Žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2026 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 22 301 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zapůjčení vozidla ze dne 27. 8. 2025, jejíž předmětem byl nájem vozidla Škoda , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, (dále též jen „náhradní vozidlo“), s nájemným ve výši 2 655,95 Kč/den včetně DPH, které žalovaná měla v nájmu 7 dní od 27. 8. 2025 do 3. 9. 2025. Žalobkyně proto vystavila fakturu č. , hodnota, na částku 18 592 Kč včetně DPH. Jelikož žalovaná porušila povinnosti stanovené v čl. 11 a 12 půjčovního řádu, a to vrátit náhradní vozidlo vyčištěné a bez plného dotankování, domáhá se žalobkyně rovněž částky 3 709 Kč včetně DPH představující smluvenou cenu za doplnění pohonných hmot a za mytí, za což žalované vystavila fakturu č. , hodnota, .2. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Uvedla, že po žalobkyni žádala výměnu předního skla automobilu nejdéle do druhého dne, což se nestalo, a proto jí žalobkyně zapůjčila náhradní vozidlo. Podle žalované výměna předního skla trvala nepřiměřeně dlouho a došlo při ní ke ztrátě originálních stěračů v ceně 27 000 Kč, které byly nahrazeny nekvalitními stěrači z jiného vozu. Žalovaná namítla, že přední sklo nebylo do dnešního dne nainstalováno správně. Na reklamaci žalobkyně nereagovala. Podle žalované jí v přímé příčinné souvislosti s vadným plněním vznikl nárok na náhradu škody v ceně odpovídající délce použití náhradního vozidla, který odpovídá recipročně nároku žalobkyně ve výši 27 000 Kč, neboť svůj automobil žalovaná zaviněním žalobkyně nemohla používat. Žalovaná sdělila, že „tento vzájemný nárok vůči žalobkyni uplatňuje“.3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že tvrzení žalované se vztahují toliko k , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , nikoliv k žalobkyni, která je zcela jiným subjektem sídlícím na , adresa, . Žalobkyně tak považuje obranu žalované za zmatečnou.4. Ze smlouvy o zapůjčení vozidla firmou , právnická osoba, /půjčovní smlouva/ ze dne 27. 8. 2025 včetně půjčovního řádu soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o pronájmu náhradního vozidla žalobkyni za denní nájemné 2 195 Kč + DPH od 27. 8. 2025 do uvedené doby po opravě automobilu žalované. V čl. 11 půjčovního řádu je ujednána povinnost vrátit vozidlo s totožným množstvím pohonných hmot jako při předání, případné nižší množství je nutné doplatit. V č. 12 půjčovního řádu je ujednána povinnost vrátit náhradní vozidlo čisté, v případě nesplnění zaplatí nájemce cenu dle ceníku na www., Anonymizováno, .cz.5. Z předávacího protokolu ze dne 5. 9. 2025 soud zjistil, že dne 3. 9. 2025 žalovaná vrátila žalované vozidlo špinavé, ačkoliv jej převzala čisté a s nádrží plnou z ¼, ačkoliv ji převzala plnou. Protokol za žalovanou stvrdil svým podpisem , jméno FO, u kolonky „souhlasím s úhradou výše uvedených vícenákladů“, kde je uvedena cena „mytí 2“ ve výši 1 950 Kč a zaškrtnut doplatek PHM.6. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že dne 1. 9. 2025 žalobkyně vyúčtovala žalované celkovou částku 18 592 Kč včetně DPH za zapůjčení vozidla od 27. 8. do 3. 9. 2025 s datem splatnosti 15. 9. 2025.7. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že dne 5. 9. 2025 žalobkyně vyúčtovala žalované celkovou částku 3 709 Kč včetně DPH (1 758,50 Kč včetně DPH doplnění pohonných hmot zapůjčeného vozidla; 1 950 Kč včetně DPH mytí vozidla v programu 2) s datem splatnosti 19. 9. 2025.8. Z ceníku žalované , právnická osoba, Legerova soud zjistil, že cena programu 2 mytí vozidla činí 1 950 Kč.9. Z účtenky ze dne 3. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaplatila 1 758,50 Kč za 50,970 l dieselu pro doplnění nádrže náhradního vozidla.10. Z výzvy ze dne 21. 11. 2025 (včetně doručenky) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky mimo jiné za pronájem vozidla včetně jeho následného mytí a doplnění palivové nádrže.11. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025 (včetně doručenky) soud zjistil, že žalobkyně urgovala žalovanou k úhradě dlužné částky mimo jiné za pronájem vozidla včetně jeho následného mytí a doplnění palivové nádrže.12. Z platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 2. 2026, č. j. 27 C 31/2026-6, a žaloby v této věci soud zjistil, že již bylo rozhodnuto o tom, že je žalovaná povinna zaplatit za výměnu čelního skla jejího automobilu po úhradě pojistného plnění ve výši 63 157 Kč celkem 13 867,95 Kč, a to žalobkyni , právnická osoba, , IČO , IČO, .13. