30 C 57/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 36 077 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a které žalovaná obdržela v hotovosti v den uzavření zápůjčky, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutou zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně splatit, resp. vrátit částku 46 542 Kč, která představuje součet jistiny (25 000 Kč) a poplatku (21 542 Kč), skládajícího se z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 472 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou podle smluvních podmínek, odměny za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 10 520 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit vratnou částku v 60. týdenních splátkách, z toho prvních 59 splátek po 776 Kč a poslední splátku ve výši 758 Kč. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 20. 9. 2017. Z tohoto důvodu právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. V případě této smlouvy tak žalovaná dlužila ke dni 29. 1. 2018 na jistině částku 22 397,94 Kč a na dlužném poplatku 15 559,06 Kč. Poté ještě žalovaná uhradila částku 1 880 Kč, díky které se dlužná jistina snížila na částku 22 124,74 Kč a dlužný poplatek na částku 13 952,26 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná neuhradila ničeho, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou, bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí finanční hotovosti ve výši 25 000 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit včetně poplatku, činila částku 46 542 Kč, přičemž žalovaná se zavázala ji splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 776 Kč pro prvních 59 splátek a poslední splátku ve výši 758 Kč. První splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce soud dále zjistil, že podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé výše zápůjčky v hotovosti. Podle čl. 10 věta první smluvních podmínek pak„ Zákazník a Provident se dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má Provident právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.“ Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 vyplývá, že žalovaná ze zápůjčky dlužila ke dni 21. 5. 2018 na jistině částku ve výši 22 124,74 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, včetně informace o zpracování osobních údajů a podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze spol. [právnická osoba] na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2020, která byla podle podacího lístku žalované zaslána dne 15. 7. 2020, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým závěrům je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v podané žalobě. 5. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěryschopnost žalované a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně z požadovaných listin předložila soudu pouze zákaznickou kartu, ke které uvedla, že ta obsahuje veškeré podstatné údaje o majetkových poměrech žalované, jejichž úplnost, přesnost a pravdivost potvrdila žalovaná svým podpisem. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou ověřila pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě kontrolou dokumentů (pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu, …), které žalovaná předložila, nicméně jejich kopie nevlastní. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon č. 257/2016 Sb.), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důs