22 C 294/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 237 900 Kč. V žalobě dále uvedla, že žalované na základě písemné výzvy ze dne 28. 2. 2021 uhradila uvedenou částku jako smluvní pokutu ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), a to částku ve výši 228 000 Kč za nedoložení účelovosti čerpání úvěru a částku 9 900 Kč za nedoložení potvrzení o trvalém příkazu, ale takto sjednané smluvní pokuty jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy a jejich zaplacením se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaná sice připustila, že žalované písemně účel úvěru nedoložila, ale s odkazem na judikaturu pak uvedla, že v případě smluvní povinnosti písemného doložení účelu transakce ze strany žalobkyně jde o zjevně nadbytečnou podmínku, neboť účel transakce žalobkyně sdělila žalované mnohokrát již během uzavírání Smlouvy, a proto nepovažovala doložení účelu úvěru za podstatné. Bez jeho sdělení by samotná transakce neproběhla, nadto byl dluh žalobkyně ze Smlouvy zajištěn i zástavním právem. V instrukcích k plnění Smlouvy, které žalobkyně obdržela od žalované přílohou při podpisu Smlouvy, nebyla žádná zmínka o tom, že má doložit účel, pro který si sjednávala úvěr. Smluvní pokuty nebyly sjednány ve Smlouvě, ale pouze v obchodních podmínkách, žalovaná žalobkyni ke splnění povinností ani nevyzvala v seznamu povinností, které měla žalobkyně plnit, když povinnost potvrzení o účelovosti úvěru tam není. Žalovaná, z pozice silnější a odbornější strany, zneužila svoji odbornost v daném odvětví a nastavila podmínky smlouvy tak, aby se obohatila na úkor slabší žalobkyně, která s poskytováním půjček neměla zkušenosti, a tím došlo ke zjevné a nedůvodné nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech stran. Ani trvalý příkaz žalobkyně skutečně žalované nedoložila, ale je zcela na ní, jakým způsobem bude úvěr splácet, a proto uvedenou podmínku považuje za šikanózní a účelovou. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 2. 8. 2021, který je předžalobní výzvou, žalovaná ji uvedenou částku neuhradila. 2. V podání ze dne 22. 11. 2021 žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně ani zčásti neuznává, a proto navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila, že dne 15. 10. 2018 uzavřela se žalobkyní Smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalované pro poskytování podnikatelských úvěrů ze dne 25. 5. 2018 (dále jen„ OP“), přičemž na základě této Smlouvy žalobkyně čerpala úvěr ve výši 1 200 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako podnikatelský, když žalobkyně při jeho sjednávání vystupovala jako podnikatel (identifikovala se identifikačním číslem, sídlem, jako obor podnikání uvedla„ obchod“, podniká od roku 1996) a měl být použit na provoz obchodu žalobkyně. Dle čl. 6 odst. 2 písm. c) OP byla žalobkyně povinna doložit do šesti měsíců ode dne uzavření Smlouvy účelovost čerpání úvěru kopiemi dokladů prokazujícími využití úvěru. Splnění této povinnosti bylo dle čl. 6 odst. 8 písm. e) OP utvrzeno sjednáním smluvní pokuty ve výši 19 % z nominální výše úvěru. Dle čl. 8 odst. 4 OP byla Žalobkyně povinna udělit své bance trvalý příkaz k úhradě svého dluhu ze Smlouvy a do patnácti dnů ode dne čerpání úvěru předložit žalované potvrzení. Splnění této povinnosti bylo dle čl. 6 odst. 8 písm. j) OP utvrzeno sjednáním smluvní pokuty ve výši 9 900 Kč. Žalobkyně účelovost čerpání úvěru ani zřízení trvalého příkazu k úhradě dluhu ze Smlouvy nedoložila, čímž vznikl žalované nárok na úhradu smluvních pokut. Žalovaná o udělení smluvních pokut informovala žalobkyni dopisem ze dne 22. 12. 2020, a ta je následně uhradila. Rozpor s dobrými mravy nemůže být důvodem neplatnosti ujednání o shora uvedených smluvních pokutách, neboť žalobkyně nezdůvodňuje rozpor smluvních pokut s dobrými mravy jinak než jejich nepřiměřenou výší, ale podle závěrů Nejvyššího soudu v podnikatelských vztazích nemůže nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost (relativní ani absolutní) ujednání, nýbrž pouze důvod pro aplikaci ustanovení pro její moderaci. Výše smluvních pokut navíc není nepřiměřená, a proto zde není důvod ani pro jejich moderaci, a to ani u smluvní pokuty pro porušení povinnosti žalobkyně doložit písemně účelovost úvěru, neboť použití úvěru k jinému, než sjednanému účelu, je trestné. V případě uzavření„ jednorázové“ Smlouvy nelze hovořit ani o vytváření/využití závislosti mezi smluvními stranami, neboť žalobkyně mohla uzavření Smlouvy odmítnout. