33 C 208/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině 10 000 Kč, proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 650 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Návrh žalobkyně odůvodnila tak, že jí vznikla pohledávka za žalovaným na základě převozu žalovaného sanitním vozem na záchytnou službu ze zdravotnického zařízení žalobkyně dne [datum], přičemž žalobkyně žalovanému za to vystavila fakturu [číslo] se splatností dne [datum], žalovaný ji však přes opakované upomínky neuhradil. 4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Žalobkyně převezla žalovaného dne [datum] ze svých prostorů na záchytnou stanici Fakultní nemocnice [ulice] (zjištěno z listiny označené jako„ účet za dopravu“). Podle ceníku žalobkyně činila cena přepravy na záchytnou stanici 2 650 Kč (zjištěno z ceníku žalobkyně). Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] za převoz na záchytnou stanici dne [datum] na částku celkem 2 650 Kč (zjištěno z uvedené faktury). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě, avšak její výzvy se poštou vrátily jako nedoručené (zjištěno z výzvy ze dne [datum] a z kopií obálek dvou zásilek). 5. Zjištěno naopak nebylo, neboť to ze žádné žalobkyní předložené listiny nevyplývalo, že by se přeprava uskutečnila na žádost či se souhlasem žalovaného, případně že by se jednalo o případ výzvy policie k podrobení se lékařskému vyšetření či důvodného umístění v záchytné stanici podle příslušných právních předpisů, ani že by vyšetřením žalovaného (pokud bylo vůbec provedeno) byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Z tvrzení žalobkyně ani předložených listin nevyplynulo, že by žalobkyně uskutečnila přepravu žalovaného na základě jeho žádosti resp. dohody s ním, tudíž že by šlo o poskytnutí přepravy na základě smlouvy (ať již v rámci péče o zdraví podle smlouvy dle § 2636 a násl. o. z., nebo v rámci přepravy podle smlouvy dle § 2550 a násl. o. z.). Z tvrzení žalobkyně ani předložených listin nevyplynulo ani to, že by žalovaný byl např. policií nebo jiným oprávněným subjektem vyzván podrobit se odbornému lékařskému vyšetření (např. dle zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů) či že by byl důvod umístit jej v záchytné stanici podle § 89b zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž by byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, tudíž by žalovaný byl povinen uhradit mj. náklady na dopravu podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách. S ohledem na to zde chybí právní opodstatnění, aby byl žalovaný zavázán žalobkyni požadovanou částku uhradit. 7. Soud proto shledal žalobu nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.