16 C 160/2022-109 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout tím, že byl omezen na osobní svobodě v [anonymizováno] pro zajištění cizinců [obec] – [anonymizováno] (dále jen„ Zařízení“) v období od 5. 6. 2020 do 21. 8. 2020, tedy v délce 77 dní. Jelikož žalobce neměl cestovní pas ani vízum, byl jeho kostní věk stanoven lékařem podle metody GP na 18 - 19 let. Následně však byl vypracován psychologický posudek, podle kterého se chronologický věk žalobce pohyboval v rozmezí 16 - 17 let, mentálně byl žalobce v rozhodné době na úrovni 14 - 15 let. Zařízení, ve kterém byl zajištěn, je zařízením vězeňského typu určeným pro dospělé. Žalobce prožil těžké dětství v Iráku, poté absolvoval strastiplnou cestu do [anonymizováno], rumunskou policií byl několikrát zmlácen. Své umístění v [anonymizováno] žalobce vnímal velmi úkorně, špatně spal, vykazoval známky stresu a psychické újmy. Při stanovení výše peněžní satisfakce vycházel z judikatury týkající se nezákonné vazby. Za odpovídající zadostiučinění za jeden den zajištění považuje částku 1 778 Kč, celkem tedy 136 906 Kč. Dále žalobce požaduje zaplacení částky 19 634 Kč, která mu byla uložena k zaplacení a která představuje náklady spojené s jeho zajištěním v [anonymizováno]. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobci byla poskytnuta satisfakce v podobě omluvy, kterou považuje za adekvátní. Zajištění žalobce a jeho umístění v [anonymizováno] proběhlo v souladu se zákonem na základě rozhodnutí, které nikdy nebylo zrušeno. Pozici žalobce nelze analogicky srovnávat s osobami nezákonně vazebně stíhanými, neboť v jejich případě je dána presumpce neviny, zatímco žalobce přispěl ke svému zajištění tím, že do ČR přicestoval neoprávněně. Částku 19 634 Kč žalobce neuhradil, proto mu nemohla vzniknout škoda. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování a jejich zhodnocení ve smyslu § 132 o.s.ř. dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi stranami je nesporné, že žalobce byl dne 4. 6. 2020 zajištěn ČR. Dne 5. 6. 2020 vydala ČR rozhodnutí [číslo jednací] 2020 [číslo] o zajištění žalobce na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Dne 1. 7. 2020 vydala ČR rozhodnutí pod [číslo jednací], kterým prodloužila dobu zajištění o 30 dnů. Dne 30. 7. 2020 došlo k dalšímu prodloužení zajištění žalobce o 19 dnů rozhodnutím ČR [číslo jednací]. Dne 21. 8. 2020 byl žalobce ze [anonymizováno] propuštěn. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací], ze dne 18. 8. 2021, rozhodnutí o prodloužení doby zajištění ze dne 1. 7. 2020 zrušil pro nezákonnost. Žalovaná se proto ve svém stanovisku ze dne 2. 5. 2022 žalobci omluvila. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil žalobce u žalované dne 3. 11. 2021, přičemž tomuto nároku nebylo ze strany žalované vyhověno. Jedním z důvodů pro zrušení rozhodnutí ČR ze dne 1. 7. 2020, [číslo jednací] 0 [číslo], byla skutečnost, že postup při určování věku žalobce byl stižen řadou nedostatků. Věk žalobce nebyl dostatečně zjištěn, proto mělo být na žalobce pohlíženo jako na nezletilého cizince bez doprovodu (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne č. j. [číslo jednací], ze dne 18. 8. 2021). Do protokolu o podání vysvětlení sepsaného den po zajištění žalobce uvedl, že do České republiky přicestoval bez dokladů. Měl v plánu dále vycestovat do [země] (protokol o podání vysvětlení [číslo jednací], ze dne 5. 6. 2020). Dne 5. 6. 2020 došlo k určení kostního věku žalobce na 18 - 19 let (zpráva z ambulantního vyšetření žalobce ve [anonymizováno] nemocnici v [část obce] ze dne 5. 6. 2020). Žalobce v průběhu pobytu v [anonymizováno] volal na linku 112 s tím, že se necítí dobře, protože má problémy se spánkem (úřední záznam ze dne 19. 6. 2020), v návalu hněvu poškodil skříňku a poličku (úřední záznam hlášení o mimořádné události ze dne 21. 7. 2020), udeřil do lampy (úřední záznam hlášení o mimořádné události ze dne 30. 7. 2020). Ve dnech 3. 7. 2020, 17. 7. 2020, 24. 7. 2020 a 31. 7. 2020 absolvoval žalobce pohovor s psychologem (sociální spis). Ze zprávy ombudsmana z 29. 7. 2020 soud zjistil, že pracovnice kanceláře ombudsmana navštívily [anonymizováno] pro zajištění cizinců [obec] - [anonymizováno] dne 20. 5. 