30 C 144/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a s dalšími poplatky smlouvou sjednanými. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 11. 9. 2020. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 34 165,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 745,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2,76 Kč a z dlužných poplatků ve výši 570 Kč. Dne 26. 10. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s., o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 11. 2020. Dne 7. 11. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka za žalovaným ze [právnická osoba] a.s. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 1. 2021. Žalovaný ode dne zesplatnění úvěru na něj neuhradil ničeho dalšího, ačkoliv byl dne 26. 1. 2021 vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a s dalšími poplatky (Smlouva o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne [datum], včetně Všeobecných obchodních podmínek, Ceníku produktů a služeb a Pokutových podmínek). Žalovaný úvěr čerpal v plné výši 41 000 Kč, avšak nesplácel jej řádně a včas, pročež dne 11. 9. 2020 došlo k jeho zesplatnění a následnému vyčíslení dlužné částky, tvořené nesplacenou jistinou úvěru ve výši 34 165,59 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 745,08 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2,76 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020 a dlužnými poplatky ve výši 570 Kč (Výpis spotřebitelského úvěru, splatnost pohledávky). Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s. na základě smlouvy ze dne 26. 10. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020, včetně přílohy), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 11. 2020 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2020). Ze [právnická osoba] a.s. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2020, včetně přílohy), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 1. 2021 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021). Žalovaný na svůj dluh ode dne jeho zesplatnění neuhradil ničeho dalšího, ačkoliv byl vyzván k úhradě před podáním žaloby (předžalobní upomínka ze dne 26. 1. 2021, včetně podacího lístku). 5. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěryschopnost žalovaného a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně k výzvě soudu pouze uvedla, že nikdy nebyla účastníkem uzavřené smlouvy o úvěru, tudíž nezná konkrétní okolnosti, které předcházely uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně dle jejího prohlášení přiměřeně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto žalobkyně navrhuje, aby se ke sdělení těchto informací soud obrátil přímo na právní předchůdkyni žalobkyně. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon č. 257/2016 Sb.), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 8. Soud uzavřel, že tvrzená smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne 14. 6. 2017 je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž právní předchůdkyně ž