16 C 6/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 49 127 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná je na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 4. 2016 nájemkyní bytové jednotky [číslo] v domě na adrese [adresa žalované]. Správu domu vykonává žalobkyně. Žalovaná se nájemní smlouvou zavázala platit žalobkyni měsíčně nájemné ve výši 6 535 Kč a úhrady na služby ve výši 3 750 Kč nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaná přitom uhradila nájemné a úhradu za služby za měsíc květen 2021 pouze částečně, za měsíce září až prosinec 2021 pak neuhradila na nájemném a úhradě za služby nic. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že bytová jednotka [číslo] v budově [adresa], k.ú. [část obce], je ve vlastnictví Hl. m. [obec], přičemž správu vykonává žalobkyně. Z nájemní smlouvy [číslo] B/424 [číslo] ze dne 30. 30. 2016, soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem bytové jednotky [číslo] v domě na adrese [adresa žalované], žalované na dobu 2 let. Splatnost plateb byla sjednána vždy do 20. dne v měsíci (čl. I. odst. 8 smlouvy). Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 3. 6. 2020 vyplývá, že doba trvání nájmu byla prodloužena do 31. 5. 2022. Od 1. 6. 2020 bylo sjednáno nájemné ve výši 6 333 Kč měsíčně. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 4. 2021 vyplývá, že měsíčně bylo stanovené nájemné ve výši 6 535 Kč a zálohy na služby ve výši 3 750 Kč. Z evidence předpisu a plateb ze dne 3. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila za květen 2021 částku 7 987 Kč, za měsíce září, říjen, listopad a prosinec 2021 vždy částku 10 285 Kč. Celkový nedoplatek činí 49 127 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 11. 2021, včetně dodejky, vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 28 557 Kč za tři neuhrazené nájmy (květen, září a říjen 2021). 5. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí přiměřeně § 2253 o. z. obdobně. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Nájemní smlouva byla platně uzavřena ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. o. z., resp. podle obecných ustanovení o nájmu podle § 2201 a násl. o. z. Žalovaná byla za dobu nájmu povinna platit nájemné a sjednané zálohy v celkové výši 10 285 Kč měsíčně. Žalovaná přitom za měsíc květen 2021 uhradila pouze 2 298 Kč, za měsíce září, listopad a prosinec 2021 neuhradila nic. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Jelikož žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitla se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 057 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 457 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.