7 C 364/2025-31 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 9. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “) uzavřela s žalovanou dne 20. 10. 2024 úvěrovou smlouvu č. 791293013, na základě které poskytla žalované nejprve úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná však využila svého práva na navýšení úvěru prostřednictvím uzavřených dodatků ke smlouvě o úvěru a v konečném důsledku čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč., který měl být splacen nejpozději do 31. 1. 2025. Pohledávka žalované byla postoupena ze spol. , právnická osoba, na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná částka je tvořen jistinou poskytnutého úvěru ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ke dni zesplatnění úvěru (31. 1. 2025) ve výši 6 464 Kč a dále smluvní pokuty ke dni zesplatnění ve výši 1 230 Kč. Od 1. 2. 2025 pak žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení z uplatněné částky. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů a údajů z veřejných registrů a rejstříku, ale doklady k tomu nemá k dispozici. Proto navrhovala, aby pro případ soud její nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na svou obranu ničeho neuvedla.3. Z výpisů z účtu soud zjistil, že spol. , právnická osoba, žalované vyplatila na základě smlouvy o úvěru č. 791293013 ve znění jejich pozdějších dodatků částku v součtu celkem 30 000 Kč. Poukazované platby byly vždy opatřeny variabilním symbolem shodným s číslem úvěrové smlouvy. Dále z uvedených listin soud zjistil, že tyto částky byly vyplaceny právě na účet žalované, a to z toho, že jde o účet evidovaný na jméno žalované, což soud zjistil, z potvrzující transakce, kterou žalovaná na účet spol. , právnická osoba, zasílala verifikující platbu ve výši 1 Kč.4. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.5. Z výzvy k zaplacení včetně podacího lístku a dále výpisu ze sledování zásilek soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky a vyzvala jí k úhradě dluhu, tyto výzvy se do sféry dispozice žalované dostaly dne 24. 6. 2025.6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů, které považuje za zcela věrohodné.7. Na základě výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:8. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila na základě smlouvy o úvěru 30 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na úvěr ničeho nesplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně si údajně ověřovala příjmy žalované a zkoumala její úvěruschopnost, sama však v žalobě uvedla, že toto tvrzení není schopna prokázat. Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně žalované poslala předžalobní výzvu, která se do sféry dispozice žalované dostala dne 24. 6. 2025.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o o, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.15. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, podle něhož je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by s odbornou péčí prověřila její úvěruschopnost, a to zejména její výdaje a schopnost úvěr splácet. Jakkoliv toto žalobkyně tvrdila v podané žalobě, současně uvedla, že toto tvrzení není schopna prokázat, svou neúčastí u jednání se pak připravila o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. že ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti neunáší důkazní břemeno.18. S ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy pak soud uzavřel, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., tedy částky vyplacené na podkladě úvěrové smlouvy ve výši celkem 30 000 Kč, neboť pohledávka z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena podle § 1879 o.z. na žalobkyni původní věřitelkou. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácení poskytnutých částek, je současně povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. a to od data následujícího po datu, kdy se výzva k zaplacení dostala do sféry její dispozice.19. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 6. 2025 (výrok I.), ve zbytku pak žalobu zamítl (výrok II.)20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 647 Kč. Plná náhrada nákladů činí částku 4 412 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 508 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 694 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k p