22 C 220/2019-141 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 5. 2019 ve znění jejích pozdějších doplnění se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 762,07 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že dne 11. 5. 2015 uzavřela žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele – prodejce [jméno] [anonymizováno] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále také jen„ Smlouva“), a to v elektronické podobě, kdy Smlouva byla podepsána žalovaným prostřednictvím podepisovacího zařízení tzv. SignPadu, tj. na Smlouvě založené do spisu, která je originálem, je biometrický digitální podpis žalovaného. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému jednak úvěr ve výši 5 451 Kč (tzv. Extra čerpání) formou financování nákupu notebooku u prodejce [právnická osoba], přičemž žalobkyně uhradila uvedené společnosti cenu uvedeného notebooku a žalovaný jej převzal a zavázal se úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 25,19% ročně a pojištěním v deseti měsíčních splátkách ve výši 640 Kč. Tento úvěr byl již uhrazen, a to šesti splátkami z účtu [číslo] v období od 10. 11. 2015 do 31. 1. 2016, přičemž poslední splátku uhradil osobně žalovaný dne 24. 4. 2017. Dále žalobkyně na základě Smlouvy poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámce ve výši 11 000 Kč (tzv. Komfort čerpání), který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím úvěrové karty a zavázal se jej vrátit spolu s úrokem ve výši 23,76% ročně, pojistným pro případ zneužití kreditní karty, úmrtí, invalidity a pracovní neschopnosti ve výši 4,99% z výše měsíční splátky a poplatky, a to ve splátkách ve výši 5% z čerpané částky k poslednímu dni v měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, minimálně však částkou ve výši 500 Kč, splatných vždy do 17. dne v měsíci. Za účelem čerpání revolvingového úvěru byla žalovanému vystavena úvěrová karta [číslo] která mu byla zaslána formou obyčejné listovní zásilky a zároveň byly žalovanému zaslány na mobilní telefon uvedený ve Smlouvě [tel. číslo] souřadnice pro vyluštění PIN kódu ke kartě. Poté byla žalovanému obyčejnou listovní zásilkou zaslána nová úvěrová karta [číslo] nahrazující tu předchozí, která mu byla doručena dne 10. 9. 2018. Doporučenou zásilkou pak byl žalovanému zaslán PIN kód k této kartě, přičemž tuto zásilku si žalovaný dne 10. 9. 2018 osobně převzal. O čerpání částky 10 900 Kč svědčí výpis z autorizačních logů, které zaznamenávají jednotlivé operace provedené danou platební kartou – přehled čerpání [anonymizováno]. Splácení obou úvěrů bylo evidováno na společném úvěrovém účtu [číslo] za jehož vedení byla žalobkyně podle Smlouvy oprávněna žalovanému účtovat poplatek ve výši 69 Kč měsíčně. Žalovaný z poskytnutého úvěru čerpal celkem částku ve výši 17 058 Kč, která byla tvořena částkou ve výši 5 451 Kč zaplacenou prodejci jako úhrada kupní ceny za notebook dne 14. 9. 2015, výběrem hotovosti úvěrovou kartou dne 9. 9. 2018 ve výši 10 900 Kč a dále žalobkyní účtovanými poplatky za správu/vedení ve výši 29 Kč ve dnech 30. 10. 2015, 30. 11. 2015, 31. 12. 2015, 29. 1. 2016, 29. 2. 2016, 31. 3. 2016, 29. 4. 2016, 31. 5. 2016, 30. 6. 2016, 29. 7. 2016, 31. 8. 2016, 30. 9. 2016, 31. 10. 2016, 30. 11. 2016, 30. 12. 2016, 31. 1. 2017, 28. 2. [číslo], 31. 3. 2017, poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 29 Kč dne 27. 9. 2018, 31. 10. 2018, 30. 11. 2018, 31. 12. 2018, 31. 1. 2019, 28. 2. 2019, 29. 3. 2019. Žalovaný uhradil za dobu trvání Smlouvy žalobkyni částku ve výši 10 781 Kč, z toho na jistinu částku ve výši 5 943,57 Kč, na smluvní úrok ve výši 908,58 Kč, na pojištění 749,10 Kč, na poplatky 900 Kč a na pokuty 2 279,75 Kč. Žalovaný však nehradil splátky úvěru od října 2018 do března 2019, a proto žalobkyně dopisem ze dne 25. 