10 C 90/2021-136 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 22.12.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 340,42 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě úvěrové smlouvy ze dne 15.1.2018 uzavřené za pomoci prostředků komunikace na dálku se právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost [právnická osoba] zavázala poskytnou žalovanému úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč s tím, že úvěr bude úročen částkou 8,5% měsíčně a dále, že bude zpoplatněno částkou ve výši 12,5% každé čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, přičemž minimální výše splátky byla 1 000 Kč. Žalovaný celkem čerpal částku 11 846 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení poté, co přes upomínky neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Na jistině dluží 9 840,32 Kč, na smluvním úroku 24425,32 Kč a na nákladech upomínání 500 Kč. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, žalobkyně nic bližšího neuvedla s tím, že se k tomuto nedochovaly žádné podklady. Pohledávku za žalovaným nabyla na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 a ze dne 19.12.2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Skutkový stav: 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 15.11.2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako klientem soud zjistil, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do limitu 35 000 Kč s tím, že úrok z úvěru činí 8,5% měsíčně a poplatek za čerpání úvěru 12,5% z částky každého čerpání. RPSN úvěru činila 264,42%. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč měsíčně, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy do 30. dne kalendářního měsíce počínaje dnem 15.1.2018. V případě prodlení žalovaného se splácením jakékoliv částky mohl věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s tímto prodlením ve výši 250 Kč a dále zaplacení úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Podle standardních informací k úvěru a Obchodních podmínek se jednalo o spotřebitelský úvěr. 4. Doklady o provedení plateb na č.l. 9-11, sdělením [právnická osoba] z dne 15.6.2021 a výpisem z účtu na č.l. 128 má soud za prokázané, že [právnická osoba] převedla žalovanému na jeho účet vedený u [právnická osoba] dne 1.3.2018 částku 1 846 Kč, dne 15.1.2018 částku 8 000 Kč a dne 6.2.2018 částku 2 000 Kč, tj. celkem 11 846 Kč 5. Podle výpisů z účtu za období od 15.11.2018 od 15.6.2018 žalovaný uhradil pouze dvě splátky v celkové výši 2 097,14 Kč (1 000 Kč + 1 097,14 Kč). 6. [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené úvěrové smlouvy postoupila smlouvou ze dne 18.12.2019 společnosti [právnická osoba] a ta následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019 žalobkyni. Uvedené má soud za prokázané shora uvedenými smlouvami a jejich přílohami, kdy pohledávka za žalovaným je identifikována na čl. 115 v případě první shora uvedené smlouvy a na čl. 127 v případě druhé shora uvedené smlouvy. 7. Pokud jde o předžalobní upomínku ze dne 7.11.2020, žalobkyně nedoložila její odeslání žalovanému, neboť jí předložený seznam odeslaných zásilek neobsahuje jakékoliv potvrzení České pošty o jejich převzetí. Právní posouzení: 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, na jejímž základě poskytl žalovanému postupně částku 11 846 Kč. Soud se nicméně domnívá, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu, že společnost [právnická osoba] úvěr poskytla, aniž by jakkoliv posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak ji ukládá zákon. Tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného v žalobě zcela absentují a žalobkyně je nedoplnila ani k výzvě soudu, když pouze uvedla, že se nedochovaly žádné podklady v tomto směru. Prověření úvěruschopnosti nijak nevyplynulo ani z provedeného dokazování. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající ust. § 86 zák. o spotřebitelského úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvních úroků. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru částku 9 748,97 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil, neboť celkem čerpal částku Kč 11 846 Kč a na splátkách uhradil 2 097,13 Kč. Nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení, soud vyšel z toho, že žalovaný byl prokazatelně poprvé vyzván k úhradě žalované částky až žalobou, která byla žalovanému doručena 22.3.2021, neboť v případě předžalobní výzvy žalobkyně neprokázala, že by ji odeslala žalovanému. Počínaje dnem 24.3.2021 až do zaplacení tak žalobkyni náleží úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z 9 748,97 Kč. 10. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaný povinen platit žádné poplatky či smluvní úroky sjednané touto smlouvou. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl, jakož i co do úroku z prodlení za období předcházející doručení žaloby (výrok č. II). 11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu ve věci a více úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Pro posouzení míry úspěchu ve věci soud kapitalizoval veškeré úroky ke dni vydání rozsudku a dospěl k závěru, že předmětem řízení byla celkem částka 15 536,31 Kč (9 840,32 Kč - jistina, 500 Kč - poplatky, 2 425,56 Kč - kapitalizované smluvní úroky a 2 770,43 - kapitalizované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) a žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 274 Kč (9 845,37 Kč – jistina, 434,13 kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku), což představuje míru úspěchu 66,13%: 33,87%. Žalobkyni tak náleží 32,26% z níže uvedených nákladů řízení (66,13% mínus 33,87% = 32,26%): -) soudní poplatek ve výši 400 Kč, -) odměna za zastupování advokátem ve v