované, avšak toliko v horizontu tří let zpětně, neboť ve zbytku je nárok žalobce promlčen. Své závěry o nedostatku věcné pasivní legitimace na straně žalované pak soud podpořil odkazem na judikaturu NS ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 4894/2007 a sp.zn. 28 Cdo 1519/2021.6. K odvolání žalobce (výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci) odvolací soud usnesením ze dne 9. 1. 2025, č.j. 55 Co 206/2024-194 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. zrušil. Odvolací soud své rozhodnutí, vydané bez nařízení jednání, vybudoval na odlišném skutkovém zjištění (od skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně), že žalobce s nájemními smlouvami uzavřenými ostatními spoluvlastníky dodatečně souhlasil, toto zjištění odvolací soud učinil ze skutkových tvrzení žalobce a jeho předžalobní výzvy na vydání bezdůvodného obohacení. Za takových skutkových okolností podle názoru odvolacího soudu nejde o vztah z bezdůvodného obohacení, nýbrž o právní vztah založený z rozhodnutí spoluvlastníků o správě společné věci a žalobce nárokuje svůj podíl na výtěžku. Svůj závazný právní názor o právu na rozdělení výtěžku pak odvolací soud podpořil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 3983/2015, v níž na straně účastníků řízení vystupovali spoluvlastníci společné věci. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat se obsahem dohody o správě společné věci, a to zejm. ve vztahu ke splatnosti výtěžku z nájmu společných nemovitých věcí s tím, že nebude-li v tomto směru zjištěno ničeho konkrétního, byl žalobce oprávněn se domáhat vydání výtěžku prvního dne poté, kdy se o něm dozvěděl, nebo dozvědět mohl. Současně pak odvolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat se znovu vznesenou námitkou promlčení ve vztahu k tomu, kdy se žalobce dozvěděl, popř. mohl dozvědět, o placení nájmů z nemovitostí a současně se zabývat i námitkou žalobce o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že žalobce se musel domáhat vydání dokladů o hospodaření žalované, to vše s důrazem na to, že soud prvního stupně bude respektovat vyslovený závazný právní názor o věcné pasivní legitimaci žalované k nároku uplatněnému žalobcem.7. Soud tedy v obnoveném řízení vyzval žalovanou, aby tvrdila konkrétní parametry tvrzené dohody o správě společné věci, a to zejm. ve vztahu ke vzniku práva na výplatu a rozdělení výtěžku ze společného nájmu. V tomto směru však žalovaná žádná konkrétní skutková tvrzení nedoplnila, odkázala se na nájemní smlouvu, kterou uzavřela , jméno FO, s žalovanou dne 31. 5. 2004 a uvedla, že žalobce blokoval formalizování dohody o správě společné věci konkrétního znění, pročež nebylo možno jeho podíl vyplatit. Současně pak v obnoveném řízení navrhla k započtení údajné výdaje, které v souvislosti se správou nemovitostí vynaložila, aniž by současně tvrdila, že mezi