8 C 294/2020-140 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], dále jen,,právní předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovaným smlouvu o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dle předmětné smlouvy se žalovaný zavázal platit právnímu předchůdci žalobce ceny za služby a produkty v souladu s platným sazebníkem právního předchůdce žalobce. Jelikož žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 3.077,97 Kč, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku je rovněž žalovaný povinen uhradit úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. 3. Předně soud posuzoval svou pravomoc k projednání a rozhodnutí ve věci samé, neboť žalovaný je občanem Bosny a Hercegoviny a jedná se tak o soukromoprávní poměr s mezinárodním prvkem. Podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,ZMPS“), se zákon použije v mezích vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva EU. Protože mezi smluvními státy, tj. Bosnou a Hercegovinou a Českou republikou, není sjednána mezinárodní smlouva použitelná na danou problematiku, bude se v daném případě aplikovat v souladu s ust. § 2 ZMPS nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí o občanských a obchodních věcech (dále jen,,Brusel I bis“), které vychází z obecné zásady, že příslušnými soudy jsou ty, v němž má žalovaný své bydliště (sídlo). Pro učinění závěru o tom, že žalovaný má na území České republiky bydliště se vychází z lex fori. Jelikož žalovaný v době podání žaloby, tj. ke dni 14. 10. 2019, měl zde své obvyklé bydliště, soud uzavřel, že je dána pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí předmětu řízení s ohledem na zásadu perpetuatio fori, resp. perpetuatio iurisdictionis, ve smyslu čl. 4 nařízení Brusel I bis. 4. Za rozhodné právo si strany sjednaly český právní řád v souladu s č.l. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). K uvedenému soud uvádí, že s ohledem na obvyklé bydliště na území České republiky k datu podání žaloby, lze tuto doložku považovat za platnou, neboť nedošlo k omezení ochrany spotřebitele (žalovaného) ve smyslu imperativních ustanovení práva země, v níž má své obvyklé bydliště. Proto soud uzavřel, že se daný právní poměr bude řídit českým právním řádem. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Soud ze smlouvy o postoupení mezi [právnická osoba], [IČO], jako cedentem a současným žalobcem jako cesionářem zjistil, že na žalobce přešla pohledávka za žalovaným. Soud ze smlouvy o zřízení účtu [číslo] zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření předmětné smlouvy, na jejímž podkladě byl žalovanému právním předchůdcem žalobce zřízen sporožirový účet. Z výpisů z účtů za období od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2018 bylo zjištěno, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku v částce 3.077,97 Kč. Z platební bilance ze dne 1. 3. 2019 vyplývá, že dluh žalovaného na jistině činí 3.077,97 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 5. 2019 a podacího lístku [číslo] byl zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky. Žalovaným nebylo tvrzeno, rovněž tak prokázáno, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci něčeho plnil. 7. Žalobce podáním doručeným soudu dne 30. 4. 2021 vzal žalobu co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1,21 Kč zpět, proto soud v souladu s ust. § 96 o.s.ř. řízení co do této výše zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“). Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu. 9. Podle ust. § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo jej vede, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet. 10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 3.077,97 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby, jakož i že žalovanému právní předchůdce žalobce zřídil sporožirový účet. Jelikož se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku, porušil tak smluvní ujednání. Ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by dlužnou částku, tj. nepovolený debetní zůstatek, zaplatil. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku ve výši 3.077,97 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 182,56 Kč, který byl kapitalizován ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 28. 2. 2019, spolu s úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. uhradit. 11. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, neboť peněžité plnění nepřesahuje částku 10.000 Kč. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů částku 1.489 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 1. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.