10 C 219/2021-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 724 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], v místě jejího obchodního partnera spol. [právnická osoba], IČ [číslo], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byla poskytnuta finanční částka ve výši 6 000 Kč Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit částku 6 000 Kč s příslušenstvím do 13. 5. 2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, pročež žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020, požaduje mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 6 000 Kč, částku 100 Kč za kapitalizovaný úrok, avšak se jedná o náhradu nákladů za upomínání, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 727,64 Kč za období od 14. 5. 2019 do 10. 8. 2020 z částky 6 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 724 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, včetně přílohy a potvrzení o úplatě ze dne 1. 9. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, včetně podacího archu, předžalobní upomínka ze dne 9. 3. 2021, včetně podacího archu, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl povinen vrátit úvěr do 30 dnů, tedy do 13. 5. 2019, s případnou možností prodloužení splatnosti. Žalovaný nevrátil ničeho. Ve smlouvě byl ujednán poplatek 50 Kč za každou písemnou upomínku. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 8. 9. 2020. Žalovaný ani následně ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu jistiny, smluvní pokuty, sjednaných poplatků za upomínání a příslušenství, představovaného úrokem z prodlení. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, uhradil. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel platně smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Smluvní pokuta byla sjednána rovněž v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZoSU), podle kterého uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 122 odst. 3 ZoSU souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to jednak v kapitalizované výši po splatnosti úvěru do dne 10. 8. 2020 a jednak následně od 29. 8. 2020 do zaplacení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 8 724 Kč, skládající se z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.