15 C 116/2021-52 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v částce 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zapůjčené finanční prostředky uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, žalobce rovněž požaduje úhradu ve výši 199 Kč jako poplatek za expres výplatu, poplatky ve výši 495 Kč za bezpečnou splátku, poplatky za SMS servis v celkové výši 245 Kč, náklady v částce 560 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.196 Kč. Žalovaný však žalobci neuhradil ničeho. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ze dne [datum] zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky v částce 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky uhradit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že dne [datum] byla poukázána platba žalovanému v částce 10.000 Kč. Soud z printscreenů o ověření úvěryschopnosti žalovaného zjistil, že žalobce nahlížel do registrů [název]. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od 7. 9. – 4. 10. 2019 bylo soudem zjištěno, že celkem za toto období bylo připsáno na účet cca 226.000 Kč a odepsáno cca 220.000 Kč. Soud z předžalobní výzvy ze dne 25. 9. 2020 a podacího lístku zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním samotné žaloby. Žalovaným nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobci něčeho uhradil na dlužné částce. 5. Mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 257/2016 Sb.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. 9. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 10. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. [ústavní nález]. 11. Žalobce na výzvu soudu týkající se posouzení úvěryschopnosti žalovaného sdělil, že žalobce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 - 86 zákona č. 257/2016 Sb., když provedl u žalovaného lustraci v registrech, a to konkrétně [název], insolvenční rejstřík, [název] [anonymizováno] [příjmení], dále uvedl, že vycházel z čistého měsíčního příjmu žalovaného, který dosahoval částky 60.000 Kč, z výše výdajů v částce 8.000 Kč a příjmů ostatních členů domácnosti v částce 25.000 Kč. Jelikož u žalovaného nebyly nalezeny žádné údaje ve shora uvedených registrech a po zjištění kreditního skóre žalovaného, poskytl žalovanému úvěr v částce 10.000 Kč. K uvedenému soud uvádí, že lustraci ve shora uvedených registrech považuje za naprostý standard, tudíž má soud za to, že taková tvrzení nemohou obstát ve světle posuzování úvěryschopnosti klienta, jak na něj pamatuje ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Ve vztahu k žalobcem tvrzeným příjmům a výdajům soud uvádí, že tuto skutečnost však žalobce nikterak soudu nedoložil a tudíž se jedná o ničím nepodložená tvrzení. Žalobce coby poskytovatel je povinen provozovat svou činnost ve smyslu ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. s odbornou péčí, přičemž ve smyslu ust. § 86 odst. 1 cit. zákona jsou nastíněny zdroje informací, z nichž by poskytoval měl vycházet. Ačkoliv je zřejmý akcent na,,informace“ získané přímo od spotřebitele, nelze tím rozumět pouhá ničím nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. Z tohoto důvodu je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Na základě výše uvedeného soud má za to, že žalobce nedostál své zákonné povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s rozsudkem sp. zn. [spisová značka], jakož i ústavním nálezem sp. zn. [ústavní nález], a shledal takovou smlouvu absolutně neplatnou. 12. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“), neboť k poskytnutí finančních prostředků v částce 10.000 Kč ze strany žalobce žalovanému došlo a žalovaný žalobci ničeho neplnil. Dlužná jistina činí 10.000 Kč, soud proto s ohledem na výše uvedené zavázal žalovaného k úhradě pouze v této částce, tj. 10.000 Kč. Pouze v této výši lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu týkající se zaplacení poplatků, smluvních pokut za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 5.985 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10.000 Kč od 14. 5. 2020 do 1. 10. 2020, vyhovět nelze vzhledem k výše citovaným závěrům zdejšího soudu, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o předžalobní výzvu ze dne 28. 9. 2020. Počínaje dnem 2. 10. 2020 se žalovaný dostal do prodlení dle domněnky dojití ve smyslu ust. § 573 o. z. a je tak žalobci povinen uhradit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci samé úspěšný v rozsahu 25,12 %. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právních služeb (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 900 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 252 Kč Celkem náklady činí 2.252 Kč, přičemž oprávněný nárok žalobce v rozsahu 25,12 % odpovídá částce 565,70 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 14. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.