16 C 55/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 8. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas. Celková výše pohledávky ze smlouvy o úvěru činí 156 175,31 Kč (jistina 114 350,23 Kč, smluvní úroky 26 113,36 Kč, smluvní poplatky 8 046,98 Kč a úroky z prodlení ve výši 7 664,74 Kč). Žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 13,60 % ročně a zákonný úrok z prodlení ze zůstatku jistiny za období od 21. 3. 2019 do dne postoupení pohledávky 24. 11. 2020, a dále až do zaplacení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 21. 8. 2017 uzavřena smlouva o bankovních službách, na základě které byl žalované zřízen běžný účet s debetní kartou. K tomuto účtu byla dne 16. 4. 2018 mezi stranami uzavřena ještě smlouva o povoleném debetu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná však své povinnosti plynoucí ze smlouvy neplnila, čímž se dostala do nepovoleného debetu. Žalovaná dluh neuhradila, proto smlouva zanikla a debetní zůstatek ve výši 31 939,69 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět z titulu neuhrazených kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 906,24 Kč. 2. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2022 vyplývá, že pohledávka původního věřitele přešla na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena. Soud tedy vycházel z toho, že aktivní legitimace žalobkyně je prokázána. 4. Smlouvou o úvěru ze dne 8. 1. 2018 bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 130 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 20. 12. 2023, v měsíčních splátkách po 2 726 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit, byla ve výši 191 620,13 Kč. Strany si dohodly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 13,60 %, pojištění úvěru ve výši 130 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 19. 12. 2017 je zřejmé, že žalovaná dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu za posledních 11 měsíců ve výši 36 759 Kč. Z žádosti o poskytnutí půjčky ze dne 3. 1. 2018 vyplývá, že žalovaná měla měsíční výdaje v celkové výši 16 910 Kč. Z tabulky [anonymizováno] (přehled splácení a zápočtů na jistinu a příslušenství pohledávky) je zřejmé, že žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 130 000 Kč. Na jistinu žalovaná uhradila částku 15 649,77 Kč. Žalované byly vyměřeny smluvní poplatky za pojištění schopnosti splácet ve výši 130 Kč, smluvní poplatky za zaslání první upomínky ve výši 250 Kč a druhé a každé další upomínky ve výši 500 Kč. Celková výše vyměřených smluvních poplatků činila 10 050 Kč, přičemž žalovaná na ně uhradila částku 2 003,02 Kč Poslední platbu na jistinu a smluvní úrok uhradila žalovaná dne 12. 4. 2019 na splátku se splatností 20. 2. 2019. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 21. 8. 2017 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet], ke kterému vydala debetní kartu. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 16. 4. 2018 je zřejmé, že strany se dohodly na možnosti přečerpání – povoleném debetu ve výši 30 000 Kč s dobou čerpání 360 dnů a se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 19,99 % ročně. Pro nepovolený debet si strany dohodly úrok 25 % ročně. Z výzvy k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 30. 5. 2019 je zřejmé, že na účtu žalované byl nepovolený debet ve výši 30 800,27 Kč. Z odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 20. 6. 2019 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu nesplácení poskytnutého úvěru. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 2. 7. 2019 vyplývá, že došlo ke zrušení účtu č. [bankovní účet] a pohledávka z tohoto účtu ve výši 31 939,69 Kč byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věc pak byla dále posouzena i podle § 1970 občanského zákoníku, podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, soud řízení co do částky 2 906,24 Kč zastavil. 7. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že právní předchůdkyní žalobkyně byl na základě uvedených smluv poskytnut žalované úvěr, který řádně nesplácela. Žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované. Proto soud podle citovaných ustanovení a v souladu se smlouvami uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalované zaplatit částku představující dlužnou jistinu úvěru, dlužné poplatky a ke dni postoupení pohledávky kapitalizované a po tomto dni až do zaplacení jdoucí smluvní úroky a úroky z prodlení. Soud uložil žalované také povinnost zaplatit částku 31 939,69 Kč představující nepovolený debet spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 109 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 717 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 154 336,90 Kč sestávající z částky 7 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 200 Kč ve výši 3 192 Kč.