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Listinné důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z těchto listin, když je žádná ze stran ani nesporovala.14. Soud pro nadbytečnost neprovedl jako důkaz výpis z obchodního rejstříku ve vztahu k žalované, když neměl žádnou souvislost s předmětem tohoto řízení.15. Po zhodnocení výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Dne 27. 8. 2025 žalovaná podepsala s žalobkyní smlouvu o nájmu náhradního vozidla, které následně užívala od 27. 8. do 3. 9. 2025 (7 dní) za dohodnutou denní sazbu 2 195 Kč + DPH. Následně žalovaná stvrdila svým podpisem pod předávací protokol ze dne 5. 9. 2025, že vozidlo vrátila žalobkyni špinavé a pouze s ¼ stavem paliva, přestože jej převzala s plnou palivovou nádrží. Žalovaná současně vyjádřila souhlas s tím, že zaplatí doplnění paliva a čištění vozidla 1 950 Kč (cena dle ceníku žalované). Žalobkyně následně zakoupila pohonné hmoty v ceně 1 758,50 Kč. Celkovou dlužnou částku 22 301 Kč žalovaná neuhradila k požadovanému datu splatnosti (19. 9. 2025 pro fakturu za doplnění pohonných hmot, 15. 9. 2025 pro fakturu za pronájem vozidla) ani později. Soudem bylo rozhodnuto o tom, že je žalovaná povinna zaplatit za výměnu čelního skla jejího automobilu po úhradě pojistného plnění ve výši 63 157 Kč celkem 13 867,95 Kč, s to žalobkyni , právnická osoba, , IČO , IČO, . Právě po dobu opravy tohoto automobilu využívala žalovaná náhradní vozidlo pronajaté od žalobkyně.16. Podle § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odstavec 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odstavec 2).17. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.18. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 31/2026 se , právnická osoba, , IČO , IČO, , domáhala na žalované zaplacení 13 867,95 Kč s příslušenstvím. Platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 13. 2. 2026, č. j. 27 C 31/2026-6, tak byla zcela vyřešena předběžná otázka, s kým byla žalovaná ve smluvním vztahu, co se týče zakázky č. W 471204 ze dne 27. 8. 2025 na opravu automobilu žalované, a to tak, že s , právnická osoba, Soud tak z vyřešení této předběžné otázky vychází [viz § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“)].19. V poměrech projednávané věci tak soud uzavírá, že i kdyby měla žalovaná svým vyjádřením ze dne 17. 3. 2026 v úmyslu započíst svou tvrzenou pohledávku vůči žalované pohledávce (když je toto vyjádření neurčité a žalovaná se zároveň svou nepřítomností na jednání připravila o možnost dovysvětlit, co má „uplatněním vzájemného nároku na mysli“), nebyly tyto pohledávky způsobilé k započtení ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z., neboť je domnělá pohledávka žalované neurčitá a nejistá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2021). Je tomu tak proto, že je zde spor o to, zda se jedná o pohledávky stejných stran, když má žalovaná podle výše uvedeného platebního rozkazu započíst pohledávku vůči , právnická osoba, , IČO , IČO, , nikoliv vůči žalované. Jinou obranu přitom žalovaná ani nevznesla.20. Soud tak dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, neboť žalované vznikla povinnost zaplatit nájemné ve výši 18 592 Kč na základě smlouvy o zapůjčení vozidla ze dne 27. 8. 2025, když měla v nájmu vozidlo 7 dní od 27. 8. 2025 do 3. 9. 2025, přičemž nájemné činilo 2 655,95 Kč/den. Jelikož žalovaná porušila povinnosti vrátit náhradní vozidlo vyčištěné a bez plného dotankování stanovené v čl. 11 a 12 půjčovního řádu, je povinna zaplatit žalobkyni i mytí vozidla ve sjednané výši 1 950 Kč a cenu za dotankování paliva do náhradního vozidla ve výši 1 758,50 Kč (obojí po zaokrouhlení 3 709 Kč včetně DPH).21. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni pohledávku nezaplatila ani přes výzvu, dostala se s plněním svého dluhu podle § 1968 o. z. do prodlení a je povinna žalobkyni zaplatit rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dále náklady spojené s uplatněním 2 pohledávek, tedy 2x ve výši 1 200 Kč podle § 3 tohoto nařízení.22. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 915,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 115,50 Kč a hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) ve výši 450 Kč za každý ze 4 úkonů (předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření žalované, účast na jednání u soudu), tj. 1 800 Kč.24. Soud nepřiznal náhradu za vyjádření žalobkyně ze dne 4. 5. 2026, neboť tento úkon neshledal jako účelně vynaložený k uplatňování jejích práv, neboť tvrzení a argumentace uvedená v tomto vyjádření mohla uplatnit již v žalobě, a nikoliv až k výzvě soudu.