4 C 40/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14.1.2020 domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] nájemní smlouvu prostoru sloužícího k podnikání na adrese [adresa žalované] adrese umístěno i své sídlo, za což náležela žalobci úplata ve výši 7 176 Kč, bez DPH za každých byť jen započatých 24 kalendářních měsíců umístění sídla na této adrese. Toto oprávnění měla žalovaná předplaceno do 25.10.2019. Žalovaná se dle této smlouvy zavázala pro případ prodlení s úhradou jakékoliv platby zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 K za každý započatý kalendářní měsíc pro případ, že žalovaná smlouvu vypoví, neuhradí prodloužení smlouvy či neučiní kroky k odstranění adresy sídla z Obchodního rejstříku. Žalobce zaslal žalované 1) dne 10.10.2019 email s upozorněním na blížící se konec předplacené služby poskytnutí sídla a v případe nevyužití tohoto oprávnění oznámit tuto skutečnost žalobci a podat návrh na výmaz sídla společnosti do Obchodního rejstříku. Žalovaná zůstala nečinná. Žalobce zaslal žalovaným dne 19.12.2019 výzvu k úhradě dluhu a žalovaný 2) byl upozorněn na ručitelský závazek vyplývající ze smlouvy. K výmazu sídla žalované 1) z Obchodního rejstříku nedošlo, proto je žalovaná 1) od 26.10.2019 v prodlení se zaplacením dlužné částky. 2. Řízení ve vztahu k žalovanému 2) bylo z důvodu insolvence přerušeno. Žalovaná č. 1 byla hlavním dlužníkem z předmětné smlouvy a žalovaný č. 2 ručitelem, jedná se tedy o případ samostatného společenství, kdy je možno o právech a povinnostech jednoho každého společníka rozhodovat nezávisle na právech a povinnostech druhého společníka - žalovaného č. 2. Pokud tedy po zahájení řízení bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného č. 2 a řízení se ze zákona ve vztahu k žalovanému č. 2 přerušilo, věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. 3. Žalované 1) bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 29.7.2020 č. j. [číslo jednací] uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla poučena, že pokud se bez vážného důvodu na výzvu soudu nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Žalované bylo usnesení doručeno dne 8.8.2020. 4. Podle § 153a odst. 3 a 4 o. s. ř. platí, že rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. Žalované byla v souladu s citovaným usnesením uložena povinnost ve smyslu ustanovení § 114b odst. l o. s. ř. Žalovaná byla poučena, jak má tuto povinnost splnit, pro splnění této povinnosti jí byla uložena lhůta, jejíž délka byla stanovena v souladu s tímto zákonným ustanovením. V souladu s ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. byl rovněž poučena o následcích nesplnění uložené povinnosti v dané lhůtě. Usnesení bylo žalované řádně doručeno. Žalovaná zůstala nečinná. 6. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, aniž by nařizoval jednání (§ 153a odst. 4). 7. Soud posoudil smluvní vztah mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o nájmu ve smyslu ustanovení § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Z ustanovení § 2246 o.z. vyplývá pro žalovaného jako nájemce prostor povinnost platit nájemné na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Tuto povinnost však žalovaný porušil. Podle § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Soud vyhověl i té části žaloby týkající se úroků z prodlení ve smyslu § 1970 o.z., podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení. Žalovaná 1) porušila smluvní povinnost, neuhradila úplatu za umístění sídla na uvedené adrese, přestože se k této povinnosti smluvně zavázala. Z důvodu porušení smluvní povinnosti je povinností žalované 1) dále zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 o.z. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 8. Žalobce dále po žalované1) požaduje výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 4080 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v posuzované věci šlo o závazkový vztah mezi podnikateli. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. l o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení v celkové výši 5 737 Kč jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 13 176 Kč se stávající se z částky 1 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí věci, žaloba), 2 x paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t a DPH ve výši 21 %.