10 C 136/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za ošetření a pobyt žalovaného dne [datum] v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo] (dále jen PZS), která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] znějící na částku 3 000 Kč včetně DPH se splatností dne [datum] Náklady za ošetření zahrnují tyto položky: poskytnutí zdravotní péče – 1 340 Kč, biochemie - 250 Kč, 2 x alkotest – 180 Kč, zdravotnický materiál – 50 Kč, pití – 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky – 150 Kč, náklady na ubytování – 1 000 Kč. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne [datum]. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Předžalobní upomínku byla žalovanému odeslána dne [datum]. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na výzvu soudu, ať se vyjádří, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť v opačném případě bude mít soud za to, že tomu tak je. Lhůta k vyjádření žalovanému uplynula dnem [datum]. 3. Podle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. 4. Soud tedy ve věci rozhodl podle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě založených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili. 5. Na základě provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Z daňového doklad [číslo] soud zjistil, že žalobce vystavil žalovanému faktur na částku 3 000 Kč za pobyt na protialkoholní záchytné stanici, přičemž faktura byla vystavena dne [datum] a její splatnost byla stanovena na den [datum]. Listinou označenou jako uznání dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný tímto prohlášením uznal svůj dluh ve výši 3 000 Kč z titulu vyšetření, ošetření a pobytu na záchytné stanici dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] a podacím lístkem [anonymizováno] žalobkyně prokázala zaslání předžalobní výzvy žalovanému před podáním žaloby. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalovaný je povinen dle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, uhradit žalobkyni jako poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu. Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše uznal písemným prohlášením ve smyslu § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), a zavázal se jej žalobkyni do 30 dnů uhradit. Žalovaný však náklady na poskytnutou službu nejpozději 30. den lhůty žalobkyni neuhradila a žalobkyně má tedy dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo též na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka a podání žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Soud shledal, že zastoupení advokátem u žalobkyně nenaplňuje prvek potřebnosti k účelnému uplatňování nebo bránění práva a žalobkyni tedy tento druh nákladu nepřiznal. Podrobněji soud k tomu uvádí, že vychází z premisy dané judikaturou Ústavního soudu, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt. Z poslední doby viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 909/16, přičemž nutno připomenout, že judikatura Ústavního soudu v průběhu času směřovala k čím dál větší restrikci, pokud jde o náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem. Citovaná tendence byla nastolena nálezem sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008, kde uvedená teze byla formulována vůči státu, později Ústavní soud přijal obdobné závěry na další veřejnoprávní korporace, zejména statutární města a na některé další subjekty hospodařícími s veřejnými prostředky, tedy i např. nemocnice (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11). Soud má za to, že v případě žalobkyně se jedná o její běžnou agendu a tak jí jako subjektu hospodařícím s majetkem státu nepřiznal náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem. Nicméně bylo by nespravedlivé, aby ji nepřiznal alespoň takové náklady, které by mohla uplatnit, kdyby nebyla zastoupena vůbec. Proto rozhodl tak, jako je uvedeno výše. 9. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.