8 C 259/2019 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Tvrdil, že je zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2007 na vedoucí pracovní pozici finanční ředitel („ CFO“). Pracovní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Dne [datum] obdržel žalobce od žalovaného odvolání z pozice finančního ředitele spolu s výpovědí z pracovního poměru. Na základě těchto dokumentů byl žalobce jednak v souladu s čl. I. odst. 4 pracovní smlouvy a ust. § 73 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce odvolán z funkce finančního ředitele a dále bylo žalobci sděleno, že žalovaný nemá pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Dle posledně uvedeného tvrzení žalovaného byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Dále žalovaný podpůrně připojil další výpovědní důvod s odkazem na ust. § 52 písm. f) zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že žalobce s výpovědí nesouhlasí a má za to, že mu byla dána neoprávněně, podal žalobu na určení její neplatnosti. Dne [datum] vydal Městský soud v Praze rozsudek pod č.j. [číslo jednací], kterým rozhodl o neplatnosti této výpovědi. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 4. 2019. V návaznosti na výše uvedený Rozsudek zaslal žalobce dne 5. 4. 2019 žalovanému výzvu k tomu, aby mu žalovaný přiděloval práci odpovídající pracovní smlouvě, resp. aby mu navrhl změnu jeho dalšího pracovního zařazení. Na tuto výzvu žalovaný reagoval dopisem ze dne 12. 4. 2019, ve kterém žalobci nabídl pracovní pozice, které však žalobce neakceptoval a v rámci vzájemné výměny názorů navrhoval uzavřít dodatek k pracovní smlouvě, kterým by došlo ke změně pracovního poměru ohledně dohodnutého druhu práce na mzdového účetního. Žalobce poukazoval na předchozí negativních zkušenosti s jednáním žalovaného stran trvání pracovního poměru žalobce a s ním spojených nároků, zejména pak opakované podávání trestních oznámení s tím, že měl žalobce důvodné obavy ohledně vážnosti žalovaným učiněných nabídek, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný výslovně uvedl, že nabídku činí výhradně v reakci na rozsudek. Dne 2. 5. 2019 zaslal žalovaný žalobci dopis, jehož přílohou je dohoda o změně pracovní smlouvy a pracovní smlouva. V reakci na dopis zaslal žalobce žalovanému dne 10. 5. 2019 výzvu k tomu, aby žalovaný připravil takový dodatek stávající pracovní smlouvy, který bude směřovat toliko ke změně druhu práce, resp. převedení na jinou práci, jelikož žalovaným zaslaný dodatek ke smlouvě neobsahuje dohodu o změně druhu práce, nýbrž pouze nadbytečná konstatování současného stavu, která zcela jistě nemají být obsahem pracovní smlouvy a nemají vztah k případnému novému druhu práce. Znění pracovní smlouvy, kterou žalovaný žalobci poskytl, obsahuje celou řadu ujednání podstatně měnících či značně přesahujících ujednání stávající platné pracovní smlouvy. Na základě výše uvedeného zaslal žalovaný žalobci dne 29. 5. 2019 odpověď, na kterou žalobce reagoval ve svém přípisu ze dne 2. 6 2019. Žalobce považuje tvrzení žalovaného, že nabízené druhy práce v dopise ze dne 12. 4. 2019 jsou jediné volné pozice, za nepravdivé, neboť je žalobce přesvědčen, že je dosud neobsazené pracovní místo generálního ředitele společnosti, které zcela jistě odpovídá kvalifikaci a zdravotnímu stavu žalobce, a to dokonce mnohem více než původně nabídnuté pracovní pozice, a přesto žalobci nebyla nabídnuta. Žalobce se tak důvodně domnívá, že se u žalovaného nachází více takových vhodných pracovních míst, která mu pouze nebyla nabídnuta. Na závěr svého dopisu žalobce žalovaného vyzývá k vyhotovení takového dodatku stávající pracovní smlouvy, který bude směřovat k převedení na jinou práci s tím, že změna jakýchkoli dalších smluvních ujednání může být následně předmětem jednání mezi žalobcem a žalovaným. Dopisem ze dne 24. 4. 2019 žalobce vyzval žalovaného k doplnění nabídky. Dopisem ze dne 2. 6. 2019 a dopisem ze dne 7. 6. 2019 žalobce reagoval na nabízené pozice ze strany žalovaného, kdy explicitně uvedl, že nabídku v žádném případě neodmítá. Žalobce coby zaměstnanec pouze namítal, že nabízený dodatek k pracovní smlouvě podstatným způsobem mění ustanovení platné pracovní smlouvy, přičemž nabídka má směřovat pouze k dohodě o změně druhu vykonávané práce. 