27 C 144/2018-184 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce je omezen ve svéprávnosti. Žalobci byl opatrovnickým soudem ustanoven opatrovník. Opatrovník za žalobce podal posuzovanou žalobu. Souhlas s podáním žaloby byl dán rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 5. 2018 č. j. 12 P 14/2012-399. Žalobce prostřednictvím svého opatrovníka tvrdil následující skutečnosti. 2. Žalobce tvrdil, že dne 10. 12. 2008 byla podepsána darovací smlouva mezi jeho matkou [jméno] [příjmení] a žalovaným 1. Matka touto smlouvou převedla na žalovaného 1 bytovou jednotku [číslo] v k. ú. [část obce] v [obec]. Darovací smlouvu vypracoval žalovaný 2. Žalovaný 1 pak kupní smlouvou ze dne 18. 3. 2009 převedl byt na manžele [příjmení]. Žalovaní přitom využili nepříznivého zdravotního stavu žalobcovy matky, která nebyla schopna plně chápat smysl svého jednání, neboť trpěla duševní poruchou. Za podvodný převod bytu byli žalovaní odsouzeni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 2 T 95/2010. Uvedeným rozsudkem byla žalovaným uložena také povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 3 950 000 Kč. Výrok o náhradě škody však byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011 sp. zn. 9 To 274/2011. Žalobce se pak v civilním soudním řízení proti manželům [příjmení] neúspěšně domáhal určení, že bytová jednotka byla ke dni smrti jeho matky v jejím vlastnictví. Žalobce má proto vůči žalovaným pohledávku z titulu nároku na náhradu škody nejméně ve výši 3 950 000 Kč, za kterou žalovaní odpovídají společně a nerozdílně, popř. má vůči žalovaným nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovaným společně a nerozdílně žalobci zaplatit 3 950 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně od 11. 12. 2008 do zaplacení. 3. Žalovaný 1 vytýkal žalobě určité formální nedostatky. Po věcné stránce tvrdil, že k žádné škodě na straně žalobce nemohlo dojít a nedošlo, protože žalobce měl stále nárok na bytovou jednotku, přičemž žalovaní žalobce o tento nárok nepřipravili. Žalovaní tedy žalobci nezpůsobili žádnou škodu, a to i za předpokladu, že by jejich jednání bylo posouzeno jako porušení právní povinnosti. Žalovaný 1 vznesl námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody již dávno uplynula. Žalovaný 1 dále namítal, že žalobce opomíjí důsledky rozhodnutí o účasti žalovaného 1 na amnestii ze dne 1. 1. 2013, na základě které se na žalovaného 1 hledí jako by nebyl odsouzen. Žalovaný dále namítal, že dne 5. 4. 2017 byl u něho soudem zjištěn úpadek a bylo povoleno řešení úpadu oddlužením, které dne 26. 2. 2018 splnil. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018 č. j. MSPH 94 INS 5349/2017-B-16 byl žalovaný 1 osvobozen od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Jelikož žalobce vznik své pohledávky datuje před den 15. 3. 2017, kdy byl ve veřejném rejstříku zveřejněn insolvenční návrh žalovaného 1, a neuplatnil ji v insolvenčním řízení, nemůže se žalobce soudně domáhat své pohledávky. Žalovaný 1 proto navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Žalovaný 2 namítl promlčení žalobcova nároku. Žalobcovu výhradu, že námitka promlčení je proti dobrým mravům, považoval za nehoráznost. Za odporující dobrým mravům žalovaný 2 naopak považoval uplatněný nárok. Žalovaný 2 navrhl, aby soud žalobu zamítl. 5. Vzhledem k tomu, že oba žalovaní vznesli námitku promlčení, zabýval se soud především touto námitkou, protože pokud je námitka promlčení důvodná, nemůže soud žalobci uplatněný nárok přiznat, i kdyby jinak byl po právu. 6. Dne 23. 2. 2011 vyhlásil Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudek, kterým uznal žalované vinnými tím, že v rozporu se skutečnou vůlí matky žalobce tuto přiměli podepsat darovací smlouvu, kterou převedla na žalovaného 1 bytovou jednotku, jejíž hodnota byla 3 950 000 Kč, a odsoudil žalované k určitému trestu; současně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobci škodu ve výši 3 950 000 Kč. Prokazuje to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 2 T 95/2010. 7. Dne 14. 9. 2011 Městský soud v Praze rozhodl, že se ruší výrok o povinnosti žalovaných k náhradě škody žalobci; žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních; jinak zůstal rozsudek nedotčen. Prokazuje to usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 9 To 274/2011. 8. Dne 11. 6. 2013 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci žalobce zastoupeného opatrovníkem proti RNDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tak, že se určuje, že bytová jednotka náležela do vlastnictví [jméno] [příjmení] ke dni její smrti dne [datum]. Prokazuje to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 6. 2013 sp. zn. 26 C 114/2012. 9. Dne 29. 1. 2014 rozhodl Městský soud v Praze, že shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Prokazuje to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014 č. j. 18 Co 470/2013-88. 10. Dne 27. 8. 2014 rozhodl Nejvyšší soud tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014 č. j. 18 Co 470/2013-88 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 6. 2013 č. j. 26 C 114/2012-68 se zrušuje a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Prokazuje to rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014 č. j. 30 Cdo 2527/2014-114. 11. Dne 6. 3. 2015 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci žalobce, zastoupeného opatrovníkem, proti JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že se zamítá žaloba na určení, že bytová jednotka náležela do vlastnictví [jméno] [příjmení] ke dni její smrti dne [datum]. Prokazuje to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 3. 2015, sp. zn. 26 C 114/2012. 12. Dne 21. 10. 2015 Městský soud v Praze rozhodl, že rozsudek prvého stupně se potvrzuje. Prokazuje to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 18 Co 342/2015-158. 13. Dne 20. 4. 2016 rozhodl Nejvyšší soud, že dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015 č. j. 18 Co 342/2015-158 se odmítá. Prokazuje to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. 30 Cdo 1394/2016-179. 14. Dne 7. 3. 2017 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce proti shora uvedeným rozsudkům. Prokazuje to usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 4 ÚS 2217/16. 15. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna. 16. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 občanského zákoníku. 17. Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že žalovaní, zneužívajíce nepříznivého zdravotního stavu žalobcovy matky, vylákali od ní podpis na darovací smlouvě ze dne 10. 2. 2008, jíž žalobcova matka darovala žalovanému 1 bytovou jednotku, kterou pak žalovaný 1 prodal manželům [příjmení]. Škoda měla vzniknout žalobci, neboť on byl jediným dědicem své matky. Popřípadě se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaní měli tímto jednáním získat na úkor žalobce. 18. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. 19. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. 20. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. 21. Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení, nebo od tohoto zahájení řízení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. 22. Podle § 113 obč. zák. jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce nebo o práva proti těmto osobám promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka, jinak pomine. 23. V daném případě se žalobce o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nejpozději dne 23. 2. 2011, kdy byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 95/2010, kterým byli žalovaní uznáni vinnými z trestného činu a kterým byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobci škodu ve výši 3 950 000 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011 byl výrok o povinnosti žalovaných k náhradě škody žalobci zrušen a žalobce byl s tímto nárokem odkázán na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Do doby právní moci uvedeného usnesení promlčecí doba podle § 112 obč. zák. neběžela, protože žalobce uplatnil svůj nárok u sou