16 C 114/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném úhrady ve výroku uvedené částky z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne 25. 2. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], která zanikla fúzí sloučením s žalobkyní. Za účelem využívání služeb poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému přijímací zařízení [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([číslo]), a modem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]), které žalovaný po ukončení smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, pročež byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé zařízení. Dále byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně uhradit poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a za pronájem zařízení v celkové výši 1 128,92 Kč. Celková výše dlužné částky činí 5 128,92 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil, ač byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a ve věci se nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. 4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] zakázkový list, všeobecné podmínky, ceník služeb, vyúčtování služeb [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] odstoupení od smlouvy ze dne 9. 10. 2019, předžalobní upomínka ze dne 14. 7. 2021, včetně podacího archu) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], zaniknuvší následně fúzí sloučením s žalobkyní dne 1. 4. 2020, se jako poskytovatelka písemně zavázala smlouvou uzavřenou dne 25. 2. 2016 přenechat žalovanému k dočasnému užívání (vedle poskytování služeb elektronických komunikací) zařízení, za které se žalovaný zavázal žalobkyni hradit nájemné. Zároveň se žalovaný jako uživatel podle 7.4. obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy, písemně zavázal žalobkyni poskytnuté zařízení vrátit nejpozději do 14 dnů od ukončení smlouvy. V čl. 7 obchodních podmínek bylo sjednáno, že pokud žalovaný jako uživatel zařízení žalobkyni nevrátí včas nebo v pořádku, je povinen uhradit smluvní pokutu dle ceníku, tj. ve výši 2 000 Kč. Zařízení byla žalovanému předána a nainstalována technikem dne 24. 2. 2016 a dne 15. 4. 2019, což žalovaný potvrdil svým podpisem na zakázkových listech. Na poskytnuté služby a na úhradu nájmu zařízení ve sjednané výši vystavila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedená vyúčtování řádně nehradil, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k omezení poskytování služeb a dopisem ze dne 9. 10. 2019 odstoupila ke dni 22. 10. 2019 od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku a k vrácení zařízení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, přesto tak neučinil. 5. Soud věc posoudil dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva podle § 1746 odst. 2 o. z. o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, jejíž součástí byla i smlouva o nájmu zařízení podle § 2201 a násl. o. z. Žalovaný nesplnil povinnost uhradit dlužnou částku za nájemné zařízení (§ 2217 o. z.) podle vystavených vyúčtování, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou omezila poskytování služeb žalovanému a od smlouvy odstoupila. Tím žalovanému vznikla povinnost vrátit předměty nájmu (STB a modem) pronajímateli (§ 2225 odst. 1 o. z.), což však ve stanovené lhůtě 14 dnů neučinil, a proto mu vznikla též povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) za dvě nevrácená zařízení v celkové výši 4 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo založeno právo domáhat se zaplacení dlužné částky za nájemné za zařízení a náhrady nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku v celkové výši 1 128,92 Kč a smluvní pokuty za nevrácení dvou zařízení ve výši 4 000 Kč. Toto právo následně přešlo v důsledku zániku společnosti [právnická osoba] fúzí sloučením s žalobkyní na žalobkyni (§ 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev). Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 712,34 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť mu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech prostřednictvím tzv. formulářových žalob nárokuje zaplacení nároků ze smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč, a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 7. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.