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení práva žalobkyně vznést námitku neplatnosti ujednání o smluvních pokutách ve Smlouvě pro tvrzený rozpor s dobrými mravy či pro jejich rozpor se zákonem, neboť promlčecí lhůta uvedeného práva marně uplynula po třech letech od uzavření Smlouvy, tedy dne 15. 10. 2021 Smlouvě sjednané smluvní pokuty nejsou neplatné ani podle ust. § 433 občanského zákoníku ani podle ust. § 580 odst. 1 či 588 občanského zákoníku. 3. Jelikož žalobkyně je státní příslušnice Ruské federace a žalovaná právnickou osobou se sídlem v Česku, právní poměr mezi účastníky založený Smlouvou je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ruské federaci je dosud závazná smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16. 5. 1983 uveřejněná pod číslem 95/1983 Sb. m. s., ta však normy upravující příslušnost a rozhodné právo pro závazkové poměry neupravuje. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, mají české soudy pravomoc v této věci rozhodnout, a to s ohledem na sídlo žalované v Česku. Podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), je rozhodným právem v této věci právo české, tedy právo země, kterým se řídí Smlouva, neboť tvrzené bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně s touto Smlouvou úzce souvisí, přičemž české právo je rozhodným právem pro Smlouvu na základě dohody účastníků obsažené v čl. 11 obchodních podmínek právo české (čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 5. 10. 2018 žalobkyně podala žalované zastoupené zmocněncem [údaje o zástupci] pro poskytování podnikatelských úvěrů („ OP“) a sazebníkem poplatků a odměn ze dne 25. 5. 2018. Žalovaná se čl. 2 odst. 1 Smlouvy zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 1 200 000 Kč převodem na účet žalobkyně a žalobkyně se čl. 2 odst. 2 Smlouvy zavázala úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami podle splátkového kalendáře na účet žalované (viz Smlouva a přehled čerpání a splácení úvěru). Žalobkyně čerpala celý úvěr (viz shodná tvrzení účastníků). Podle čl. 6 odst. 2 písm. c) OP má žalovaná právo požadovat okamžité zaplacení smluvních pokut, pokud žalobkyně poruší sjednaný účel úvěru, případně nedoloží účelovost čerpání kopiemi dokladů prokazujícími využití úvěru nejpozději do 6 měsíců ode dne poskytnutí úvěru nebo jeho části, přičemž podle čl. 6 odst. 8 písm. e) OP v případě porušení mj. i této povinnosti je žalobkyně povinna zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši 19% z nominální výše úvěru. Podle čl. 8 odst. 4 OP se žalobkyně zavázala udělit své bance trvalý příkaz k úhradě pravidelného závazku vůči žalované plynoucího ze Smlouvy (splátky) a zaslat o tom žalované potvrzení do 15 dnů od vyčerpání úvěru nebo jeho první části. V případě porušení této povinnosti se žalobkyně povinna zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši dle čl. 6 odst. 8 písm. j) OP, tedy ve výši 9 900 Kč (viz Smlouva). Žalobkyně nedoložila žalované účelovost čerpání úvěru ani žalobkyni nezaslala potvrzení banky o trvalém příkazu k úhradě splátek úvěru podle Smlouvy (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). Dopisem ze dne 22. 12. 2020 žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení částky 1 062 877 Kč z titulu dluhu ze Smlouvy (předčasné doplacení úvěru dle žádosti žalobkyně do 31. 12. 2020, a to včetně smluvní pokuty ve výši 228 000 Kč za nedoložení účelovosti čerpání úvěru do šesti měsíců od čerpání úvěru a smluvní pokuty ve výši 9 900 Kč za nedoložení potvrzení o trvalém příkazu (viz dopis ze dne 22. 12. 2020). Účastnice dne 1. 2. 2021 uzavřely dohodu o změně Smlouvy,