11 C 228/2016-188 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Žalované dále uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku [částka], rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] bez svého zavinění se stal účastníkem dopravní nehody, když při odbočování z hlavní na vedlejší silnici do jeho vozu tov. zn. Volkswagen, model Touareg, [registrační značka] zezadu narazil vůz viníka dopravní nehody zn. Citroen, model DS5, [registrační značka]. Věc byla šetřena Policií České republiky. Bezprostředně po dopravní nehodě bylo vozidlo žalobce odtaženo do autoservisu, kde výše škody, potažmo nutných nákladů na opravu byla odhadem likvidátora stanovena na přibližně [částka]. Žalobce se rozhodl nerealizovat takto nákladnou opravu vozidla a vyčkat na vyřízení škodní události pojišťovnou. Byl si však nucen pro vlastní potřeby, kdy jeho manželka byla v pokročilém stadiu těhotenství a její stav vyžadoval odvoz na pravidelná lékařská vyšetření, pronajmout náhradní vůz. O tomto byla žalovaná informována, kdy pronájem náhradního vozidla byl realizován od [datum] do [datum]. Škodní událost byla ze strany žalované vyřízena až po uplynutí zákonné lhůty, a to údajně v důsledku nutnosti pořízení znaleckého posudku o dopravní nehodě. Teprve dne [datum], tedy necelých 5 měsíců po nahlášení škodní události, bylo žalobci doručeno písemné sdělení, dle kterého bylo pojistné plnění stanoveno ve výši [částka]. Co se týče nákladů spojených s pronájmem náhradního vozidla, jejich proplacení žalovaná odmítla v dopise s odůvodněním, že žalobce má nárok na zapůjčení náhradního vozidla po dobu nezbytně nutnou k odstranění následků škodní událostí. Protože však vozidlo neopravoval, nárok na proplacení nákladů spojených s nájmem náhradního vozidla podle žalované údajně nevzniklo. Žalovaná souhlasila pouze s vyplacením náhrady nákladů za odtah poškozeného vozidla, což činilo [částka], včetně úroků. Žalovaná byla o dlužnou částku ve výši [částka] upomínána s upozorněním na možnost soudního sporu ve výzvě ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobce s poškozeným vozidlem jezdil denně do místa, ze kterého započínal výkon práce, a to do areálu na ulici [ulice] [obec], kde byla zaparkována služební vozidla. Toto místo je vzdáleno zhruba 15 km od místa žalobcova bydliště. Vozidlo využíval rovněž při zajišťování běžných a každodenních potřeb k zajištění chodu domácnosti, např. cestách na nákupy a dále při přepravě své přítelkyně [jméno] [příjmení], a to zejména na pravidelné týdenní kontroly k lékaři. Vzdálenost mezi bydlištěm žalobce a zdravotnickým zařízením [anonymizováno] [právnická osoba], [ulice a číslo], činí také přibližně 15 km. Půjčené náhradní vozidlo využíval ve stejné míře jako své poškozené vozidlo. V době pojistné události nebyl schopen uhradit částku za opravu stanovenou odhadem likvidátora žalované na [částka]. Navíc škoda byla likvidátorem vyhodnocena jako tzv. totální, přičemž jeho příjmy v období měsíců červenec až říjen 2013 činily přibližně od [částka] do [částka]. 3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Označila za nespornou existenci pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo také pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem tov. zn. Citroen [registrační značka]. Dále učinila nesporným, že dne [datum] přijala hlášení žalobce k této pojistné smlouvě, dle něhož dne [datum] došlo ke škodní události, přičemž tato byla zaevidována jako pojistná událost [číslo]. Následně vyplatila částku [částka] za poškození vozidla Volkswagen Touareg a částku ve výši [částka] za odtah tohoto vozidla. Byla zjištěna pouze parciální škoda, kdy tuto lze likvidovat dvěma možnými způsoby, jimiž jsou likvidace, resp. stanovení výše škody na základě předložené faktury za opravu poškozeného vozidla a stanovení výše škody vlastním rozpočtem pojišťovny. Poukázala na nutnost prokázat účelnost a potřebu pronájmu náhradního vozidla, kdy sám žalobce přistoupil k řešení, že si zapůjčil náhradní vozidlo, přičemž ustoupil od opravy vozidla stávajícího. Dále uvedla, že dne [datum] zaslala žalobci přípis o sdělení o důvodech bránících ukončení šetření škodné události. 