22 C 148/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 2. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 635 Kč, a to z titulu dlužného pojistného za období od 27. 8. 2019 do 23. 11. 2019 podle smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla RENAULT, [anonymizována dvě slova] uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 27. 6. 2019 [číslo]. Řízení o této žalobě bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 22 C 170/2021. 2. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 3. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 788 Kč, a to z titulu dlužného pojistného za období od 5. 8. 2019 do 20. 12. 2020 podle smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla RENAULT, [anonymizována dvě slova] uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 4. 6. 2019 pod [číslo]. Řízení o této žalobě je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 22 C 148/2021. 3. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. července 2021, č. j. 22 C 148/2021-38, spojil soud řízení vedené pod sp. zn. 22 C 148/2021 a 22 C 170/2021 podle ust. § 112 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) ke společnému řízení nadále vedenému pod sp. zn. 22 C 148/2021. 5. Jelikož žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS. Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) je v této věci dána pravomoc českých soudů, a to s ohledem na bydliště žalovaného, který je spotřebitelem. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo. 6. Žalovaný byl usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 11. 2021, č. j. 22 C 148/2021-63, vyzván, aby se ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto usnesení (dne 19. 11. 2021) vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř.) s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). 7. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v obou návrzích na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, soud tak ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 8. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. proti tomuto rozsudku odvolání přípustné. 9. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 10. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 11. Dne 27. 6. 2019 nabídla žalobkyně jako pojistitel žalovanému jako pojistníkovi uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla RENAULT Clio, [anonymizována dvě slova], a to na dobu neurčitou, s počátkem pojištění dne 27. 6. 2019, přičemž podmínkou uzavření pojistné smlouvy a vzniku pojištění bylo uhrazení první platby pojistného ve lhůtě do 12. 7. 2019. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 28. 6. 2019 první splátku pojistného. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala zaplatit žalovanému pojistné plnění v případě pojistných nebezpečí uvedených ve smlouvě a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni pojistné ve výši 552 Kč měsíčně, splatné vždy do 27. dne v měsíci. Žalovaný však uhradil pojistné pouze do 26. 8. 2019 a dluh na pojistném neuhradil ani po výzvě žalobkyně ze dne 13. 10. 2019 v dodatečné lhůtě do 35 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný dluží žalobkyni pojistné za období od 27. 8. 2019 do 23. 11. 2019, kdy smlouva zanikla, částku ve výši 1 635 Kč. Tato částka se skládá z dlužného pojistného ve výši 1 585 Kč a výloh za upomínku ze dne 12. 9. 2019 ve výši 50 Kč. Dlužnou částku však žalovaný žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 8. 2020. 12. Dne 4. 6. 2019 nabídla žalobkyně jako pojistitel žalovanému jako pojistníkovi uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla RENAULT Mégane, [anonymizována dvě slova], a to na dobu neurčitou, s počátkem pojištění dne 5. 6. 2019, přičemž podmínkou uzavření pojistné smlouvy a vzniku pojištění bylo uhrazení první platby pojistného ve lhůtě do 19. 6. 2019. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 7. 6. 2019 první splátku pojistného. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala zaplatit žalovanému pojistné plnění v případě pojistných nebezpečí uvedených ve smlouvě a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni pojistné ve výši 579 Kč měsíčně. Žalovaný však uhradil pojistné pouze do 4. 8. 2019 a dluh na pojistném neuhradil ani po výzvě žalobkyně ze dne 7. 11. 2019 v dodatečné lhůtě do 35 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný dluží žalobkyni pojistné za období od 5. 8. 2019 do 20. 12. 2019, kdy smlouva zanikla, částku ve výši 3 788 Kč. Tato částka se skládá z dlužného pojistného ve výši 3 688 Kč a výloh za dvě upomínky ze dne 1. 9. 2019 a 7. 11. 2019 v celkové výši 100 Kč. Dlužnou částku však žalovaný žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 6. 11. 2020. 13. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně jako dlužné pojistné a poplatky za upomínání z pojistných smluv uzavřených podle ust. § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaný pojistné řádně a včas neuhradil, tedy je ust. § 1968 a 1970 o. z. v prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobkyně také právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to od data následujícího po splatnosti pohledávky až do jejího zaplacení. Výše úroků z prodlení plyne z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení žalované. 14. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 1 889 Kč Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (2 x 400 Kč), odměnou za zastupování za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 200 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu, celkem částku ve výši 600 Kč, náhradou hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhradou 21% DPH ve výši 189 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně spočívající v odměně za zastupování a hotových výdajích advokáta vzniklé podáním dvou samostatných žalob vedených původně pod sp. 22 C 148/2021 a 22 C 170/2021, následně spojených ke společnému řízení pod sp. zn. 22 C 148/2021, soud žalobkyni nepřiznal, neboť nejde o náklady účelně vynaložené k uplatňování jejího práva ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když z data vyhotovení předžalobních výzev v obou věcech vyplývá, že bylo možno uplatnit oba nároky v rámci jedné žaloby. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. 16. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.