22 C 137/2020-125 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 34 073,37 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), [IČO] (dále jen„ [příjmení]“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a kreditní kartu, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše dohodnutého úvěrového rámce, a to buď formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky včetně úroků, poplatků za bankovní služby a poplatku za pojištění úvěru Bance vrátit, a to v měsíčních minimálních splátkách minimálně ve výši 2 % z částky vyčerpaného úvěru ke konci předchozího měsíčního zúčtovacího období spolu s úrokem ve výši 22,99 % ročně, s poplatky (za správu úvěrového účtu, za vedení kreditní karty, za jednotlivé transakce učiněné prostřednictvím kreditní karty, za upomínky), z částek po splatnosti příp. z částky přečerpání úvěrového rámce, přičemž konkrétní výše splátky byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. [příjmení] uzavřela Smlouvu se žalovaným až poté, co na základě odborného posouzení zahrnujícího porovnání příjmů a výdajů žalovaného a lustraci žalovaného v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, a proto Bance využila svého práva a dne [datum] ukončila Smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, která ke dni ukončení Smlouvy činila částku ve výši 38 089,72 Kč, která byla tvořena dlužnou jistinou úvěru ve výši 29 830,37 Kč, poplatky ve výši 4 243 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 016,35 Kč. [příjmení] uvedenou pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Přestože žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval. Proto se žalobkyně po žalovaném domáhá dále kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 2 864,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34 073,37 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 29 830,37 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, zatímco žalobkyně právnickou osobou se sídlem na území České republiky, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být žalovaný, který je spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Žalovaný měl ke dni zahájení řízení na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo. 4. Podle ust. § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byla řádně doručena do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhl-li to žalobce, který se k jednání dostavil, pokládají se tvrzení žalobce v žalobě obsažená za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnut o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Takový rozsudek však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze schválit smír nebo došlo-li by vydáním tohoto rozsudku ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Podle ust. § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo pro zmeškání. 5. Žalovanému byla doručena žaloba a předvolání k prvnímu jednání ve věci dne [datum], tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou postupem podle ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. Jelikož nejde o věc, v níž by nebylo možno schválit smír a vydáním rozsudku nedojde ke vzniku, změně či zrušení právního poměru mezi účastníky, byl žalovaný upozorněna, že jestliže se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vynesen rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvnímu nařízenému jednání ve věci nedostavil a přítomný zástupce žalobkyně navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Byly tak splněny předpoklady ust. § 153b o. s. ř., a proto má soud tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě za nesporná. 6. Soud po právní stránce nárok žalobkyně posoudil jako dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s ust. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení náleží žalobkyni podle ust. § 1968 a 1970 o. z., a to ve výši ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky podle ust. § 1879 o. z. 7. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl, a to podle ust. § 153b o. s. ř. rozsudkem pro zmeškání (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně v řízení plně úspěšná, má proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 14 916 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 364 Kč, odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) za čtyři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t., předžalobní výzva podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t., podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast u jednání soudu dne [datum] podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), která podle ust. § 7 bod 5 a. t. činí částku 2 500 Kč za každý úkon, celkem částku ve výši 10 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon podle ust. § 13 odst. 4 a. t., celkem částku ve výši 1 200 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 2 352 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za podání jejího advokáta ze dne [datum], neboť se sice jednalo o podání ve věci samé, doplnění žaloby, ale o tvrzení, která mohla a měla být součástí žaloby, a proto náklady žalobkyně vynaložené na uvedený úkon právní služby nelze považovat za účelně vynaložené. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta. 9. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.