4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobce byl u žalované řádně pojištěn, dne [datum] se žalobce stal účastníkem dopravní nehody, celou situaci řešila PČR, která potvrdila, že tento dopravní nehodu nezavinil. V důsledku dopravní nehody bylo poškozeno vozidlo žalobce, které bylo odtaženo do autoservisu. Výše škody byla odhadnuta na částku [částka], žalobce se rozhodl, že nebude realizovat takto nákladnou opravu s tím, že si zapůjčil náhradní vozidlo, a to od [datum] do [datum], přičemž zajišťoval osobní a rodinné potřeby i potřeby pracovní, kdy mimo jiné dovážel svou přítelkyni na pravidelné kontroly na gynekologii, neboť byla v pokročilém stadiu těhotenství. Ze strany žalované bylo pojistné plnění stanoveno ve výši [částka], posléze pak žalovaná souhlasila pouze s vyplacení náhrady nákladů za odtah poškozeného vozidla by výši [částka], včetně úroků, zbylou částku (tj. žalovanou částku) žalovaná odmítla vyplatit, délka likvidace pojistné události trvala 5 měsíců. 5. Soud I. stupně poté s odkazem na § 6 odst. 2, písm.) b zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce vázán pracovními, rodinnými i osobními povinnostmi byl nucen zapůjčit si náhradní vozidlo bezprostředně poté, co došlo k dopravní nehodě, při které bylo jeho vozidlo poškozeno tak, že se rozhodl toto neopravovat (na opravu tohoto vozidla neměl ani finanční prostředky, což vyplývá i z potvrzení o jeho příjmech), nicméně musel zajistit běžný chod svého života. Podle soudu I. stupně nelze klást k jeho tíži, že se rozhodl pro půjčovnu vozidel, kde byla cena prakticky dvojnásobná než běžný průměr, neboť v takové situaci po něm nebylo možné spravedlivě žádat, aby vyhledával co nejlevnější půjčovnu. Argument žalované, že mohl využít taxislužby, není zcela relevantní, neboť tato není natolik spolehlivá, aby byl zajištěn standard současného života žalobce. Náklady, které vynaložil, tak vynaložil účelně. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3831/17, podstatou náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech řízení státu podle § 148 o. s. ř. 6. Rozsudek soudu I. stupně napadla včasným odvoláním žalovaná a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. namítala, že znalecký posudek označil částku, za kterou byl náhradní automobil obstarán, za znatelně vyšší než částku, za kterou bylo možné v daném místě a čase obstarat náhradní vozidlo obdobné kategorie. Jelikož se soud I. stupně odchýlil od závěrů znalce, měl tento svůj postup dostatečně odůvodnit, čehož nebylo dle názoru žalované učiněno. Žalovaná se sice ztotožnila se závěrem soudu I. stupně, že nelze po poškozeném požadovat, aby provedl kompletní průzkum trhu, avšak nesouhlasila s tím, že by měla být akceptována výše nájmu náhradního vozidla, která se zjevně jeví jako nepřiměřeně vysoká, v tomto případě až dvojnásobná. 7. Žalovaná dále namítala, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, zda se soud I. stupně zabýval dalšími námitkami uplatněnými žalovanou ve vyjádření k žalobě. Soud nikterak nepřihlédl k namítané délce nájmu náhradního vozidla a ani k námitce týkající se odpočtu pevných nákladů. Tyto náklady, které by bylo nutné vynaložit na provoz poškozeného vozidla nebýt pojistné události, nebyly soudem nikterak v odůvodnění zmíněny, přestože jsou v rozporu se současnou judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2703/2006„ Skutečnou škodou je rozdíl mezi náklady na vypůjčení náhradního osobního automobilu a náklady, jež by poškozený, nebýt pojistné události vynaložil na provoz svého automobilu“). Nezabýval se ani otázkou prokázání účelnosti pronájmu náhradního vozidla. Z žalobcem doložených důkazů potřeba a účelnost náhradního vozidla nebyla prokázána, což soud žalobci sdělil na jednání konaném dne [datum]. 8. Žalovaná, pro případ, kdy by odvolací soud dospěl k závěru, že potřeba pronájmu náhradního vozidla byla žalobcem v řízení před soudem prvního stupně dostatečně prokázána, poukázala na neúčelnos