28 C 66/2016-76 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení 120 Kč/m2/rok od 30. 11. 2014 do 31. 12. 2018, a 134 Kč/m2/rok od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2021 vzniklého užíváním části pozemku parc. [číslo] nově označenou jako pozemek parc. [číslo] katastrální území [část obce], obec Praha, o výměře 53 m2, zapsaného na LV č. [číslo], vedeném u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, . Žalovaný si pozemek neoprávněně oplotil a užívá jej jako zahradu. Žalobce proto požaduje vydání bezdůvodného obohacení, resp. zaplacení náhrady za faktické užívání pozemku žalovaným, za období od 30. 11. 2014 do 31. 7. 2021. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k zaplacení požadované částky výzvami ze dne 15. 9. 2015, 3. 12. 2015, 1. 2. 2016 a 21. 1. 2022. 2. Žalovaný nárok žalobce neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Má za to, že část pozemku parc. [číslo] nově označená jako pozemek parc. [číslo] katastrální území [část obce], je v jeho vlastnictví ode dne 10. 11. 1981, neboť jej od 10. 11. 1971 považuje za součást pozemků, na nichž vybodoval rodinný dům, s nimiž předmětný pozemek užívá. Až do dopisu žalobce ze dne 11. 9. 2014 nebylo jeho vlastnické právo zpochybněno. Žalovaný nezpochybňuje, že pozemek užívá a nezpochybňuje ani výpočet částky požadované žalobcem, zpochybňuje pouze právo na přiznání této částky žalobci. 3. Soud učinil na základě provedených důkazů následující skutková zjištění: Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] katastrální území [část obce], obec Praha, o výměře 57 m2, zapsaného na LV č. [číslo], vedeného u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, (informace o pozemku na č.l. 5). 4. Spol. [právnická osoba] dne 11. 1. 2016 provedla místní šetření na pozemku parc. [číslo] katastrální území [část obce], při němž zjistila, že větší část tohoto pozemku je zaplocená k pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného. Jedná se o část zahrady spolu s plotem užívaná ve výměře cca 53,5 m2. Na zbylé části pozemku je veřejný chodník ze zámkové dlažby (dopis na č.l. 6). Toto je doloženo na místě pořízenou fotodokumentací (fotografie oplocené nemovitosti na č.l. 7 až 11). 5. Geometrickým plánem [číslo] ověřeným Ing. [jméno] [příjmení] pod položkou [číslo] dne 10. 9. 2021, byla zaměřena oplocená část pozemku parc. [číslo] katastrální území [část obce], obec Praha, na výměru 53 m2, a nově označena jako pozemek parc. [číslo] (geometrický plán na č.l. 68 a 69). 6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 7. 2020, č. j. 24 C 113/2017-337, byla zamítnuta žaloba žalovaného, kterou se domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] katastrální území [část obce], obec Praha, zapsaného na LV č. [číslo], vedené u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, . Soud na základě žalovaným předložených důkazů konstatoval, že pozemek nemohl vydržet, neboť od počátku nebyl v dobré víře o existenci vlastnického práva (rozsudek na č.l. 55 až 59). Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 72 Co 109/2021-392, bylo toto rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno (rozsudek na č.l. 60 až 63). 7. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 15. 9. 2015 k úhradě částky 13 680 Kč za užívání části pozemku parc. [číslo] (dopis na č.l. 11 vč. doručenky na č.l. 12). Dopisem ze dne 3. 12. 2015 žalobce opakovaně upomenul žalovaného o zaplacení částky 13 680 Kč (dopis na č.l. 12 vč. doručenky). Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení doručeno dne 4. 2. 2016 (předžalobní výzva na č.l. 13). 8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný má oplocenou a užívá jako pro svou potřebu část pozemku parc. [číslo] nově označenou jako pozemek parc. [číslo] katastrální území [část obce], obec Praha, o výměře 53 m2, zapsaného na LV č. [číslo], vedené u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, . Bylo prokázáno, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník tohoto pozemku a jeho vlastnictví bylo přezkoumáno a jeho existence pravomocně konstatována rovněž v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 7. 2020, č. j. 24 C 113/2017-337, potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 72 Co 109/2021-392. Žalobce za užívání pozemku žalovaným požaduje částku 120 Kč/m2/rok od 30. 11. 2014 do 31. 12. 2018, a částku 134 Kč/m2/rok od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2021. K uhrazení těchto částek žalovaného před podáním žaloby vyzval. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalobce je vlastníkem shora specifikovaného pozemku ve smyslu § 1011 násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). Žalovaný jej užívá bez právního důvodu a žalobce proto má dle § 2991 a § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny za nájem pozemku. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalovaného a dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má tedy také právo na zaplacení úroku z prodlení z částek bezdůvodného obohacení za výše uvedené období, a to v zákonné výši. Soud proto vyhověl žalobě a přiznal žalobci požadovanou částku s příslušenstvím. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení složenou z částky 1 732 Kč za zaplacený soudní poplatek, a paušální náhrady účelně vynaložených nákladů za 7 úkonů po 300 Kč (předžalobní výzva ze dne 1. 2. 2016, žaloba ze dne 29. 2. 2016, vyjádření ze dne 15. 9. 2016, účast na jednání dne 19. 4. 2017, předžalobní výzva ze dne 21. 1. 2022, změna žaloby ze dne 24. 6. 2022, a účast na jednání dne 2. 9. 2022) dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jako úkon pak nebyla přiznána příprava a převzetí, neboť dané není samostatným úkonem dle citované vyhlášky, a dále návrh na pokračování v řízení, který je procesním návrhem nikoli návrhem ve věci samé. Předmět sporu v dané věci sice netvoří běžnou agendu spadající pod působnost orgánů zřizovaných žalobcem a jde o případ, kdy lze ve smyslu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (srov. nález Ústavního soudu z 19. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 1172/12, usnesení Nejvyššího soudu z 20. 12. 2016 sp. zn. 28 Cdo 3836/2016) s ohledem na charakter řízení a předmět sporu považovat náklady právního zastoupení žalobce za účelně vynaložené. Nicméně soud je toho názoru (shodně s názorem Městského soudu v Praze vyjádřeném v rozsudku ze dne 9. 6. 2021, č. j. 72 Co 109/2021-392), že v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které je namístě žalobci náhradu nákladů výjimečně nepřiznat v části odpovídající rozdílu mezi náklady právního zastoupení a náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka. Důvodem pro uvedený postup jsou okolnosti případu, kdy sám žalobce svou dlouhodobou pasivitou při výkonu vlastnických práv k dotčenému pozemku přispěl ke vzniku daného sporu, a tudíž se jeví spravedlivým řešením, aby si i přes procesní úspěch v řízení nesl část svých nákladů sám. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.