2. Dne 23.8.2019 zaslala [celé jméno] [jméno] [příjmení], advokátka, žalobci do datové schránky ISDS listinu – výpověď z pracovního poměru datovanou dnem 19.7.2019, a to z důvodu, že žalobce v poskytnuté lhůtě žádnou z nabídnutých pracovních pozic nepřijal, a proto je žalovaný považoval za odmítnuté. Výpovědním důvodem je tak podle žalovaného ust. § 52 písm. c) zákoníku práce ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Datová zpráva zaslaná advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] obsahuje substituční plnou moc udělenou [titul] [jméno] [jméno], avšak neobsahuje plnou moc udělenou [titul] [jméno] [jméno] žalovanou. Takto není zřejmé, v jakém rozsahu a k jakým úkonům je [titul] [jméno] žalovanou zplnomocněn a zda je oprávněn dále zmocňovat další osoby. Ze zaslaných listin tedy není možné určit, zda je [titul] [příjmení] oprávněna činit jménem žalované právní úkony vůči žalobci. S uvedenou výpovědí žalobce zásadně nesouhlasí, neboť skutečnosti tvrzené ze strany žalovaného se nezakládají na pravdě, což žalobce žalovanému také sdělil ve svém dopise ze dne 3. 9. 2019, ve kterém současně žalovanému v souladu s ust. § 69 zákoníku práce oznámil, že na dalším zaměstnávání ze strany žalovaného trvá. Není pravdou, že by žalovaný neměl jiné pracovní pozice, které odpovídají zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce a které by žalobci mohl nabídnout. Žalobce žalovaného dvakrát vyzval k návrhu relevantního dodatku k pracovní smlouvě. Zároveň si žalobce dovoluje poukázat na to, že jako přílohu dopisu ze dne 7. 6. 2019 sám přiložil návrh relevantního dodatku k pracovní smlouvě, kdy se však ze strany žalovaného nedočkal žádné reakce na tento návrh. Jedinou reakcí žalovaného bylo zaslání výpovědi z pracovního poměru. Žalobce má za to, že žalovaný dále pochybil i co se týče doručování předmětných dokumentů, jelikož tyto byly doručovány jeho právnímu zástupci, ač tento neměl pro vyřizování daných úkonů od žalobce udělenou plnou moc a korespondence probíhala pouze mezi žalobcem samotným a žalovaným. I přes tuto skutečnost žalovaný doručoval právnímu zástupci opakovaně, a to i přes upozornění, která žalobce ve svých přípisech učinil. Příkladem jest podání žalobce ze dnů 24.4.2019, 2.6.2019 či 3.9.2019. Doručování žalobci pak nemůže být účinné s ohledem na ustanovení § 335, odst. 4 Zákoníku práce. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že výpověď ze dne 19.7.2019 je neplatná.. 3. V důsledku některých rozporů ve skutkových tvrzeních žalobce (v žalobě bylo napadáno doručení výpovědi do datové schránky dne 23.8.2019 ačkoliv petit žaloby směřoval k neplatnosti žaloby ze dne 19.7.2019) byl tento u jednání konaného dne 15.11.2021 vyzván k upřesnění svých tvrzení. Žalobce u téhož jednání navrhnul změnu žaloby v tom smyslu, že se nadále domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 23.8.2019. Změna žaloby byla soudem u jednání připuštěna. 4. K pozdější námitce právní zástupkyně žalobce, kterou odvolala návrh na změnu žaloby, soud nepřihlížel, neboť procesní úkon, se považuje za odvolaný jen tehdy, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně (tj. ve stejný den) s odvolávaným procesním úkonem. Z § 41a odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že nelze odvolat procesní úkon, který účastník učinil při jednání (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 258 – 266). 5. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě v celém rozsahu neuznává a navrhuje to, aby soud žalobu zamítl. Žalovaná podniká v oblasti poskytování služeb závodního stravování a doplňkového prodeje zboží v kantýnách a prodejních automatech. Do roku 2017 žalovaná působila pod obchodní značkou [název] s tím, že od roku 2004 je žalovaná součástí mezinárodní skupiny [název] [anonymizováno]. Žalobce je bývalým zaměstnancem Žalované, který byl dne 22. května 2013 podle § 73a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce odvolán z funkce CFO (finanční ředitel). Žalobci byla zároveň s odvoláním a v souladu s § 73a odst. 2 Zákoníku práce doručena výpověď z pracovního poměru, a to na základě skutečnosti, že žalovaná neměla pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Žalobce následně podal žalobu na určení neplatnosti výpovědi. Nakonec k odvolání Žalobce vydal Městský soud v Praze dne 26. února 2019 rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým předchozí zamítavá rozhodnutí změnil tak, že výpověď 2013 je neplatná. Nad rámec uvedeného sporu o určení neplatnosti výpovědi z roku 2013 inicioval žalobce vůči žalované a dalším společnostem ze skupiny [název] [anonymizováno] minimálně dvacet dva soudních sporů. Bizarnost postupu žalobce vůči žalované umocňuje to, že žalobce se (jako bývalý vysoce postavený a nadstandardně odměňovaný manažer) prezentuje jako nemajetná