18 C 212/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Důvodem uvedl, že dne 15. 9. 2020 zaslal žalované [příjmení] odběrateli elektřiny k placení rozhlasového poplatku, jíž byla žalovaná vyzvána k provedení řádné přihlášky, či zaslání čestného prohlášení, že nevlastní, nedrží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá rozhlasový přijímač. O následcích nesplnění výzvy byla žalovaná poučena, na výzvu však nereagovala, a proto se považuje k datu 31. 10. 2020 za poplatníka rozhlasového poplatku s povinností jej hradit v zákonné výši. Výzvou ze dne 31. 5. 2021 byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě přirážky 5 000 Kč a dlužných rozhlasových poplatků, pro úhradu jí byla stanovena přiměřená lhůta. Přes to však poplatek ani přirážku neuhradila. Žalobce se proto žalobou domáhá úhrady poplatku a přirážky za období od 1. 11. 2020 do 1. 3. 2022 v celkové výši 5 765 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 25. 6. 2021 do 31. 3. 2022 ve výši 355,87 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listin pak vyplývá skutkový závěr, že žalovaná byla výzvou odběrateli elektřiny k hrazení rozhlasového poplatku ze dne 15. 9. 2020 vyzvána k přihlášení rozhlasového přijímače v zákonné lhůtě 15 dnů a v případě, že by nebyla vlastníkem, aby tuto skutečnost oznámila písemným čestným prohlášením do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Současně byla poučena o tom, že v případě marného uplynutí lhůty k zaslání čestného prohlášení, se žalovaný považuje ze zákona za poplatníka rozhlasového poplatku. Zároveň byla žalovaná ve výzvě upozorněna na vystavení zákonné přirážky ve výši 5 000 Kč za nesplnění oznamovací povinnosti v zákonem stanovené lhůtě. Žalovaná čestné prohlášení nezaslala. Za období od 1. 11. 2020 do 31. 3. 2022 eviduje žalobce za žalovanou dluh z titulu nezaplacené přirážky a nezaplacených rozhlasových poplatků v celkové výši 5 765 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě přirážky ve výši 5 000 Kč a dlužných poplatků, přesto do dnešního dne ničeho neuhradila. 4. Soud věc posoudil dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), kdy poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek. Podle § 3 odst. 4 jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 9 odst. 1 písm. a) poplatník, který nesplnil oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2 ve stanovené lhůtě je povinen zaplatit [anonymizována dvě slova] kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5 000 Kč v případě, že tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového poplatku. Přirážka se platí za každý rozhlasový nebo televizní přijímač, za který nebyla splněna povinnost platit rozhlasový nebo televizní poplatek. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaslala v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne doručení Výzvy čestné prohlášení, stala se dle § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích k 31. 10. 2020 s účinností od 1. 11. 2020 poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasové poplatky za jeden rozhlasový přijímač. Dle ust § 7 odst. 2 Zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je žalovaná povinna platit rozhlasové poplatky ve čtvrtletní periodicitě. Vzhledem k tomu, že žalovaná se stala poplatníkem rozhlasového poplatku, nesplnila povinnost danou dle § 8 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla ji tak povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5 000 Kč. Za období od 1. 11. 2020 do 31. 3. 2022 je tak žalovaná povinna žalobci uhradit z titulu nezaplacené přirážky a nezaplacených rozhlasových poplatků v celkové výši 5 765 Kč. Žalobce písemně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 6. S ohledem na shora uvedené soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl. Úrok z prodlení byl žalované stanoven k úhradě podle § 1968 a § 1970 o. z. a jeho kapitalizovaná výše za období od 16. 4. 2017 do 31. 3. 2019 byla podle § 1970 o. z. určena s odkazem na § 2 nařízení vlády č. 351/2013. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku ad II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal procesně úspěšnému žalobci. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží podle § 2 odst. 1 částka 2 x 100 Kč, a to za úkon výzva k plnění a úkon podání žaloby (úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Paušální náhrada však nebyla povýšena o daň z přidané hodnoty, jak požadoval žalobce, když pro takový postup není dán právní podklad (§ 137 odst. 2 o. s. ř. a contrario) a když paušální náhrada dle citované vyhlášky nespadá pod předmět daně vymezený v § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celková výše nákladů žalobce, jež je žalovaná povinna uhradit, tak dosahuje částky 600 Kč.