24 C 191/2022-134 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyně žalobkyně, společností [právnická osoba], prostřednictvím internetových stránek smlouvu o revolvingovém úvěru se sjednanou výší úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný následně čerpal celkem částku 15 000 Kč, na níž však neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Pohledávka byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni jako novému věřiteli a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalovaný však i přes výzvu k úhradě dlužné částky neuhradil žalobkyni ke dni podání žaloby ničeho. 2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 4 221,78 Kč představující kapitalizovaný úrok a co do částky 2 375 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. V souladu s tímto dispozitivním úkonem rozhodl soud usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 24 C 191/2022-125, pravomocném dne 10. 8. 2022, o zastavení řízení co do této částky, když žalobkyně nadále požaduje zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 5. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný ve dnech [datum] a [datum] načerpal částku v celkové výši 15 000 Kč, jak bylo zjištěno z platebních informací společnosti [právnická osoba], a to na účet č. [bankovní účet], přičemž podáním [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že uvedený účet byl v období prosinec 2018 – leden 2019 účtem žalovaného. Žalovaný tuto částku ani její část žalobkyni nevrátil. 6. Soud pak nemá za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla předsmluvní informace a že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k tomuto nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, neboť předložené listiny neobsahují podpis žalovaného. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nebylo prokázáno, částku 15 000 Kč a tuto je povinen vydat žalobkyni. Žalovaný tak neučinil, proto bylo v této části nároku žalobkyně žalobě vyhověno. 9. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem, obecné ustanovení o úroku z prodlení v § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože je zde právní úprava speciální zakotvená v ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí ona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. 35 Co 279/2021-72, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 53 Co 87/2022-83). Soud proto žalobu zamítl i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 8 060 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby vč. doplnění ze dne [datum]) po 1 700 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 260 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.