10 C 66/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný byl od 15. 2. 2019 evidován v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí na adrese, [ulice a číslo] [ulice a číslo], [PSČ] [obec], a pobíral finanční příspěvek namísto stravy. Žalovanému byl dne 4. 8. 2020 vyplacen příspěvek předem na dobu 15 dnů ve výši 1 931 Kč. Dne 9. 8. 2020 žalovaný zařízení opustil, čímž na příspěvek ztratil nárok. Žalovaný byl dne 12. 8. 2020 odepsán z evidence pro svévolný odchod a dne 27. 11. 2020 mu bylo ukončeno poskytování služeb z důvodu skončení Řízení o azylu. Za poslední den jeho pobytu v azylovém zařízení mu náleží finanční příspěvek, který mu byl odečten od celkového dluhu. Žalovanému byl tedy poskytnut finanční příspěvek předem na dobu 15 dnů, avšak žalovaný svým opuštěním azylového zařízení dne 9. 8. 2020 ztratil na finanční příspěvek nárok. Žalovaný obdržel příspěvek ve výši 1 931 Kč, avšak právní důvod poskytnutí příspěvku za dobu po 9. 8. 2020, tedy za zbývajících 9 dnů ve výši 1 158 Kč opuštěním azylového zařízení odpadl. Žalovaný ničeho nezaplatil, resp. nevrátil, ačkoliv byl žalobkyní upomínán. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (historie vyplacených příspěvků ze dne 27. 11. 2020, podrobnosti k vyúčtování finančního příspěvku ze dne 28. 1. 2021, výplatnice, předžalobní upomínka ze dne 14. 12. 2020, včetně dodejky) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 15. 2. 2019 byl žalovaný evidovaný v Pobytovém středisku [obec], [ulice a číslo] [ulice a číslo], [PSČ] [obec], přičemž pobíral finanční příspěvek namísto stravy podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu). Žalovanému byl dne 4. 8. 2020 vyplacen příspěvek předem na dobu 15 dnů ve výši 1 931 Kč. Dne 9. 8. 2020 žalovaný zařízení opustil, čímž na příspěvek ztratil nárok. Dne 12. 8. 2020 pak byl žalovaný odepsán z evidence pro svévolný odchod dne 9. 8. 2020. Dne 27. 11. 2020 mu bylo ukončeno poskytování služeb z důvodu skončení řízení o azylu. Za poslední den jeho pobytu v azylovém zařízení mu náleží finanční příspěvek, který mu byl odečten od celkového dluhu. Žalovanému byl tedy poskytnut finanční příspěvek předem na dobu 15 dnů, avšak žalovaný svým opuštěním azylového zařízení dne 9. 8. 2020 ztratil na finanční příspěvek nárok. Žalovaný obdržel příspěvek ve výši 1 931 Kč na dobu 15 dnů předem ode dne 4. 8. 2020, avšak po dni 9. 8. 2020 ztratil právní důvod poskytnutí příspěvku s ohledem na opuštění azylového domu, tedy ztratil nárok na příspěvek za zbývajících 9 dnů (z 15 dnů, na které byl předem příspěvek poskytnut) ve výši 1 158 Kč O tuto částku se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť neměl nárok na tuto část příspěvku s ohledem na ustanovení § 42 odst. 4 zákona o azylu. Žalovaný ničeho nezaplatil, resp. nevrátil, ačkoliv byl žalobkyní upomínán. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, uhradil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012. Sb., (dále jen o. z.). Příspěvek totiž žalovanému náležel podle § 42 odst. 4 zákona o azylu toliko po dobu jeho faktického pobytu v azylovém domě, avšak obdržel příspěvek i za dny, když ji v azylovém době nebyl, čímž se bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 1968 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč, představovaná 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby). O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Povinnost žalovaného zaplatit soudní poplatek za žalobu, který činí podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudního poplatku částku 1 000 Kč vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně je osvobození od placení soudního poplatku podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a žalovaný v řízení byl zcela neúspěšný. 8. O třídenní lhůtě ke splnění povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.