24 C 89/2020-102 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne 22. 3. 2019 domáhá po žalované zaplacení částky 14 188 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím webové stránky [anonymizováno]. Ve smlouvě si účastníci sjednali poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději 28. 7. 2016 společně s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 28. 6. 2016 převodem na účet č. [bankovní účet]. Pohledávka byla ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum], a postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a dále z nesplacené smluvní pokuty ve výši 6 188 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 900 Kč. Žalovaná však i přes výzvu k úhradě dlužné částky neuhradila žalobkyni do dne podání žaloby ničeho. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 28. 6. 2016 poukázala na účet žalované č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč, jak bylo zjištěno z výpisu z účtu [právnická osoba] ze dne [datum], přičemž žalovaná tuto částku ani její část právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila. 5. Soud však nemá za prokázané, že žalovaná požádala dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla předsmluvní informace a že zaslala žalované výzvy k úhradě dluhu, když žalobkyně k tomuto nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť předložené listiny neobsahují podpis žalované. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo prokázáno, částku 8 000 Kč a tuto je povinna vydat žalobkyni. Žalovaná tak neučinila, proto bylo v této části nároku žalobkyně žalobě vyhověno. Nebylo-li prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, nebylo ani prokázáno, že by se žalovaná pro případ prodlení s úhradou dlužné částky zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu. K tvrzeným zaslaným výzvám k úhradě dluhu stran právní předchůdkyně žalobkyně pak nebylo jakkoliv prokázáno jejich odeslání, tyto byly soudu předloženy bez dalšího. Soud se proto nezabýval platností smlouvy o úvěru a s ohledem na shora uvedené žalobu jak co do částky 6 188 Kč, představující smluvní pokutu, tak co do částky 900 Kč, přestavující paušální náhrady nákladů na upomínání zamítl. 8. Ze shodného důvodu soud zamítl i požadovaný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 25. 7. 2018 do 14. 8. 2018, neboť žalobkyně neprokázala, že by se právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dohodla na vrácení částky 8 000 Kč do 28. 7. 2016, ani neprokázala odeslání nebo doručení výzev k úhradě dluhu, avšak s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně zákonný úrok z prodlení požaduje až ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. 9. Úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve spojení ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalobkyni přiznán až od 15. 8. 2018, tedy ode dne následujícího po dni, kdy měla žalovaná bezprostředně plnit (14. 8. 2018) po doručení výzvy k plnění žalované žalobkyní (13. 8. 2018), přičemž soud vycházel domněnky doby dojití (§ 573 o.z.), dle níž má soud za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla žalované třetí pracovní den po odeslání (8. 8. 2020). 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, stejně tak i žalovaná, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.