16 C 302/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 96 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalované jsou na základě nájemní smlouvy nájemkyněmi bytu, jehož majitelkou je žalobkyně. Žalované neuhradily nájemné za měsíc srpen 2021, za měsíce únor, duben, květen, červen, červenec, srpen a září 2022. Nájemné činilo 11 000 Kč měsíčně a měsíční úhrada služeb 1 000 Kč. Žalované neuhradily dlužnou částku, přestože byly vyzvány předžalobní upomínkou. 2. Žalované zůstaly nečinné a k podané žalobě se nevyjádřily. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že bytový dům [adresa], k.ú. [část obce], je ve vlastnictví žalobkyně. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem bytové jednotky 2+kk umístěné ve 2. podlaží, schodiště vpravo v budově [adresa] na adrese [adresa žalované a žalované], žalovaným do 31. 1. 2021 s tím, že smlouva může být prodloužena o 12 měsíců, pokud některá ze stran do 30. 1. 2021 neprohlásí, že trvá na ukončení smlouvy. Výše nájmu činila 11 000 Kč. Spolu s nájemným se nájemkyně zavázaly platit náklady na služby poskytované s užíváním bytu ve výši 1 000 Kč. Splatnost plateb byla sjednána vždy do 15. dne v měsíci. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 12. 2022, včetně dodejky, vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky ve výši 96 000 Kč (88 000 Kč za 8 neuhrazených nájmů a 8 000 Kč činí dluh na úhradě nákladů a služeb spojených s bytem). 5. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí přiměřeně § 2253 o. z. obdobně. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Nájemní smlouva byla platně uzavřena ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. o. z., resp. podle obecných ustanovení o nájmu podle § 2201 a násl. o. z. Žalované byly za dobu nájmu povinny platit nájemné a sjednané zálohy v celkové výši 12 000 Kč měsíčně. Žalované přitom za měsíc srpen 2021, za měsíce únor, duben, květen, červen, červenec, srpen a září 2022, neuhradily podle tvrzení žalobkyně nic. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Jelikož žalované nezaplatily žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitly se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 821,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 96 000 Kč sestávající z částky 4 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 720 Kč ve výši 3 301,20 Kč.