19 C 42/2023-43 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě návrhu na uzavření smlouvy ze dne [datum] revolvingový úvěr. Součásti smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný ke dni 31. 1. 2022 postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 47 277,09 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhleně na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 23,76 %. V souladu s úvěrovou smlouvou byl žalovaný povinen hradit rovněž pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Splátky měly být hrazeny souhrnnou platbou k 17. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, pročež žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami požaduje smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení více než 30 dnů ve výši 707,50 Kč. Žalobkyně žalovaného dne 17. 8. 2022 vyzvala k úhradě dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů, avšak žalovaný tak neučinil. V souladu s úvěrovými podmínkami tak byl žalovanému dne 26. 9. 2022 zaslán dopis s oznámením o odstoupení od smlouvy, k čemuž došlo dne 31. 10. 2022. Dluh žalovaného ve výši 44 716,72 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Tato dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 37 471,20 Kč, úroku ve výši 4 719,42 Kč, pojistného ve výši 1 118,60 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces (odeslání upomínky) ve výši 700 Kč a smluvní pokuty z prodlení 707,50 Kč. Žalovaný po odstoupení od smlouvy uhradil pouze částku 4 472 Kč, která byla započtena na jistinu. Zbytek dlužné částky žalovaný neuhradil, ačkoli byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2022. 2. Žalovaný zůstal nečinný a ve věci se nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 31. 8. 2023, na které se dostavila pouze žalobkyně. Žalovaný se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání, neboť z doložených listin neměl za prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, což je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, jak bude rozvedeno dále. 4. Soud z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění: Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], specifických podmínek a sazebníku pro úvěry soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, resp. s maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhleně na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Splátky měly být hrazeny k 17. dni v kalendářním měsíci. Revolvingový úvěr byl žalovanému poskytnut s roční úrokovou sazbou 23,76 %, přičemž měsíční poplatek za jeho vedení činí 50 Kč. Ve smlouvě byla rovněž ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojištění s výší měsíční úhrady 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu, dokladu o financování, deníku financování a výpisu čerpání z úvěrové karty MUZO soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 47 277,09 Kč a ke dni 16. 9. 2022 uhradil celkem 14 600 Kč. Z poslední možnosti mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 907 Kč. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru odstupuje od smlouvy s tím, že ke dni 31. 10. 2022 se úvěr stává splatný v celém rozsahu, a proto jej žalobkyně zároveň vyzvala k úhradě částky 44 717 Kč. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 1. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 40 244,72 Kč, když po odstoupení od smlouvy uhradil 4 472 Kč. Žalovaný byl také upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. nahlédnutím do relevantních databází, a tedy svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila, avšak splnění povinnosti nijak nedokládala a příslušné dokumenty soudu nepředložila. Tvrzení žalobkyně o řádném prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet proto nelze považovat za prokázaná. 13. V této souvislosti lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Neobstojí tedy tvrzení žalobkyně, která uvádí, že neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr. Žalobkyně se neměla spokojit s pouhým tvrzením, měla si k ověření těchto tvrzení vyžádat příslušné listiny a především si kopie těchto listin měla uchovat. 14. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 588 o. z. přihlíží z úřední povinnosti. 15. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsl