8 C 27/2023 — Obvodní soud pro Prahu 7

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4.1.2022, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná měla splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 855 Kč, úroková sazba činila 64,59 %. Žalovaná uhradila ve splátkách částku 23 420 Kč. Žalobce se dle smlouvy domáhal smluvní pokuty ve výši 18 300,87 Kč a ve výši 998 Kč, nákladů souvisejících s prodlením, a po zesplatnění úvěru dosud dle žalobce nesplacené jistiny ve výši 113 670, 16 Kč, jakož i úroků a úroků z prodlení. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o úvěru (dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 4.1.2022, předsmluvní formulář ze dne 4.1.2022, smlouva o spotřebitelském úvěru, oznámení o schválení úvěru), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč (doklad o vyplacení ze dne 4.1.2022). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná měla splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 855 Kč, úroková sazba činila 64,59 %, RPSN 84,59 % a celková částka k zaplacení 281 040 Kč. Žalovaná uhradila ve splátkách částku 23 420 Kč (karta klienta). Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě pohledávky mj. výzvou ze dne 17.8.2022. Dle„ hodnocení klienta“ měla žalobkyně příjem 21 718 Kč, výdaje na bydlení 3 384 Kč, po součtu se životním minimem 7 244 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná neprocházela žádným ze známých a dostupných seznamů dlužníků (výpis ze seznamu [název]). Dle výplatní pásky činil příjem od zaměstnavatele za měsíc 11/ 2021 28 144 Kč, z toho však částka 13 000 Kč je označena jako„ prémie.“ Dle výpisu z banky od téhož zaměstnavatele obdržela v listopadu částku 18 488 Kč a v prosinci výše zmiňovaných 28 144 Kč. Z provedeného dokazování soud uzavírá, že výše příjmů uvedených v kartě klienta neodpovídá skutečnosti. Částka zde uvedená nezohledňuje mimořádný příjem ve formě prémií. Skutečný příjem je výrazně nižší v rozmezí 15 – 18 000 Kč. Stejně tak není vůbec zřejmé, jakým způsobem dospěla žalobkyně k výdajům žalované, vycházela však zřejmě pouze ze zákonného životního minima, nikoliv reálných výdajů žalované. Soud věc posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření předmětné úvěrové smlouvy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je povinností soud z úřední povinnosti soudu se zabývat v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, provedla žalobkyně lustraci klienta v běžných rejstřících. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 21 718 Kč, což však zásadně neodpovídá předloženým dokladům. Výdaje žalované byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 3 410 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti byla uvedena nula, o manželovi žádná zmínka. Na spoření byla ve formuláři uvedena také nula, ostatní výdaje (jako doprava, kurzy a záliby) také nula. Dalšími výdaji měla být jen částka 3 384 Kč na bydlení, tato částka ale obvyklým výdajům samostatně žijící osoby na bydlení také zjevně neodpovídá a výslovně také nebyla ničím doložena. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy ani na výzvu odvolacího soudu nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. 1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 2. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 3. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 4. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 5. Soud tak má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá též výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela. 6. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažo