8 C 522/2020 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit v sedmidenních splátkách po 307 Kč. Žalovaná však nehradila žalobci sjednané splátky řádně a včas. Po datu smlouvy o postoupení pohledávky bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, žalované proto zbývá uhradit částku 5.296,24 Kč sestávající z jistiny ve výši 3.549,24 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru v částce 1.746,76 Kč a příslušenství. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč. Soud proto postupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodl na základě účastníky předložených listin. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako cedentem a společností [právnická osoba] jako cesionářem ze dne 24. 6. 2019 zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na současného žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky z právního předchůdcem žalobce na současného žalobce, který byl žalované odeslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 17. 7. 2019 pod číslem [číslo]. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum] bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalované finanční prostředky v částce 10.000 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že použitelný příjem žalované činí 2.900 Kč, právní předchůdce žalobce za účelem poskytnutí úvěru ověřil následující dokumenty žalované: občanský průkaz, výměr důchodu a nájemní smlouvu. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 11. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jež byla žalované zaslána pod podacím číslem [číslo]. 5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“). 6. Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu. 7. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 8. Smlouva uzavřená mezi účastníky je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, jak je definován v ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen,, zákon č. 145/2010 Sb.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ve smyslu tohoto ustanovení věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 11. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. [ústavní nález]. 12. V daném případě žalobce pouze tvrdil, že došlo k posouzení úvěryschopnosti žalované s odbornou péčí předpokládanou zákonem, avšak soud s ohledem na zjištěné skutečnosti a v souladu se shora uvedenou judikaturou dospěl k závěru, že žalobce nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., a to ani po doplnění podání na výzvu soudu, kdy neprokázal ničeho a pouze odkázal na již uvedené, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. 13. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“), neboť k poskytnutí peněžních prostředků v částce 10.000 Kč došlo, žalovaná tyto prostředky čerpala a částečně i hradila. Žalovaná má tak povinnost žalobci vrátit pouze jistinu v částce 3.549,24 Kč. Pouze v této částce lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu, tj. neuhrazený poplatek ve výši 1.746,76 Kč, příslušenství ve výši 2.024,05 Kč a ve výši 818,02 Kč vyhovět nelze s ohledem na výše uvedené závěry soudu prvního stupně. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě ve lhůtě 10 dnů od data doručení. Dopis odeslaný dne 17. 7. 2019 lze považovat za doručený žalované dne 29. 7. 2019. Počínaje dnem 30. 7. 2019 se žalovaná dostala do prodlení a je tak žalobci povinna uhradit ve smyslu ust. § 1970 o.z. úroky z prodlení. 14. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož byl žalobce částečně úspěšný ve věci, a to co do částky 3.549,24 Kč, jeho nárok na náhradu nákladů řízení představuje 34 %. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, neboť peněžité plnění nepřesahuje částku 10.000 Kč. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právních služeb (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč. Nárok žalobce je oprávněn v rozsahu 34 %, což představuje částku 506,30 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 15. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.