18 C 177/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala úhrady shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ], [obec a číslo] [část obce]. Žalovaná zcela neuhradila vyúčtování elektřiny a náhradu nákladů spojenou s fyzickým vymáháním pohledávky dle Ceníku úkonů spojených s řízením pohledávek (dále jen„ Ceník“) dle faktury [číslo] ze dne 29. 6. 2020 na částku 186 Kč splatnou dne 29. 6. 2020 a dle faktury [číslo] ze dne 22. 12. 2020 na částku 6 005 Kč splatnou dne 8. 1. 2021. Na tyto faktury doposud uhradila toliko částku 1 820 Kč, byť byla o úhradu dluhu upomínána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že žalovaná jako zákazník uzavřela s žalobkyní jako obchodníkem s elektřinou smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/747381 do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ], [obec a číslo]. Žalobkyně vystavila žalované na úhradu nedoplatku na dodaných službách a náhradu nákladů spojenou s fyzickým vymáháním pohledávky dle Ceníku fakturu [číslo] 29. 6. 2020 na částku 186 Kč splatnou dne 29. 6. 2020 a [číslo] ze dne 22. 12. 2020 na částku 6 005 Kč splatnou dne 8. 1. 2021. Na tyto faktury doposud uhradila toliko částku 1 820 Kč, zbylou část žalovaná neuhradila, ač o to byla žalobkyní upomínána. Mezi žalovanou jako zákazníkem a žalobkyní jako obchodníkem s elektřinou byly uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, jimiž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a žalovaná se zavázala hradit její cenu a cenu související služby v elektroenergetice. Tuto svou povinnost žalovaná porušila, když neuhradila nedoplatek v souhrnné výši 4 371 Kč v době splatnosti. Tím se dostala se splněním dluhu do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a žalobkyni vzniklo právo též na úhradu úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když mezi účastníky nebyla dohodnuta výše odlišná. Soud proto dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující podle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, sepis žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.