7 C 41/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, příkazní smlouvu, na jejímž základě žalovaná ve výdejním místě na adrese , adresa, prováděla pro žalobkyni výdej zásilek, jejichž přepravu žalobkyně obstarala. V případě některých zásilek žalovaná vybírala tzv. „doběrečné“, které byla povinna v souladu s příkazní smlouvou předat žalobkyni. Výpovědí ze dne , datum, byla spolupráce s žalovanou ukončena a následně s ní byl dne , datum, sepsán předávací protokol, v němž žalovaná potvrdila, že ke dni ukončení spolupráce s žalobkyní činí její dluh na doběrečném částku , částka, . Když žalovaná ani po četných urgencích dluh neuhradila, zaslala jí žalobkyně předžalobní upomínku, na jejímž základě žalovaná dluh uznala a požádala o splátkový kalendář. Na návrh splátkového kalendáře však již opět nikterak nereagovala a žalobkyni ničeho nezaplatila.3. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se nevyjádřila.4. Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.5. Ve věci bylo soudem nařízeno první jednání na den 21. 10. 2025. Žalované byla doručena žaloba dne 28. 8. 2025 a předvolání dne 22. 9. 2025, tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání, a to do vlastních rukou do datové schránky, přičemž byla upozorněna, že jestliže se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vynesen rozsudek pro zmeškání. Žalovaná se k prvnímu jednání, které se ve věci konalo, nedostavila. Z nařízeného jednání se omluvila prostřednictvím datové zprávy v den jednání (soud datovou zprávu přijal dne 21. 10. 2025 v 06.52.48 hodin), s odůvodněním, že se nemůže dostavit k jednání ze zdravotních důvodů, neboť byl (z podání není zřejmé, kdo) propuštěn na konci minulého týdne z nemocnice, kde byl hospitalizovaná na , Anonymizováno, se , Anonymizováno, problémy, není mu dobře a nerad by cestou omdlel. Uvedená omluva, která byla soudci předložena až po jednání, však není včasná, neboť byla soudu zaslána až v den jednání, které bylo nařízeno na 8.45 hodin, a důvody omluvy musely být známy podateli minimálně koncem předcházejícího týdne. Důvody omluvy jsou velmi strohé a neurčité („opravdu mi ještě není dobře“), nebyly nijak doloženy, a nelze tak posoudit, zda je omluva vůbec důvodná. Žalobkyně, která se k prvnímu jednání dostavila, pak navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.6. Soud tak dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud vzal za nesporná skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě týkající se sporu a na jejich základě shledal, že odůvodněnost uplatněného nároku vyplývá též z hmotněprávních předpokladů. Po právní stránce vychází nárok žalobkyně ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), konkrétně je posuzovaný vztah vztahem z příkazní smlouvy podle § 2430 o. z. K povinnosti odevzdat vybrané doběrečné žalobkyni se žalovaná zavázala uzavřením jmenované smlouvy, jeho dlužnou výši pak potvrdila v předávacím protokolu ze dne , datum, , když ji učinila nespornou a zavázala se dlužnou částku uhradit do 10 dnů od podpisu předávacího protokolu. Žalovaná však žalobkyni ničeho nezaplatila, ačkoliv k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou. Jedná se tak o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.) a rozsudkem nedojde ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil rozsudkem pro zmeškání podle § 153b odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 32 839 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 319 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 126 364 Kč sestávající z částky 6 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé a účast na jednání dne 21. 10. 2025 nepřesahující dvě hodiny) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. O povinnosti žalované zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám advokátky jakožto zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.