16 C 164/2022-66 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalovaném, zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách a dále uhradit úrok ve výši 12,45 % p.a. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s více než 2 splátkami, prohlásila žalobkyně ke dni 23. 8. 2019 celý úvěr za splatný. Žalovaný poté uhradil dne 22. 11. 2019 částku 2 000 Kč, dne 19. 12. 2019 částku 2 000 Kč, dne 29. 1. 2020 částku 2 000 Kč a dne 17. 3. 2020 částku 2 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k uhrazení dlužné částky. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť v posuzovaném případě lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. U žalovaného soud souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se k výzvě soudu ve věci souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání nevyjádřil. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách, splatných vždy k 20. dni v měsíci, ve výši 10 857 Kč. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba ve výši 12,45 %. Podle čl. VI. smlouvy pak právní předchůdkyně žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr, pokud se žalovaný dostane do prodlení se splácením úvěru. Z příkazu k úhradě je zřejmé, že dne [datum] byla na účet žalovaného převedena částka 600 000 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 23. 8. 2019 vyplývá, že ke dni 23. 8. 2019 byla celá zbývající část dluhu ve výši 26 447 Kč prohlášena za splatnou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 11. 2019, včetně podacího archu, vyplývá, že žalovaný byl informován o tom, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky s účinností k 1. 11. 2019 na žalobkyni. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 11. 11. 2019, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v celkové výši 33 325,82 Kč s příslušenstvím. Soud poměr mezi účastníky právně posoudil s přihlédnutím k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen.„ obč. zák.“). Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se částí třetí obch. zák. řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli ve smyslu § 497 obch. zák. smlouvu o úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení (§ 365 obch. zák.) s úhradou splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila všechny závazky ze smlouvy v celé výši za splatné ke dni 23. 8. 2019, přičemž k tomuto dni činila výše dluhu žalovaného 26 447 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni postupem podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. To bylo žalovanému oznámeno, přičemž ten byl vyzván ke splnění dluhu ještě před podáním žaloby. S ohledem na shora uvedené shledal soud žalobu důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, a to včetně smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 780,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 823 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 557,50 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) a z částky 970 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 750 Kč ve výši 1 207,50 Kč.