15 C 100/2023-51 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou doručenou obvodnímu soudu pro [část Prahy] 23. 5. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 17 653,98 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce s žalovanou dne 24. 5. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce [právnická osoba], úvěrová instituce oprávněná k výkonu činnosti na základě oprávnění od maltského finančního úřadu ([země] [anonymizována tři slova]), číslo oprávnění: C [číslo], zapsaná v maltském obchodním rejstříku pod registračním číslem: C [číslo], číslo oprávnění: C [číslo], se sídlem [adresa], The [anonymizována tři slova] [číslo], [země], poskytla žalované úvěr ve výši 17 653,98 Kč. V dohodnuté lhůtě splatnosti 19. 2. 2023 žalovaná právnímu předchůdci žalobce ovšem tuto částku nevrátila. Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a Dodatkem [číslo] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, ze dne 18. 11. 2021, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 17 653,98 Kč. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se nijak nevyjádřila. 3. K jednání nařízenému na 27. 9. 2023 se žalobce, právní zástupce žalobce a žalovaná nedostavili, když doručení měli řádně vykázáno. Žalobce a jeho právní zástupce se z jednání řádně písemně omluvili, o odročení jednání nepožádali. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno do datové schránky, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce, právního zástupce žalobce a žalovaného, když přihlédl k obsahu spisu a provedeným důkazům. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Z předložených listinných důkazů (smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 24. 5. 2022, výpisu z účtu, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020, Dodatku [číslo] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2023 a podacího lístku ze dne 12. 3. 2023) soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 17 653,98 Kč, který žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 19. 2. 2023 nevrátila. Předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však nezaplatila. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 17 653,98 Kč, který měla vrátit do 19. 2. 2023. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 o. z. 9. Konečně žalobce požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě i v této části vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 17 653,98 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.