33 C 284/2021-72 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 21 600 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení). Svůj návrh odůvodnila tak, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při níž bylo vozidlo žalobkyně, [registrační značka], poškozeno vozidlem [registrační značka] řízeným [jméno] [příjmení], přičemž ohledně posledně uvedeného vozidla bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu sjednáno u žalované. Dále uvedla, že poškozené vozidlo bylo nutno opravit, oprava proběhla ve dnech [datum] až [datum]. V době opravy byla ostatní vozidla žalobkyně pronajata jiným osobám (vozidla [registrační značka], [anonymizováno 6 slov]), případně mimo provoz (vozidlo [registrační značka]). Vzhledem k potřebě nahradit poškozené vozidlo vozidlem náhradním za účelem provozování činnosti žalobkyně si žalobkyně opatřila náhradní vozidlo [registrační značka] podle smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne [datum] na uvedenou dobu opravy. Za nájem náhradního vozidla žalobkyně zaplatila pronajímateli, [jméno] [příjmení], 21 600 Kč. Žalovaná žalobkyni tuto částku přes výzvu učiněnou před podáním žaloby neuhradila. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Uvedla, že za opravu poškozeného vozidla uhradila žalobkyni částky 8 845 Kč a 21 021 Kč, avšak pokud jde o potřebnost náhradního vozidla, žalobkyně jako autopůjčovna musí prokázat vytížení svého vozového parku, což neučinila. Navrhla proto zamítnutí žaloby. 3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě popsané žalobkyní, která byla způsobena provozem vozidla [registrační značka], ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti z provozu sjednáno u žalované. Dále mezi nimi bylo nesporné, že poškozené vozidlo žalobkyně bylo opravováno ve dnech [datum] až [datum]. 4. Při ústním jednání konaném dne [datum] soud žalobkyni poučil podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že s ohledem na to, že k nehodě došlo na konci října 2018 a vozidlo bylo opravováno v březnu 2019, není ze strany žalobkyně tvrzeno (a tedy ani prokázáno), že vozidlo nebylo možno nechat opravit v nějakou jinou dobu, kdy by jiná vozidla žalobkyně nebyla vytížena. Upozornil též žalobkyni, že v případě, že tyto skutečnosti nebudou tvrzeny a prokázány, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně požádala o poskytnutí 30denní lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru. V uvedené lhůtě, která uplynula dnem [datum], žalobkyně k této otázce nic nedoplnila ani po stránce tvrzení, ani po stránce důkazních návrhů. 5. Soud dospěl k závěru, že z důvodů vyložených níže nelze žalobě, která nebyla v uvedeném směru doplněna, vyhovět, a to ani za předpokladu, že by všechna ta skutková tvrzení žalobkyně, která učiněna byla, byla pravdivá. S ohledem na to soud neprováděl dokazování a ve věci bez dalšího rozhodl. 6. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni [datum], má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. 7. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu; stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. 8. Podle § 2952 věta první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 9. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že z důvodu poškození vozidla jí vznikla škoda spočívající v nutnosti vynaložit náklady na pronájem náhradního vozidla v době opravy ([datum] až [datum]), kdy byla všechna ostatní vozidla žalobkyně vytížena či mimo provoz. Vozidlo poškozené při nehodě v říjnu 2018 bylo i dle sdělení samotné žalobkyně pojízdné, ostatně tomu nasvědčuje i značný odstup mezi nehodou (říjen 2018) a dobou opravy (březen 2019). [příjmení] za této situace bylo možno náklady na pronájem náhradního vozidla považovat za účelně vynaložené, a tedy představující skutečnou škodu, jejíž náhrady se může žalobkyně po žalované domáhat, musela by žalobkyně tvrdit a prokázat, že poškozené vozidlo rozumně nemohlo být opraveno jindy (tedy kdykoli mezi [datum] a [datum], případně po [datum]), v době, kdy by jiná vozidla žalobkyně nebyla vytížena. Pokud by je totiž bylo možno opravit jindy, pak by nebylo možno dovodit, že žalobkyně byla nucena si náhradní vozidlo opatřit, neboť by ke své činnosti mohla využít svých dalších vozidel, kterých měla celou řadu (jejich výčet je podán výše). Žalobkyně se soustředila výlučně na to, že v době opravy měla ostatní vozidla vytížená či mimo provoz, avšak zcela pominula to, že z ničeho bez dalšího neplyne, že bylo nutné předmětné vozidlo nechat opravovat právě v době od [datum] do [datum]. Žalobkyně k tomu přes poučení ze strany soudu ve lhůtě, kterou si vyžádala, nic neuvedla. Její tvrzení učiněná až při ústním jednání konaném dne [datum] byla opožděná, a soud k nim proto nepřihlížel. Pouze na okraj však lze podotknout, že i tato tvrzení byla naprosto obecná a založená v podstatě jen na argumentu, že termín opravy diktuje opravna a že to je notorieta. 10. Soud proto shledal, že i kdyby bylo po případně provedeném dokazování prokázáno, že ostatní vozidla žalobkyně byla v době opravy skutečně vytížena či neschopna provozu, nebylo by pro absenci výše vymezených potřebných žalobních tvrzení stále možno uzavřít, že náklady žalobkyní vynaložené na náhradní vozidlo byly účelné, a že by tedy mohlo jít o škodu, na jejíž náhradu vůči žalované by měla právo. 11. Vzhledem k tomu soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. 13. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 12 233,10 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 1 980 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]; pokud šlo o žalobkyní specifikovaný další úkon„ vyjádření v koncentrační lhůtě“ (patrně míněno podání došlé soudu [datum]), soud jej posoudil jako prosté zaslání listiny, kterou žalovaná předkládala k důkazu, nikoli jako podání ve věci samé; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 4 úkony; c) náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. po 990 Kč za ústní jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci; d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 2 123,10 Kč. 14. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.