8 C 526/2020 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen,,právní předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci jistinu ve výši 7.000 Kč a souhrnného poplatku v částce 4.480 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce na dlužné částce uhradil celkem 3.786 Kč, pročež žalobce požaduje zaplatit částku 7.000 Kč představující jistinu a poplatky v částce 694 Kč. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč. Soud proto postupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodl na základě účastníky předložených listin. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako cedentem a [právnická osoba] [anonymizováno]. jako cesionářem, zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky ze [právnická osoba] S.á.r.l. na současného žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 18. 9. 2018 byl žalovaný informován o postupném postupování pohledávky. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 15. 12. 2006 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7.000 Kč. Z výpisu z účtu ze dne 25. 6. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl finanční prostředky. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 1. 2020 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil. 5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“). 6. Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu. 7. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 8. Podle ust. § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen,, zákon č. 145/2010 Sb.“), se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou finanční službu s celkovou výší nižší než 5.000 Kč. 9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 11. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. [ústavní nález]). 12. Netřeba říkat, že poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí, přičemž ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jsou nastíněny zdroje informací, z nichž poskytovatel má vycházet. Ačkoliv je zřejmý akcent na,,informace“ získané přímo i od spotřebitele, nelze tím rozumět pouhá ničím dalším nepodložená,,tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. Z tohoto důvodu je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. 13. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že půjčku je možné poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem, žadatel dokládá písemná potvrzení o svých příjmech, přičemž dokumenty musí být žadatelem prokázány obchodnímu zástupci před poskytnutím zápůjčky, který vyplní do zákaznické karty. Ze zákaznické karty právního předchůdce žalobce však nebylo zjištěno ničeho, neboť ta byla soudu předložená nevyplněná. Soud uvádí, že žalobcem bylo tvrzeno, nikoliv prokázáno, že by ze strany právního předchůdce žalobce došlo k posuzování úvěryschopnosti žalovaného. Jelikož žalobce, resp. v daném případě právní předchůdce žalobce, nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 zákona č. zákona č. 145/2010 Sb. ve spojení s rozsudkem sp. zn. [spisová značka], jakož i ústavním nálezem sp. zn. [ústavní nález], soud shledal takovou smlouvu absolutně neplatnou. 14. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků v částce 7.000 Kč ze strany žalovaného došlo. Žalovaný tak s ohledem na výše uvedené má povinnost žalobci vrátit pouze jistinu v této výši, tj. v částce 7.000 Kč. Pouze v této částce lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu týkající se zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 694 Kč od 15. 12. 2006 do 21. 9. 2007 a zákonného úroku z prodlení počínaje dnem 2. 7. 2015 až do 30. 6. 2015 vyhovět nelze s ohledem na výše uvedené závěry zdejšího soudu, a proto v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015. Počínaje dnem 1. 7. 2015 ve smyslu domněnky dojití dle ust. § 573 o. z. se žalovaný dostal do prodlení a je tak žalobci povinen uhradit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb. 15. Žalobce měl ve věci samé neúspěch v poměrně nepatrné části, a proto soud postupoval podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právních služeb (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů částku 1.489 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 16. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta