33 C 22/2022-52 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině [částka], proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] z titulu smluvní pokuty (dvakrát [částka]) za nevrácení dvou přijímacích zařízení v souvislosti s poskytnutím služeb elektronických komunikací, a to zařízení označených v žalobě jako„ [anonymizována čtyři slova] WIFI“ a„ [anonymizována tři slova]“, dále částky [částka] jako poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku a dále částky [částka] jako neuhrazeného nájemného za pronájem obou uvedených zařízení (za každé [částka] měsíčně za celkem tři měsíční období). 4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (prokázáno uvedenou smlouvou a všeobecnými podmínkami). Ve smlouvě se jako součást objednaných služeb uváděl„ pronájem modemu [anonymizována dvě slova] za [částka]“ a„ pronájem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“. V písmeni e) smlouvy se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení řádně a včas. Podle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně činila cena za pronájem„ [anonymizována dvě slova]“ [částka] měsíčně, cena za„ pronájem WiFi modemu“ rovněž [částka] měsíčně, náhrada nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku činila [částka] a smluvní pokuta za nevrácení zařízení včas a v pořádku činila [částka] pro vyjmenovaná zařízení:„ set-top box [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] booster“ (prokázáno ceníkem). Právní předchůdkyně žalobkyně provedla instalaci zařízení u žalovaného (prokázáno zakázkovými listy ze dne [datum] a [datum]). Za období od [datum] do [datum] vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému za„ pronájem [anonymizována dvě slova]“ a„ pronájem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ celkem [částka], dále mu vyúčtovala poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši [částka] (prokázáno jednotlivými měsíčními vyúčtováními). Z jednotlivých vyúčtování bylo též zjištěno, že dluh žalovaného postupně narůstal. Z důvodu nehrazení služeb právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku a vrácení obou zařízení (prokázáno dopisem ze dne [datum]). Jmění právní předchůdkyně žalobkyně přešlo na žalobkyni v důsledku fúze sloučením (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] a podacím archem k ní). 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému věc (dvě přijímací zařízení specifikovaná výše) k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal platit za to nájemné (§ 2201 o. z.), přičemž žalovaný tuto povinnost nesplnil. V rozsahu požadovaného dlužného nájemného ([částka]) proto soud shledal žalobu důvodnou. Nárok na zaplacení poplatku za odpojení z důvodu neplacení ve výši [částka] soud posoudil rovněž jako důvodný, neboť jeho sjednání ve výši [částka] představovalo dohodu stran, která nijak neodporovala § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ani jiným právním předpisům, přičemž bylo věcí žalobkyně, že v řízení požadovala částku pouze [částka]. Soud proto žalobě v rozsahu částky celkem [částka] vyhověl. 6. Uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem [částka] soud naopak důvodným neshledal. Soud věc posoudil podle § 1813 o. z., dle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud shledal předmětné ujednání o smluvní pokutě nepřiměřeným, neboť zakládalo právo na smluvní pokutu v poměrně značné výši, aniž by byla jakkoli vázána na hodnotu zařízení, které žalovaný podle tvrzení žalobkyně nevrátil. Šlo tedy o ujednání nepřiměřené, k němuž by se přihlíželo pouze, pokud by se ho dovolal žalovaný, což se nestalo. Soud také zohlednil právní názor vyslovený Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ V projednávané věci sice žalobkyně správně uvedla, že v samotném textu smlouvy bylo napsáno, že účastník (tj. žalovaný) se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení řádně a včas, nicméně v tomto ujednání nebyla obsažena ani bližší specifikace, co se pro jeho účely rozumí přijímacím zařízením, ani výše smluvní pokuty. Ceník nebyl pevnou součástí smlouvy, nebyl k ní připojen ani žalovaným podepsán, nýbrž šlo o dokument samostatný a žalovaným nepodepsaný. Soud se proto nemohl ztotožnit s argumentem žalobkyně, že tento způsob sjednání smluvní pokuty byl souladný s citovaným nálezem Ústavního soudu. Soud tedy žalobu v rozsahu částky [částka] zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci převážný procesní úspěch, avšak podle spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.