2020. Zjistily, že [stát. instituce] působila ve vnitřních prostorech zařízení, kde běžně v cizineckých zařízeních působí bezpečnostní agentura. K ubytování cizinců byly určeny dvě budovy – v budově A měli bydlet primárně žadatelé o mezinárodní ochranu, v budově [anonymizováno] primárně zajištění cizinci. Budovy měly obdobné stavebně-technické rozložení. Uprostřed budovy je schodiště a po jeho obou stranách jsou ubytovací prostory. Schodiště bylo od zbytku patra odděleno zamřížovanými dveřmi s igelitem, což mělo umožnit jednoduchou izolaci klientů v případě propuknutí nákazy. Zamřížované dveře klienti nemohli otevřít, takže byli uzamčeni na svém patře. V každé polovině patra je několik ubytovacích buněk. Jednotlivé ubytovací buňky se skládají ze dvou pokojů a společné kuchyňky, toalety a koupelny. Pokud jde o možnost sociálního kontaktu, návštěvy byly zakázány, toto opatření však zajištěným nebylo nijak kompenzováno. Personál se v prostorech ubytovacích pater běžně nevyskytoval, klienti tam byli sami. Kontaktovat personál mohli pouze prostřednictvím signalizačního zařízení, které však mělo časovou prodlevu. V každém sektoru byla jedna kamera nad oknem, která snímala celou chodbu až k zamřížovaným dveřím. Klienti měli v zařízení kontakt pouze s těmi, s nimiž sdíleli ubytovací buňku. S personálem přicházeli do kontaktu pouze třikrát denně, když se vydávalo jídlo, případně současně kontrolovala tělesná teplota. Z vnitřní strany vstupních dveří do buňky bylo napsáno, že je zakázáno opouštět své buňky. Tato informace se nacházela i v poučení, které obdržel klient při příjmu. V případě, že by chtěli použít telefonní automat, který se nacházel na konci chodby u zamřížovaných dveří, museli by vyjít na chodbu. Vzhledem k uzamčení dveří cizinci nemohli opustit svůj sektor. Zajištěné osoby u sebe nesměly mít elektronické komunikační zařízení, pročež byli v komunikaci se svými blízkými odkázáni pouze na telefonní kartu. Telefonáty do zahraničí byly však přes tyto telefonní karty drahé a často ani blízcí v zahraničí neměli dostatek financí, aby mohli klientům volat. Přístup na internet neměli zajištění cizinci žádný a nemohli mít ani elektronické zařízení, na kterém by mohli sledovat televizi či filmy apod. – měli k dispozici pouze MP3 přehrávače s nahranou hudbou. Pokud jde o přístup mimo budovu zařízení v rámci areálu, neměli klienti zajištěnu možnost vycházek. Jediný přístup k čerstvému vzduchu, který měli, byl dosažitelný pomocí otevření oken či dveří na balkon. Tato okna, respektive dveře, bylo možné otevřít přibližně na 15 centimetrů kvůli nainstalovaným bezpečnostním zarážkám. To přes to, že v bezprostředním okolí obou budov je velký volný prostor, v němž lze zajistit udržován dostatečné vzdálenosti mezi klienty. Z hlediska psychologické, právní či jiné pomoci nebyly na chodbách ani v ubytovacích buňkách v době návštěvy vyvěšeny žádné kontakty na právníky či jinou právní pomoc, ambasády či veřejného ochránce práv. Informace o možnosti požádat o psychologa nebyla v poučení, které při příchodu do zařízení klienti dostávají, a ani není nikde v zařízení písemně vyvěšena, ač byla tato možnost dána. Pokud jde o možnost trávení volného času, bylo zjištěno, že všechny televizní a volnočasové místnosti byly zavřeny a žádné aktivity neprobíhaly. Klienti při příjmu dostávali balíček obsahující různé předměty – omalovánky, pastelky, papíry, sudoku, případně cizojazyčné noviny a knihy. Dětem byly připravovány odlišné balíčky. V době zpracování zprávy klinické psycholožky se psychologický odhad věku žalobce pohyboval v rozpětí 16 - 17 let, žalobcem uváděný rok narození 2004 tak odpovídá skutečnosti. Mentální věk žalobce byl určen v rozpětí 14 - 15 let (Zpráva – psychologické posouzení věku dítěte – cizince, zpracovaná Mgr. [jméno] [příjmení], ze dne 18. 12. 2020). Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2020, [číslo jednací], bylo žalobci bylo uloženo uhradit náklady spojené se zajištěním cizince ve výši 18 634 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2021, [číslo jednací], bylo rozhodnuto o obnově řízení o úhradě nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání nebo průvozu ukončené rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 21. 8. 2020, které nabylo právní moci dne 21. 8. 2021. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí ve věci podstatné. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsoben