18 C 38/2021-85 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze dne 7. 7. 2021 z nájmu bytové jednotky [číslo] jejíž součástí je byt o velikosti 3+1 v 6. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa]. Napřed uvedl, že na něj nájem bytu přešel z jeho matky [jméno] [příjmení], [datum narození], zem. [datum], postupem podle § 2282 zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”). Již dne 24. 6. 2020 žalovaný oznámil společnosti [společnost] [anonymizováno], [IČO], která vykonává pro žalovanou správu budovy, v níž se byt nachází, skutečnost, že je dědicem [jméno] [příjmení], jakož i to, že zemřela, pročež nájem bytu přechází na něj, k čemuž doložil i kopii úmrtního listu [jméno] [příjmení]. Na to nebylo ze strany [společnost] [anonymizováno] nijak dále reagováno, a žalobce tak měl za to, že učinil vše potřebné pro přechod nájmu na jeho osobu. Řízení o pozůstalosti bylo skončeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví po [jméno] [příjmení] žalobci a [titul] [celé jméno žalobce]. Na to žalobce dne 19. 2. 2021 opětovně informoval společnost [společnost] [anonymizováno] o úmrtí [jméno] [příjmení], že je jejím dědicem a že nájem nepřešel na jiné členy její domácnosti, a dále žádal o podpis nové nájemní smlouvy a potvrzení přijetí zaslaných informací. Přesto nebylo na jeho e-mail nijak reagováno. Dne 14. 7. 2021 pak obdržel od žalované výpověď z nájmu bytu s tím, že se žalovaná o tom, kdo je dědicem [jméno] [příjmení], dozvěděla až 1. 7. 2021. Žalobce má za to, že výpověď žalované je opožděná, neboť se žalobkyně o všech okolnostech podstatných pro počátek běhu lhůty pro podání výpovědi dle § 2283 odst. 1 o. z. dozvěděla již dne 24. 6. 2020, nejpozději pak 19. 2. 2021. Již bezprostředně po úmrtí [jméno] [příjmení] bylo žalované zřejmé, že žalobce je jejím dědicem v první třídě dědiců, nad to dědicem nepominutelným. Žalovaná musela o existenci žalobce vědět, neboť již řadu let před smrtí [jméno] [příjmení] hradil za byt nájemné. Vedle toho žalobce shledává výpověď v rozporu s dobrými mravy, neboť byla podána až 13 měsíců po smrti původní nájemkyně a více než rok poté, co žalobce informoval žalovanou o skutečnostech významných pro přechod nájmu bytu, což činil za účelem dát možnost žalované nájem vypovědět, jelikož chtěl mít po smrti původní nájemkyně otázku budoucnosti nájmu bytu za co nejdříve vyřešenou. V současné době žalobce a jeho rodina přizpůsobili řešení bytové situace tomu, že žalobci byt v nájmu zůstane, neboť lhůta pro podání výpovědi již uplynula. Zároveň žalobce poukázal na možnost žalobkyně byt vyklidit podle § 2284 o. z. Pokud tak tedy žalovaná v době šesti měsíců od úmrtí původní nájemkyně neučinila, je tím potvrzeno to, že žalované byl dědic [jméno] [příjmení] znám. Též má ta to, že žalobkyně měla vyvinout iniciativu ke zjištění okruhu dědiců [jméno] [příjmení] sama. Ač je tříměsíční lhůta pro podání výpovědi z nájmu podle § 2283 odst. 1 o. z. lhůtou subjektivní, má žalobce za to, že tato nemůže být prodlužována na lhůtu objektivně neomezenou a je dle žalobce absolutizována lhůtou dle § 2284 o. z., po jejímž uplynutí již výpověď podat nelze. Žalobce poukázal též na to, že byt je v užívání jeho rodiny historicky a [jméno] [příjmení] v něm žila od roku 1945 až do doby krátce před svým úmrtím. Žalobce měl zájem zajistit kontinuitu užívání bytu, neboť k němu má citovou vazbu a sám v něm žil po dobu 30 let. Byt byl místem setkávání významných osobností veřejného života. Žalovaná ničeho na základě jím podaných informací nenamítala. V září 2020 tak měl postaveno najisto, že na něj nájem bytu přešel, neboť měl za to, že lhůta pro podání výpovědi již uplynula, a proto byl podanou výpovědí překvapen. Má za to, že nebylo třeba, aby žalovanou vyrozuměl o celém okruhu dědiců. 2. Následně žalobce v průběhu řízení přistoupil ke změně žaloby, kdy uvedl, že má za to, že se stal nájemcem bytu již za života [jméno] [příjmení], když na něj, jeho matku a jeho otce v roce 1979 přešlo právo osobního užívání bytu z jeho babičky [jméno] [příjmení]. Otec žalobce nemohl vyloučit projev vůle žalobce a zbavit jej nájemního práva. Přechod práva osobního užívání bytu na žalobce je pak osvědčen veřejnou listinou v podobě dohody o odevzdání a převzetí bytu. Žalobce má za to, že právo žalobkyně na vznesení námitky promlčení jeho nájemního práva je promlčeno s ohledem na to, že žalobce je nájemcem bytu již déle než 40 let a žalobkyně vznáší námitku promlčení až v tomto řízení. Zároveň má za to, že se jeho nájemní právo nemohlo promlčet, jelikož byl vedle [jméno] [příjmení] společným nájemcem bytu a závazky ze společného nájmu bytu byly po celou dobu řádně plněny, v posledních letech pak nájem hradil sám žalobce. Na této skutečnosti ničeho nemění, že v bytě fakticky nebydlel. Sám pak uvedl, že z bytu se odstěhoval již před 31. 