8 C 34/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.793 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] žalobce s žalovaným č. 1) uzavřel smlouvu o pronájmu nebytových prostor, na základě které žalobce poskytl žalovanému č. 1) k užívání kancelář a zprostředkoval souhlas s umístěním sídla žalovanému č. 1) na adrese [adresa žalované], za úplatu v částce 4.788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na uvedené adrese. Žalovaný č. 1) měl předplaceno umístění výše uvedeného sídla do [datum], přičemž úplata za následující období byla splatná vždy do 5. dne následujícího měsíce po uplynutí předplaceného období. V opačném případě byl žalovaný č. 1) povinen změnit své sídlo a učinit k tomu potřebné kroky za účelem výmazu sídla z obchodního rejstříku. Žalovaný č. 1) má nadále shora uvedené sídlo evidované v obchodním rejstříku, aniž by žalobci uhradil odměnu za další období. Dle smluvních ujednání se žalovaný č. 1) zavázal v případě prodlení s úhradou úplaty za pronájem sídla zaplatit smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každý kalendářní měsíc prodlení. Žalobce proto požaduje úplatu za dlužné období ve výši 5.793 Kč s DPH spolu se smluvní pokutou v částce 12.000 Kč za 6 měsíců prodlení, tj. za období od března 2020 do srpna 2020 včetně. 2. Žalovaní v řízení zůstali nečinní a k podané žalobě se nevyjádřili. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne [datum] zjistil, že žalobce s žalovaným č. 1) uzavřel smlouvu na dobu neurčitou, v níž se žalobce zavázal žalovanému č. 1) poskytnout užívání prostor a rovněž i umístění sídla na adrese [adresa žalované]. Žalovaný č. 1) se zavázal za poskytnutí sídla na shora uvedené adrese zaplatit odměnu ve výši 4.788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců trvání této smlouvy s tím, že splatnost byla sjednána do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uplyne doba za předplacené období. Žalovaný č. 1) se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení s úhradou odměny. Splatnost smluvní pokuty byla sjednána tak, že nastává bezprostředně poté, co k její úhradě je žalovaný č. 1) žalobcem vyzván, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě. Z ručitelského prohlášení, které je nedílnou součástí smlouvy, bylo zjištěno, že se žalovaný č. 2) zavázal uspokojit dluh žalobce v případě prodlení žalovaného č. 1) spočívající v úhradě sjednané odměny a případných smluvních pokut. Emaily ze dne 6. 2. 2020, 26. 2. 2019, 10. 3. 2020, 14. 4. 2020 a ze dne 29. 4. 2020 byl žalovaný č. 1) vyzván k uhrazení platby za poskytnutí sídla na shora uvedené adrese. Výzvou a předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2020, včetně dodejky, byl žalovaný č. 2) vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovanými nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobci něčeho plnili. 5. Podle ust. § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“), ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle ust. § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ust. § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle ust. § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle ust. § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Podle ust. § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. 6. Na základě zjištěných skutkových okolností soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným č. 1) došlo k platně uzavřené smlouvě ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o. z. a násl., na základě které žalobce poskytl žalovanému 1) umístění sídla na výše uvedené adrese. Žalovaný č. 1) však žalobci po uplynutí předplaceného období neuhradil odměnu za poskytnutí sídla, ačkoliv umístění sídla na dané adrese nadále užívá, resp. je evidované v obchodním rejstříku. Z tohoto důvodu žalobci podle čl. II. bodu 1. smlouvy náleží odměna ve výši 4.788 Kč bez DPH (tj. 5.793 Kč s DPH) za každých následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých žalovaný č. 1) užívá sídla žalobce. Jelikož žalovaný č. 1) neuhradil včas splatnou odměnu a služeb žalobce užívá (nedošlo k výmazu sídla z obchodního rejstříku), dostal se do prodlení s úhradou svého závazku, pročež žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti odměny. Soud zároveň rozhodl, že žalovaný č. 1) je povinen dlužnou částku uhradit společně a nerozdílně se žalovaným č. 2), který je ručitelem žalovaného č. 1). Nárok žalobce vůči němu vyplývá z ručitelského prohlášení ve smyslu ust. § 2018 odst. 1 o. z., které bylo platně učiněno v písemné formě podle ust. § 2018 odst. 2 o. z. 7. Soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do požadavku úhrady smluvní pokuty ve výši 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 12. 8. 2020 do zaplacení, kterou představovalo prodlení žalovaného č. 1) s úhradou odměny za poskytování služeb za období od března 2020 do srpna 2020 včetně. Ve smyslu čl. IV. bod 2. smlouvy ze dne [datum] totiž nastává splatnost smluvní pokuty až poté, co žalobce žalovaného č. 1) vyzve k její úhradě, resp. nejpozději do 14 dnů ode dne doručení takové výzvy. V řízení nebylo nikterak tvrzeno ani prokázáno, že by žalobce vyzval žalovaného č. 1) k úhradě smluvní pokuty, a že nastala splatnost této smluvní pokuty, jak si strany samy výslovně sjednaly. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníkovi řízení náklady řízení, neboť žalovaní sice byli v řízení úspěšnější, avšak žádné prokazatelné náklady jim v řízení nevznikly.