33 C 339/2021-58 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 39 843,75 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že jde o„ podíl žalované na provedených pracích na společné věci“, že účastnice jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v katastrálním území České Budějovice 5, že v roce 2018 byla provedena rekultivace pozemku, a to společností [právnická osoba], [IČO], že práce uvedená společnost vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] a že tuto částku„ uhradili spoluvlastníci“ uvedeného pozemku s výjimkou žalované. Dále uvedla, že žalovaná se na rozhodování o rekultivaci pozemku nepodílela, avšak v „ rozhodné době“ byla jednatelkou uvedené společnosti, a tudíž jí muselo být známo, jaké práce jsou prováděny a byla s nimi srozuměna. Na základě uvedených skutečností žalobkyně vyvodila, že má nárok ať již podle § 1136 písm. b) o. z., neboť šlo o vynaložení nákladu na záchranu věci, nebo podle § 1128 o. z., neboť šlo o práce v rámci běžné správy pozemku a žalovaná byla vyrozuměna o potřebě rozhodnout, přičemž poměrná část nákladů činila [číslo] z částky [částka]. Žalovaná požadovanou částku přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Podle žalované žalobkyně ani netvrdila, ani neprokázala, že údajná rekultivace pozemku vůbec proběhla, kdy přesně se tak stalo a co vše zahrnovala a dále kdy a kým byla cena za činnost společnosti [právnická osoba] uhrazena. Podle žalované žalobkyně neprokázala potřebnost údajné rekultivace. Žalovaná dále poukázala na předešlé spory mezi účastnicemi, v souvislosti s nimiž akcentovala, že v době roku 2018 nebyla žalobkyně spoluvlastníkem předmětného pozemku, nýbrž spoluvlastníky pozemku byli pouze žalovaná a [jméno] [příjmení] (syn žalobkyně, bratr žalované). Z toho důvodu žalobkyně postrádá aktivní věcnou legitimaci. Dále žalovaná uvedla, že nikým nebyla informována o plánování či provedení rekultivace pozemku a že v roce 2018 jednatelkou společnosti [právnická osoba] vůbec nebyla, neboť její funkce zanikla již [datum]. Ze všech těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby. 3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že nepopírá, že v daném období byl spoluvlastníkem [jméno] [příjmení], avšak že ke dni podání žaloby je spoluvlastníkem žalobkyně, přičemž odkázala na ustanovení § 1106 o. z. 4. Žalobkyně ani její právní zástupce se k ústnímu jednání soudu bez omluvy nedostavili, ač k němu byl právní zástupce žalobkyně řádně a včas předvolán a toto předvolání platilo i pro žalobkyni. Z toho důvodu se žalobkyni nemohlo na ústním jednání dostat poučení o nutnosti doplnění skutkových tvrzení (a návazně též označení důkazů) podle § 118a odst. 1 (a návazně též odst. 3) o. s. ř. 5. Soud posuzoval úplnost skutkových tvrzení žalobkyně z hlediska právních norem, jejichž aplikace by připadala v úvahu. Dospěl k závěru, že ve všech reálně do úvahy připadajících variantách jsou tvrzení žalobkyně nedostatečná pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno. Vzhledem k tomu soud neprováděl ve věci dokazování, neboť i kdyby na jeho základě shledal pravdivými ta tvrzení, která učiněna byla, bylo by žalobu stejně nutné zamítnout. 6. Pokud šlo o tvrzení žalobkyně, že spoluvlastníci předmětného pozemku vynaložili na jeho rekultivaci částku 75 000,37 Kč zaplacenou společnosti [právnická osoba], pak i pokud by šlo hypoteticky o záchranu věci, bylo by nezbytné tvrdit, že konkrétní spoluvlastník vynaložil na společnou věc konkrétní náklad (což jednoznačně plyne z ustanovení § 1136 písm. b) o. z.). Žalobkyně tvrdila naprosto obecně, že částku 75 000,37 Kč„ uhradili spoluvlastníci“, avšak nikoli kdo konkrétně, kdy a jak. Pokud by se mělo jednat, jak žalobkyně rovněž argumentovala, o rozhodování spoluvlastníků o běžné správě (ve smyslu ustanovení § 1128 o. z.), žalobkyně vůbec netvrdila, kdy a jak údajné rozhodování o rekultivaci pozemku proběhlo, tedy kdo, kdy a jak takové rozhodnutí přijal. Nelze zkoumat, zda žalovaná byla o potřebě rozhodnout vyrozuměna, když ohledně tohoto rozhodovacího procesu chyběla i jen základní tvrzení. Nadto žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaná se na rozhodování nepodílela. 7. Vedle výše řečeného je též nutno vzít v úvahu, že mezi stranami dle jejich vyjádření nebylo sporné, že v době tvrzené rekultivace pozemku nebyla žalobkyně vůbec jeho spoluvlastníkem. I pokud by tedy na základě některé ze shora uvedených právních norem spoluvlastníku pozemku nějaká pohledávka vůči žalované vznikla, pak nemohla přejít na žalobkyni jen z titulu ustanovení § 1106 o. z. Podle tohoto ustanovení kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená. Tím jsou ovšem míněna práva spojená s věcí, tedy např. ji užívat a požívat, vykonávat s věcí spojená oprávnění z věcného břemene, plnit povinnosti spojené s věcí (např. je-li zatížena věcným právem jiné osoby) apod. Nejsou tím míněna obligační práva, např. pohledávka spoluvlastníka na náhradu nákladů vynaložených na společnou věc. Pro přechod takových práv na jinou osobu (např. pozdějšího nabyvatele spoluvlastnického podílu na věci) by musela nastat nějaká jiná relevantní právní skutečnost. Žalobkyně ovšem žádnou takovou netvrdila. 8. Soud zvažoval i možnost posouzení právního poměru mezi stranami jako bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Ovšem i pro tento případ byla tvrzení žalobkyně zcela nedostatečná, neboť neuváděla nic, z čeho by bylo možno vyvodit, že se snad žalovaná obohatila na úkor žalobkyně. Žalobkyně totiž ani netvrdila, že by ona sama se společností [právnická osoba] něco konkrétního ujednala, ani že by uvedené společnosti za tvrzenou rekultivaci cokoli uhradila. Za této situace by již bylo zcela nadbytečné se zabývat tím, zda by vůbec žalovaná jako třetí osoba stojící mimo smlouvu uzavřenou mezi tím, kdo tvrzenou rekultivaci objednal, a společností [právnická osoba], která ji dle tvrzení žalobkyně provedla, měla povinnost za to objednateli něco hradit. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že i kdyby ta tvrzení, která žalobkyně učinila, byla všechna pravdivá, přesto by byla nedostatečná pro vyhovění žalobě v jakékoli ze shora uvedených variant právního posouzení. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. 11. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 10 890 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 2 700 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při ústním jednání dne [datum]; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 3 úkony; c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 1 890 Kč. 12. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.