3. 2019 od Smlouvy ke dni 30. 4. 2019 odstoupila, čímž se dluh žalovaného ze Smlouvy stal splatným. Tento dluh činí částku celkem ve výši 13 762,07 Kč, skládající se z jistiny nesplaceného úvěru ve výši 11 114,43 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků za období od 10. 9. 2018 do 17. 3. 2019 ve výši 1 283,24 Kč, pojistného ve výši 59,90 Kč měsíčně, celkem 359,40 Kč, nákladů na odeslání upomínky ze dne 17. 10. 2018 ve výši 100 Kč (dle platného sezebníku poplatků), náhrady nákladů spojených s vymáháním závazku žalovaného ve výši 600 Kč (stanovena jako podíl celkových ročních přímých nákladů na vymáhání pohledávek, které žalobkyně vynaložila v průměru na jednoho klienta v období před případným odstoupením do smlouvy a zesplatněním úvěru), smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužných měsíčních splátek, celkem ve výši 305 Kč. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě uvedené pohledávky dopisem ze dne 2. 5. 2019, žalovaná dluh dosud neuhradil. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítal, že mezi ním a žalobkyní neexistoval žádný smluvní vztah a ani od žalobkyně nikdy neobdržel žádnou finanční částku ani nečerpal žádný úvěr, a to ani prostřednictvím platební karty, neboť žádná taková karta mu nebyla doručena. Žalobkyně podle žalovaného nepředložila v řízení originál Smlouvy, ani originály či úředně ověřené kopie výpisů z účtů, prokazující poskytnutí úvěru či jeho splácení ze strany žalovaného. Byť podpis na Smlouvě založené ve spise vypadá jako jeho podpis, jde pouze o obrázek podpisu, není mu však známo jak se tento podpis dostal na uvedenou Smlouvu a kromě telefonního čísla, které není jeho, ostatní identifikační údaje souhlasí, popřel, že by Smlouvu podepsal. Z prohlášení [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba] podle žalovaného vyplývá, že úvěr na notebook si u [právnická osoba] [anonymizováno] brala uvedená firma, tedy vzala si i počítač na tento úvěr zakoupený a platila za něj a zároveň používala telefonní číslo uvedené ve Smlouvě. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 4. Z listiny označené jako výběr transakcí z extraktů [anonymizováno] ke kartě [číslo] soud zjistil, že uvedený výpis pochází z webových stránek [webová adresa] a že uvedenou kartou byla dne 10. 9. 2018 v 13:56 hod. provedena transakce – výběr částky ve výši 10 900 Kč. 5. Z oznámení o výsledku reklamačního řízení České pošty ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že zásilka od odesílatele [právnická osoba] podací č. [anonymizována dvě slova], podaná dne 7. 9. 2018, byla doručena osobně adresátovi dne 10. 9. 2018. 6. Z výpisu z účtu číslo úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 9. 9. 2018 byla financována ve prospěch [anonymizováno] částka ve výši 10 900 Kč. 7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Soud konstatuje, že v občanském soudním řízení je povinností žalobce tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobce vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost tvrzení) a současně je povinen označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedených povinností žalobce je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i přes poučení soudem (§118a odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále také jen „o. s. ř.“) zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže přirozeně splnit ani povinnost důkazní (srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, C. H. Beck, 1. vydání., 2009, str. 653). Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3 věty druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97). 9. Žalobkyně, aby byla v tomto řízení plně úspěšná, musí dle shora uvedeného tvrdit, že s žalovaným uzavřela platnou Smlouvu o úvě