12. 1991, kdy sice s manželkou, s niž uzavřel manželství v roce 1986, neměli vlastní byt, ale bydleli přechodně v jiném bytě v [ulice] [anonymizováno] v [obec a číslo], přičemž se nedá říci, že by byt, o nějž v tomto řízení jde, před tímto datem opustil, neboť jej navštěvoval, měl zde své věci, přespával zde. K definitivnímu odstěhování došlo až v roce 1993, nejméně jedenkrát týdně však svou matku v bytě navštěvoval, a to až do její smrti v roce 2020. 3. Žalovaná má výpověď z nájmu za platnou a oprávněnou, neboť byla podána ve lhůtě dle § 2283 odst. 1 o. z. O úmrtí [jméno] [příjmení] se žalovaná dozvěděla dne 24. 6. 2020, současně v té době věděla, že ke dni jejího úmrtí není v bytě hlášen další člen její domácnosti. O tom, kdo je dědicem [jméno] [příjmení] se však žalovaná dozvěděla až 1. 7. 2021, kdy jí bylo Obvodním soudem pro Prahu 7 doručeno usnesení ze dne 2. 2. 2021, č. j. [číslo jednací]. Žalobce své tvrzení, že je dědicem, ve svých e-mailech z 24. 6. 2020 a 19. 2. 2021 nijak nedoložil, přičemž z toho, že je synem [jméno] [příjmení], neplyne, že je jejím dědicem. Zároveň tvrzení žalovaného, že je jediným dědicem, není pravdivé, neboť vedle něj je dalším dědicem [příjmení] [celé jméno žalobce], vůči němuž byl nájem z bytu též vypovězen. Usnesení o dědictví je pak nezbytnou podmínkou nabytí dědictví. Lhůta pro podání výpovědi z nájmu bytu podle § 2283 odst. 1 o. z. tak pronajímateli nemůže uplynout dříve, nežli nabyde usnesení o dědictví právní moci. To, že byla výpověď dána až 13 měsíců po úmrtí [jméno] [příjmení], je dáno délkou pozůstalostního řízení a nelze to klást k tíži žalované. Lhůta podle § 2284 o. z. pak žalovanou v dání výpovědi podle § 2283 odst. 1 o. z. nijak neomezuje – možnost vyklidit byt ve smyslu § 2284 o. z. je právem, nikoliv povinností pronajímatele. K tomu žalovaná odkázala i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], kdy byla jako včasná posouzena výpověď pronajímatele daná 14 měsíců po úmrtí původní nájemkyně ve lhůtě počítané ode dne, kdy se pronajímatel dozvěděl o výsledku pravomocně skončeného pozůstalostního řízení. Žalovaná je toho názoru, že iniciativu ke zjištění okruhu dědiců vynaložila, když kontrolou databáze InfoSoud zjišťovala stav pozůstalostního řízení, přičemž 7. 6. 2021 zjistila, že toto bylo 3. 3. 2021 pravomocně skončeno (což však ještě ke dni 23. 5. 2021 nebylo v databázi zaznamenáno). Ihned na to proto žalovaná požádala o zaslání usnesení o dědictví notářku [titul] [příjmení], načež se po komunikaci s notářskou kanceláří obrátila s touto žádostí dne 1. 7. 2021 na Obvodní soud pro Prahu 7. Žalovaná tak má za to, že nepostupovala v rozporu s dobrými mravy. Je si vědoma starousedlické vazby, avšak vzhledem k proběhlým privatizacím došlo ke zmenšení jejího bytového fondu pro sociální účely. Komunikace společnosti [společnost] [anonymizováno] nebyla vůči žalobci dobrá, nicméně uvedená společnost neřeší otázku nájemních vztahů. 4. K tvrzení žalobce o tom, že se stal nájemcem bytu již za života [jméno] [příjmení] přechodem práva osobního užívání bytu, pak žalovaná uvedla, že toto je účelové a právně nesprávné. Proces získání užívacího práva byl dvoufázový, kdy ke vzniku užívacího práva bylo třeba v první řadě vydání rozhodnutí místního národního výboru, či právní skutečnosti zakládající přechod tohoto práva, a dále uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu. Žalovaná má za to, že dohodu o odevzdání a převzetí bytu by museli podepsat všichni uživatelé bytu, tj. žalobce a jeho rodiče, avšak na dohodě je pouze jediný podpis, a to [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobce a manžela [jméno] [příjmení], který nejspíše manželku při tomto právním jednání zastupoval, přičemž bylo předem žádáno o vystavení dekretu na byt ve prospěch [jméno] [příjmení], která byla nadále vedena v evidenčních listech jako uživatelka bytu a její manžel a syn (žalobce) pak pouze jako osoby bydlící v bytě, nikoliv jako společní uživatelé bytu. Vůlí [příjmení] po smrti [jméno] [příjmení] tak zjevně bylo,